Hlavní navigace

Základní základy editoru Vim

9. 4. 2007
Doba čtení: 2 minuty

Sdílet

Každý uživatel unixového systému by měl znát alespoň úplné minimum z editoru Vim, který je velmi mocný, ale především také rozšířený. Proto byste v něm měli umět alespoň otevřít, upravit a uložit soubor. Ukážeme si opravdu ty nejzákladnější základy ovládání Vim, které se můžeme naučit.

Každý správný uživatel unixu by měl umět alespoň naprostý základ Vim. To tedy znamená:

  • otevřít soubor
  • upravit ho
  • uložit
  • ukončit Vim

Důvodů, proč něco takového umět, je samozřejmě více. Jednak se řada uživatelů chce naučit s podobným editorem pracovat, ale neví, kde začít. Tento základní „kurz” je přivede k Vim. Další funkce pak přejdou do krve postupně samy.

Důležitější ovšem je, že na mnoha unixových systémech najdete standardně právě editor Vim či některou z jeho odnoží. Pokud se k takovému počítači náhodou dostanete a nenaleznete na něm svůj oblíbený editor Joe nebo Pico, jste v průšvihu. Právě proto je dobré umět alespoň zmíněný základ.

Náš mini návod rozdělíme na čtyři samostatné části: otevření, editace, uložení a ukončení. Chronologicky tak probereme celou práci s editorem a opravdovým minimem jeho funkcí.

Otevíráme/vytváříme soubor

Otevření souboru je ve Vim naprosto intuitivní, na řádek stačí napsat

$ vim soubor.txt

Pokud soubor existuje, je automaticky otevřen. Pokud neexistuje, otevře se prázdný soubor, do kterého můžete zapisovat. Po uložení se soubor samozřejmě založí a naplní.

Editace

Dostáváme se k relativně nejsložitější části práce, kterou je samotná editace. K ní potřebujeme pochopit, jak Vim funguje. Editor Vim se odlišuje především režimy práce. Doopravdy jsou tři, my si představíme jednodušší rozdělení na dva:

  • Příkazový režim – v něm zadáváme Vimu příkazy
  • Editační režim – klasický „psací” mód

Po spuštění se dostaneme do příkazového režimu. Mezi režimy přecházíme pomocí kláves Insert (přechod k editaci) a Esc (návrat k příkazům). Chceme-li editovat, stiskneme tedy Insert a naprosto normálně provádíme změny, mažeme, přepisujeme a podobně.

Uložení

Pro uložení vyskočíme s pomocí klávesy Esc zpět do příkazového režimu. V něm stiskneme dvojtečku a stiskneme w jako write. Ve spodní části editoru se nám oba znaky objeví

:w

Poté stiskneme Enter a soubor se nám uloží. Pokud pak stiskneme Insert, můžeme zase pokračovat v editaci. V případě, že chceme změnit název souboru, stačí nový název jednoduše zapsat za w

:w novy_nazev.txt

Ukončení práce

Pokud jsme uložili a chceme ukončit práci, v příkazovém režimu stiskneme opět dvojtečku a k tomu q jako quit. Opět se nám na posledním řádku znaky objeví

:q

Po stisku klávesy Enter se editor ukončí.

V případě, že chceme zároveň uložit a skončit, můžeme oba příkazy zkombinovat. V příkazovém režimu tedy zadáme

:wq

Nechceme-li změny uložit, editor nás standardním :q nepustí a napíše, že soubor není od posledního zápisu uložen. V tom případě (pokud jsme si jisti, že to chceme), opustíme editor bez ukládání s pomocí kombinace dvojtečky q a vykřičníku.

root_podpora

:q!

Závěrečné shrnutí

Na závěr ještě rychlomanuál, ve kterém zopakujeme postup při nejzákladnější editaci souboru v editoru Vim.

  • $ vim soubor.txt
  • Insert
  • editujeme…
  • Esc
  • :wq

V tuto chvíli už znáte základy Vimu a měli byste být schopni jej bez problému použít. Věřte, že pokud se budete editoru Vim držet, ovládání vám velmi rychle přejde do krve a budete se zajímat o další užitečné funkce, kterých je opravdu spousta. Na Rootu máme poměrně velkou sbírku různých návodů, které najdete pod nálepkou Vim.

Jaký editor běžně používáte?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Petr Krčmář pracuje jako šéfredaktor serveru Root.cz. Studoval počítače a média, takže je rozpolcen mezi dva obory. Snaží se dělat obojí, jak nejlépe umí.