Zápal by neměl přerůstat ve fanatismus (aneb jak uškodit Linuxu)

Obraz první – diskuse na Živě. Diskutuje se mimo jiné o výhodách a nevýhodách operačních systémů a prohlížečů. Racionální argumenty zmizí rychle, nastupují hesla vhodná nejspíše na manifestaci. Ustoupí i ta a skončí se u osobních útoků a nadávek.

Obraz druhý – banner O'Reillyho. Zobrazuje se ukázka z jakési komunikace např. přes IRC. Někdo se ptá „Zapomněl jsem rootovské heslo, co mám dělat?“. Okamžitě přiletí dvě odpovědi „RTFM!“ „Linux rulez.“. Následuje pointa reklamy – „O'Reilly – zeptejte se někoho, kdo opravdu ví.“

Nechci nikomu brát právo odsuzovat lidi za to, jaký operační systém používají. Jenom si myslím, že tím Linuxu neprospívá.

Agresivita Linuxových fanatiků

Linuxová evangelizace by měla být šířením dobré zprávy. Je tu operační systém, který může každý svobodně upravovat a svobodně šířit. Má takové přednosti a onaké nevýhody, pokud Vás možnost používat jej zaujala, najdete informace pro Vás zajímavé támhle a možná zjistíte, že Vám při Vaší práci může ušetřit starosti a peníze. Možná zjistíte, že ne. V každém případě je dobré vědět, že je tu více operačních systémů a máte možnost porovnávat a volit. Volit pro Vás nejvýhodnější řešení.

Evanglizace asi vychází z myšlenky, že Linux nemá vlastníka, který by část peněz utržených za licence investoval do reklamy. V dobách, kdy Linux neměl silné distributory a komerční sféru příliš nezajímal, se o něm člověk mohl dozvědět nejspíše od uživatelů.

Evangelizace by ale neměla připomínat křižácké tažení, kdy lehce fanatičtí stoupenci Linuxu bojují v plamenných bitvách „na život a na smrt“ proti pohanům.
Jsou i nesmiřitelní odpůrci Linuxu, neschopní poslouchat věcné argumenty, mám ale pocit, že křižáků s tučnákem na štítě je nejvíce a jsou nejbojovnější. Bohužel. Mnozí z nesmiřitelných odpůrců Linuxu se „dali do boje“ v reakci na některé tažení proti Windows.

Linux také nemá PR oddělení a právníky, kteří by žalovali PR oddělení firem, jež proti Linuxu používají praktiky nekalé soutěže. Vzniká tak potřeba advokacie, obhajování Linuxu proti nařčením a pomluvám, vyvracení pověr.

Obhajovat Linux a vyvracet lži by ale měli pokud možno lidé, kteří ví, o čem mluví. Odborníci existují i mimo linuxovou komunitu. Pokud se takový člověk potká s linuxovým fanatikem, který sice nemá potuchy o potřebách odborníka, ale je si jist, že Linux je nejlepším řešením, může odborník získat dojem, že všichni uživatelé Linuxu jsou něco jako Svědkové Jehovovi a Linux kultovní operační systém (v nejhorším slova smyslu). Obecná moudra o Linuxu by měli pronášet lidé s L++++ (geekcode), jinak má myslím největší cenu vlastní zkušenost, pravdivě a nezaujatě podaná.

Kde se bere odhodlání jít do boje

Myslím, že určité nadšení je pro nového uživatele Linuxu, přešlého po několika letech z Windows, užitečné. Aby v Linuxu dosáhl stejné efektivity práce, jakou měl po pár letech ve Windows, musí překonat určitou potenciálovou bariéru znalostí. Domnívám se, že s Linuxem lze počítač ve většině případů využívat efektivněji než např. s Windows. Na druhou stranu, aby člověk mohl s Linuxem efektivně pracovat, musí mít dostatek znalostí, což vyžaduje investici času a mozkové kapacity, musí se učit. Samozřejmě existují výjimky, ale většina lidí se neučí ráda sama od sebe. S dostatkem znalostí ona „bariéra“ nemusí být vůbec patrná.
Zdá se, že po překonání „bariéry“, když dosáhne stejné efektivity jako s Windows, už jde učení samo. Učení jde lépe, když přináší pozorovatelné výsledky.

Bez znalostí může být práce s Linuxem velmi neefektivní, zvláště ve srovnání se systémem, ve kterém uživatel pracovat umí. Aby člověk investoval čas a práci spojenou s učením se, musí mít většinou nějakou motivaci. Může být přesvědčen, že s rostoucími znalostmi se mu časem bude pracovat lépe než dříve, ušetří čas, starosti a peníze. Může mít nadšení a víru. Může chtít přejít na legální software. Také může chtít být IN nebo bojovat proti Micro$oftu.

Některé způsoby sebemotivace ale vedou k problémům. Nadšení nemá daleko k fanatismu a může se v něj změnit. Nadšený uživatel, frustrováný tím, že pod Windows se mu ve skutečnosti pracovalo lépe (bariéru znalostí dosud nepřekonal), se utvrzuje v nadšení pro Linux prohlubováním nenávisti k Microsoftu. Občas je na internetu možné pozorovat dokonce jakési Orwellovské pětiminutovky nenávisti – s Nepřítelem to prostě jde lépe.

Mám dojem, že hlasitost výkřiků Linux rulez a Windows suckz nesouvisí se znalostmi Linuxu. Nemyslím, že by většina linuxových guru hodnotila lidi podle toho, jaký operační systém používají.

Jak Linuxu uškodit

Alespoň podle mě celkem spolehlivým způsobem je prosazování Linuxu v případech, kdy jeho nasazení není vhodné. Poskytování zavádějích informací a zamlčování chyb a problémů Linuxu. Pochybné PR praktiky. Více či méně kultivované nadávky uživatelům Windows. Ustavování Microsoftu jako Nepřítele a Linuxu jako prostředku boje.

Linux není pro každého, ale je pro každého, kdo se pro něj rozhodne

Rozdíl mezi Unices a Windows může snad celkem dobře ukázat příklad zrcadlovky a kompaktního fotoaparátu. Zrcadlovka má mnohem složitější ovládání, nastavuje se spousta čísel. Zrcadlovka je celý systém, je možné vyměňovat objektivy, přidat blesk, filtry, vlastně si celý fotoaparát přestavět…
Zrcadlovka je mocný nástroj a v rukou zkušeného fotografa dokáže divy, resp. fotografovi umožňuje realizovat prakticky cokoli si rozmyslí.

Kompaktní fotoaparát má jednoduché ovládání, které zvládne kdokoli. Stačí zmáčknout tlačítko a fotka je hotová, není třeba se starat o ostření, nastavovat clonu a čas.

Naučit se ovládat manuální jednookou zrcadlovku ale není úplně jednoduché. Pokud to člověk neumí, výsledky jsou většinou dost špatné. Podexponováno, přeexponováno, rozostřeno, příliš dlouhý čas. Výsledky jsou horší než s kompaktem. Částečně si můžete pomoci rozumným nastavením defaultních hodnot.

S kompaktním fotoaparátem zase některé fotky prostě nepořídíte, můžete jenom mačkat. O makro a teleobjektivu, výklopném blesku a B času můžete jenom snít.

Když budeme v přirovnání pokračovat, výrobci kompaktů si to uvědomují, takže přidávají expoziční programy, zoom a podobně. Zrcadlovky se zase automatizují – časová automatika, autofokus, plná automatika, kterou ale můžete vypnout. Je také jasné, že „nadupaný“ kompaktní fototoaparát se od plně automatické zrcadlovky příliš neliší, spíš jen ve svobodě.

Otázka, ke které přirovnání směřuje, je: „Komu byste doporučili zrcadlovku, komu kompakt?“. Fotografický nadšenec stejně jako profesionální fotograf má myslím volbu jednoduchou, zrcadlovky rulez. Zvláště nadšení, umělečtí nebo speciální fotografové se mohou odlišovat dokonce tak, že nepoužívají ani kinofilm, ale třeba SGI. Rodina, která chce nacvakat pár obrázků z dovolené, asi většinou zvolí kompakt. Někdy je výhodnější zrcadlovka, někdy kompakt. Heslo zrcadlovka everywhere je trochu uhozené. Pro někoho je lepší zrcadlovka, pro někoho kompakt.

„Jeden systém vládne všem, jeden jim všem káže“ prostě není správně a je známo, kam vede.

Zamlčování chyb a problémů škodí

Pokud nový uživatel získá dojem, že instalace Linuxu distibuce XY je opravdu jednoduchá, a aby mu všechno fungovalo, nepotřebuje než vložit CD do mechaniky, rebootovat a mačkat Enter, přičemž nemusí vůbec nic vědět, číst a ničemu rozumět, a s tímhle názorem zakoupí distibuci XY a instaluje, není to výhra Linuxu! Při troše štěstí opravdu instalaci odenteruje. Nabootuje a zjistí, že mu nefunguje zvuková karta, modem, vypalovačka a scanner. Samozřejmě, jsou to většinou problémové levné šmejdy. Že úplně bez problémů bude pravděpodobně fungovat kvalitní hardware, ke znalostem našeho uživatele nepatřilo.

K nápravě problémů stejně stačí 20 minut práce někoho, kdo tomu rozumí. Náš nový uživatel ale zřejmě neví, co to je /dev, jak instalovat moduly, jak předávat kernelu parametry při bootování a jak udělat 25 jednoduchých věcí, aby hardware fungoval stejně jako ve Windows. Pokud má uživatel štěstí a postupuje některou správnou metodou, například se po řešení svých problémů podívá na internetu, uspěje za několik hodin až dní.

S mnoha dalšími úkoly to bude podobné.

Znám mnoho uživatelů Windows, kteří se nechali přesvědčit k neuvážené instalaci Linuxu. Neuspěli a pokorně se vrátili k Windows. Naštěstí většinou pořád Linuxu fandí, s poznámkou, že to není nic pro ně. Snad za pár let podniknou další pokus.

Linux je dost dobrý i bez Windows

Alespoň mně připadá, že Linux je dobrý operační systém sám o sobě, ne jen jako prostředek k rozleptávání monopolu Windows. Otázka „Windows, nebo Linux“ je v každém případě špatná. Když už se ptát, tak „Windows 95, nebo 98, nebo NT, nebo ME, nebo 2000, nebo Linux, nebo FreeBSD, nebo Solaris, nebo DOS, nebo…“. Dalo by se dlouho pokračovat, u Linuxu by asi bylo vhodné odlišit některé distribuce jako samostatné volby, je možné používat více operačních systémů a různé metody, jak pod jedním OS provozovat aplikace jiného OS.
Výsledkem je téměř spojitá škála systémů, různě náročných na výkon, hardware, znalosti uživatele, správu, různě drahých, dostupných, bezpečných, obvyklých, s různými aplikacemi. Linux by měl smysl, i kdyby byly Windows jiné.

Závěrečné povzdechnutí

Kdyby byly čas a práce, spotřebované v bezvýchodných bitvách např. pod články na Živě, vloženy třeba do překládání dokumentace, myslím, že by to bylo pro Linux užitečnější.