Zápisník Linuxačky: tentokrát na téma "Proč nemám ráda Empathy"

Magda Hanková 10. 9. 2010

Od vánočních svátků, kdy jsem sem napsala naposledy, už uběhla poměrně dlouhá doba, a tak, téměř po devíti měsících, opět přicházím „na scénu“, abych svým laickým linuxáckým okem zhodnotila, co se mi na mém oblíbeném operačním systému líbí či nikoliv. O čem bude řeč tentokrát? O komunikátorech! O jakých konkrétně? Čtěte dál a dozvíte se víc.

Ubuntu 10.04 už je nějakou dobu na světě a já opět nemám problém se přizpůsobit všem novinkám, které s sebou tato verze přinesla. Dokonce ani přesun tlačítek na levou stranu mě nijak zvlášť neirituje. Naopak. Spatřuji v tom vcelku originalitu a když se náhodou dostanu do laptopu svých sourozenců, kteří stále Ubuntu nepřišli na chuť, a tak, stejně jako většina uživatelů noteboooků a počítačů, využívají služeb „Woken“, připadám si jako Alenka v říši divů. Ano, Windows jsem svého času také používala, ale momentálně už druhým rokem využívám Linux a zvyk je zkrátka zvyk. S tím nic nenaděláte…

Když tedy ponechám stranou menší peripetie, které mne (opět) provázely při instalaci (problémy se špatným grafickým rozlišením; ty se ale vcelku snadno vyřešily po instalaci NVIDIA), musím říct, že pro mě osobně byla „desítka“ velkým překvapením. Nebojím se dokonce tvrdit, že se Linux s každou další verzí stále víc a víc posouvá kupředu. I uživatelsky je den ode dne lépe využitelný. Jistě, každý běžný uživatel (jako například já) si vystačí s naprostým základem – k radosti mi tedy stačí Přehrávač filmů, Audacious, balík Open Office, e-mailový klient, příkazový řádek a nějaký ten komunikátor. Avšak právě onen komunikátor může být někdy kamenem úrazu. Ačkoli jsem vcelku skromná a nenáročná, v některých oblastech se projevuji spíše naopak. Potřebuji mít svůj „standard“. Co si pod tento pojem dosadíte vy, záleží čistě na Vás, ale co si pod „standard“ u komunikátorů dosazuji já, se dočtete v následujících řádcích…

Zřejmě tuto situaci všichni důvěrně známe. Poté, co po noční pauze zapneme svůj laptop (a někdo ani to ne – ajťáci jsou totiž, jak známo, noční sovy), začneme intenzivně klikat na ikonky různých komunikátorů. Někdo si vystačí s nativními klienty pro Jabber, někdo má však nepřizpůsobivé kamarády, a tak musí i proti svému přesvědčení kliknout na nějakého toho multiklienta. Ano, již několikrát jsem se vytahovala, že ICQ jednoho krásného dne jednoduše smažu a bude pouze na uživatelích ICQ, jak si mě pak seženou. Existuje přece řada možností. Avšak když jsem začala před dvěma lety rozesílat hromadnou zprávu, v které jsem oznamovala zrušení mého ICQ účtu, odezva byla tak minimální, že jsem si říkala, že buď nemám žádné skutečné přátele (naštěstí se nepotvrdilo) a nebo jsou tak líní a zhýčkaní výdobytky Windows, že nejsou ochotni zkusit nic nového, leč prokazatelně lepšího (bohužel se potvrdilo). A tak jsem smazání svého ICQ účtu oddalovala. Nejdříve poté, co odmaturuju, pak zase, než mi začne semestr na výšce. Pořád jsem si stanovovala nové termíny a dodnes jsem ani jeden nedodržela. Možná by se mohlo zdát, že nemám dost pevnou vůli a nebo jsem jednoduše srab. Možná, že na obojím je trocha pravdy. Bohužel mám ale už takovou povahu – i když se mi něco nelíbí, zkouším se přizpůsobovat většině tak dlouho, dokud mi to mé přesvědčení a svědomí dovolí. Otázkou však je – může to takto jít donekonečna?

Nyní si odpovězte každý sám. Pokud vás však zajímá moje stanovisko, zní jednoznačně takto – NE. Člověk se nemůže přizpůsobovat donekonečna. Tak, jako je většina mých přátel přesvědčená o tom, že Windows je jediné „dobro“ a vše ostatní je „zlo“, tak já jsem přesvědčená o tom, že se současnými podmínkami není v mých silách setrvat a být online nejen na Jabberu, skypu a Facebooku, ale také, překvapivě, na ICQ.

Ačkoli by se to mohlo zdát poněkud nereálné, Linux se už pěkně dlouhou dobu potýká s jedním velmi nepříjemným problémem. Nemá dobré multiklienty. Alespoň z mého úhlu pohledu. Zřejmě tímto tvrzením většinu z vás nyní trochu nazlobím, ale opravdu si v současné době myslím, že Linux nemá v souvislosti s multiklienty moc co nabídnout. A to i přesto, že se snaží s každou další verzí přijít s něčím novým. Pořád ale ještě nevyhrál. Bohužel. A nebo bohudík?

Scénář se nicméně stále opakuje. Od dob, co používám Linux (to je od prosince 2008) jsem se setkala se dvěma multiklienty. Nejprve jsem válčila s Pidginem a poté (až dosud) s Empathy. Pokud jsem už nucena používat multiklienta, nerada do něj něco doinstalovávám. A to ze dvou důvodů – pokud má být (jakýkoliv) klient skutečně kvalitní, měl by být dobře nastaven už sám o sobě. Zastávám také názor, a je dost možné, že se mnoho z vás nyní se mnou neshodne, že používání multiklienta je ošemetné už samo o sobě. Jeho stabilita totiž většinou není stoprocentní, a tak by se mělo více dbát na to, aby byla jeho spolehlivost maximální a nutnost neustále něco „vylaďovat“ minimální.

A proč vlastně chovám takovou averzi vůči Empathy (Pidgin již pominu, neboť to není zcela aktuální)?. Je to snadné – už proto, že mě někteří lidé stále nutí jej používat. Navíc, několikrát se mi podařilo dostat se do styku s Mirandou, která je, ačkoli se jedná o vyloženě „windowsácký“ produkt, opravdu vcelku dobrá. Jistě – občas padá. Ale má několik funkcí, které u Empathy postrádám. V první řadě prožívám neskutečná muka, když se snažím přidat si do rosteru nový kontakt. A to proto, že provázanost Empathy s možností posílat autorizace je téměř nulová. Autorizaci nemůžu poslat ani přijmout. Musím zkrátka počkat, jak se můj klient s novým kontaktem srovná. Často se mi stává, že tento problém musím vyřešit přepnutím do meebo, kde autorizace poměrně snadno a rychle vyřeším. Dalším mínusem, který jsem u Empathy objevila, je chybějící vCard. Jistě, někomu se tato chybějící „vizitka“ se základními údaji o uživateli může zdát pouze jako malá vada na kráse, ale musím říct, že díky tomu, že v tomto multiklientu není dostupná, mnoho kontaktů nemohu autorizovat, neboť nevím, o koho se jedná. Myslím, že vCard je nezbytnou součástí každého moderního multiklientu, tudíž si nedovedu racionálně vysvětlit, proč v Empathy chybí…? Varianta, že ji eventuálně lze doinstalovat, pro mě není odpovědí. Ani s přenosy souborů to tady není valné. Totéž platí i v případě, když chceme blokovat nějaký kontakt…

widgety

Ano, všechno jsou to maličkosti, které by se daly vypilovat instalací příslušných pluginů. Ale, neměly by být podobné funkce samozřejmostí – co si myslíte vy? A můžu stále ještě doufat, že vývojáři někdy vezmou rozum do hrsti a připraví pro mě multiklienta, který budu používat s menší nechutí nežli teď? Vždyť je škoda, že nepovedený multiklient zkazí renomé jinak výborného operačního systému, ne? A nebo musíme být trpěliví a počkat si? Dost možná. Empathy má totiž vcelku dobrý potenciál. Coby základní aplikace, jež je totiž určena ke komunikaci prostřednictvím různých sítí – neschází tedy Jabber, Yahoo, MSN, SIP a dokonce ani Facebook chat (především milovníci této „profláklé“ sociální sítě tuto novinku ocení) – je poměrně vyspělá. Avšak pouze v některých ohledech. Empathy vcelku tradičně nabízí možnost užívat více účtů najednou, nastavení upozornění, seřazení a další editace kontaktlistu, kontrolu pravopisu i možnost audiovizuálních konverzací. Výbavu má tedy poměrně slušnou. Avšak vzápětí je „zabita“ chybějícími detaily, které by celý multiklient dovedly k dokonalosti. Škoda. Budeme tedy naposledy empatičtí a dáme Empathy šanci? Za mě říkám ano, ale má trpělivost se chýlí ke konci.

Několik otázek, milí čtenáři (především pak pánové), na závěr: používáte multiklienta? Pokud ano, jakého? Myslíte, že vývojáři časem nabídnou větší stabilitu a lepší uživatelské rozhraní Empathy? A nebo jej nahradí, stejně jako kdysi Pidgin? Budu se těšit na vaše názory!

Našli jste v článku chybu?
120na80.cz: Co je padesátkrát sladší než cukr?

Co je padesátkrát sladší než cukr?

Lupa.cz: Jak se prodává firma za miliardu?

Jak se prodává firma za miliardu?

Podnikatel.cz: Poslanci chtějí sebrat majetek Bakalovi

Poslanci chtějí sebrat majetek Bakalovi

DigiZone.cz: Sony MP-CL1A: miniaturní projektor

Sony MP-CL1A: miniaturní projektor

Vitalia.cz: Test dětských svačinek: Tyhle ne!

Test dětských svačinek: Tyhle ne!

DigiZone.cz: Technisat připravuje trojici DAB

Technisat připravuje trojici DAB

Lupa.cz: Patička e-mailu závazná jako vlastnoruční podpis?

Patička e-mailu závazná jako vlastnoruční podpis?

Lupa.cz: Cimrman má hry na YouTube i vlastní doodle

Cimrman má hry na YouTube i vlastní doodle

Lupa.cz: Blíží se konec Wi-Fi sítí bez hesla?

Blíží se konec Wi-Fi sítí bez hesla?

Podnikatel.cz: Byla finanční manažerka, teď cvičí jógu

Byla finanční manažerka, teď cvičí jógu

DigiZone.cz: Parlamentní listy: kde končí PR...

Parlamentní listy: kde končí PR...

Vitalia.cz: Tohle jsou nejlepší česká piva podle odborníků

Tohle jsou nejlepší česká piva podle odborníků

Vitalia.cz: 5 chyb, které děláme při skladování potravin

5 chyb, které děláme při skladování potravin

DigiZone.cz: Na jaká videa se vlastně díváme

Na jaká videa se vlastně díváme

DigiZone.cz: DVB-T2 ověřeno: seznam TV zveřejněn

DVB-T2 ověřeno: seznam TV zveřejněn

Vitalia.cz: Fyzioterapeutka: Chůze naboso? Rozhodně ano!

Fyzioterapeutka: Chůze naboso? Rozhodně ano!

Vitalia.cz: Voda z Vltavy před a po úpravě na pitnou

Voda z Vltavy před a po úpravě na pitnou

Podnikatel.cz: Babišovi se nedá věřit, stěžovali si hospodští

Babišovi se nedá věřit, stěžovali si hospodští

Vitalia.cz: Tahák, jak vyzrát nad zápachem z úst

Tahák, jak vyzrát nad zápachem z úst

DigiZone.cz: Světový pohár v přímém přenosu na ČT

Světový pohár v přímém přenosu na ČT