Články v rubrice Programovací jazyky

V dnešní části seriálu o programovacím jazyku Java si ukážeme způsob detekce vstupu do metod s využitím rozhraní JDI (Java Debugger Interface). Pro zjištění, jaké metody jsou ve sledovaném virtuálním stroji Javy volány, se při využití JDI používá systém událostí, s nímž jsme se seznámili minule.

V dnešní části seriálu o programovacím jazyku Java si popíšeme využití systému událostí implementovaného v rozhraní JDI (Java Debugger Interface). Události – events – jsou totiž v JDI využívány při zkoumání mnoha činností prováděných v monitorovaném JVM, například při práci s breakpointy či při krokování programu.

V dnešní části seriálu o jazyku Java si ukážeme způsob využití rozhraní JDI (Java Debugger Interface) pro získání všech informací o třídách načtených do sledovaného (monitorovaného) virtuálního stroje Javy. Přes JDI lze získat například všechny metody i atributy vybrané třídy, informace o parametrech metod atd.

V dnešní části seriálu o programovacím jazyku Java i o virtuálním stroji Javy si popíšeme způsob přečtení informací o parametrech i o lokálních proměnných metod s využitím rozhraní JDI (Java Debugger Interface). Využijeme přitom velkou část funkcionality demonstračního příkladu popsaného minule.

V dnešní části seriálu o programovacím jazyku Java i o virtuálním stroji Javy si ukážeme, jakým způsobem je možné s využitím rozhraní JDI (Java Debugger Interface) získat a následně i vypsat obsah zásobníkových rámců všech vláken aplikace běžící v cílové (sledované) JVM.

V dnešní části seriálu o programovacím jazyku Java i o virtuálním stroji Javy si řekneme, jakým způsobem lze využít metody nabízené rozhraním com.sun.jdi.VirtualMachine pro získání základních informací o cílovém virtuálním stroji Javy, zejména o vláknech a třídách spravovaných tímto JVM.

V dnešní části seriálu o programovacím jazyku Java i o virtuálním stroji Javy se již potřetí budeme zabývat rozhraním JDI (Java Debugger Interface). Řekneme si, jakým způsobem je možné toto rozhraní využít pro připojení debuggeru či jiného podobného nástroje k již běžícímu javovskému virtuálnímu stroji.

V dnešní části seriálu o programovacím jazyku Java i o virtuálním stroji Javy se již podruhé budeme zabývat rozhraním JDI (Java Debugger Interface). Ukážeme si, jak lze přes JDI spustit a následně i sledovat JVM a především aplikace spuštěné v tomto virtuálním stroji – stejným způsobem pracují i debuggery.

V dnešní části seriálu o jazyku Java i o virtuálním stroji Javy si řekneme základní informace o architektuře JPDA (Java Platform Debugger Architecture). Ukážeme si, jaký je vztah již popsaného rozhraní JVM TI k JPDA a taktéž si popíšeme základní vlastnosti javovského rozhraní JDI (Java Debugger Interface).

Dnes si společně ukážeme způsob využití rozhraní JNI (Java Native Interface) z JVM TI agentů. JVM TI agenti, což jsou programy napsané většinou v C či C++, totiž v některých případech potřebují s využitím JNI vytvářet javovské objekty, popř. volat metody již vytvořených javovských objektů.

Dnes si společně řekneme, jakým způsobem lze přes rozhraní JVM TI získat informace o parametrech a lokálních proměnných statických i nestatických metod. Tyto informace je možné využít například ve chvíli, kdy je v nějaké metodě vstoupeno na breakpoint a je nutné prozkoumat aktuální stav procesu.

V šedesáté osmé části seriálu o jazyce Java i o vlastnostech JVM si řekneme, jakým způsobem je možné přes rozhraní JVM TI vynutit předčasné ukončení libovolné metody. Většinou se jedná o metody, na kterých je nastavený breakpoint, ovšem ve skutečnosti je možné si vynutit ukončení zcela libovolné metody.

V dnešní části seriálu o programovacím jazyce Java i o vlastnostech JVM dokončíme popis způsobu nastavení breakpointů přes rozhraní JVM TI. Ukážeme si kompletní demonstrační program, na němž bude shrnuta většina postupů, s nimiž jsme se seznámili v předchozích čtrnácti částech tohoto seriálu.

Dnes budeme společnými silami pokračovat v popisu způsobu nastavování breakpointů s využitím rozhraní JVM TI. Na příkladu demonstračního JVM TI agenta si ukážeme, jak lze zaregistrovat breakpoint pro zvolenou metodu a číslo řádku i to, jakým způsobem je agent informován a vstupu na breakpoint.

Dnes se začneme zabývat další velmi důležitou funkcí nabízenou rozhraním JVM TI. Jedná se o funkci určenou pro nastavení breakpointů (bodů přerušení). Breakpoint je možné nastavit v libovolné metodě na zvolenou instrukci, takže v JVM TI je práce s breakpointy přesnější než ve většině debuggerů či IDE.

V dnešní části seriálu o jazyce Java a JVM dokončíme téma, jemuž jsme se začali věnovat minule. Na příkladu demonstračního JVM TI agenta si ukážeme, jakým způsobem lze zjistit všechny důležité informace o místech, v nichž dochází ke čtení či naopak k zápisu do vybraného atributu třídy či atributu objektu.

V dnešním článku o jazyce Java a vlastnostech JVM si ukážeme, jak může být použit JVM TI agent pro sledování čtení či zápisu do atributu třídy či objektu. Rozhraní JVM TI nám totiž dává k dispozici callback funkce zavolané ve chvíli, kdy libovolné vlákno k označeným (vybraným) atributům přistupuje.

V dnešním článku o jazyce Java i o vlastnostech JVM nejprve dokončíme téma, kterým jsme se začali zabývat v předchozím díle – ukážeme si, jak jsou využívány (krátké) řetězce ve vybrané reálné javovské aplikaci. Ve druhé polovině článku si řekneme, jak lze využít rozhraní JVM TI pro ladění (debugging).

O Javě se říká, že je paměťově příliš náročná. Z části je to pravda, ale často jde jen o nešetrné programy, které nerespektují jak Java alokuje paměť. V článku si ukážeme jak spočítat velikost objektů a polí. To obvykle stačí k tomu, abychom psali aplikace, které si místo gigabajtů vystačí se stovkami megabajtů.

Dnes si řekneme, jak získat informace o polích (primitivních typů) uložených na haldě a následně se budeme zabývat uložením řetězců. Jedná se o poměrně důležité téma, jelikož způsob práce JVM s řetězci může mnohdy významným způsobem ovlivnit jak výkonnost javovských aplikací, tak i jejich paměťovou náročnost.

Dnes si společně řekneme, jak je možné s využitím JVM TI agenta vypsat hodnoty všech statických a nestatických atributů uložených na haldě. Zaměříme se zejména na průchod atributy základních (primitivních) datových typů, protože ty se zpracovávají odlišně od objektových (referenčních) typů.

V dnešní části seriálu o jazyce Java i o vlastnostech JVM se seznámíme se způsobem práce s objekty uloženými na haldě s využitím rozhraní JVM TI. Agenti připojení k virtuálnímu stroji Javy přes JVM TI totiž poměrně často potřebují nějaké údaje (instance určitých tříd) z haldy přečíst a následně zpracovat.

V dnešní části seriálu o programovacím jazyce Java i o virtuálním stroji Javy si řekneme, jak je možné přes rozhraní JVM TI získávat informace ze zásobníkových rámců (stack frames) i z haldy (heap). Jedná se o informace, které jsou mnohdy velmi důležité zejména při ladění či při profilování javovských aplikací.

Dnes navážeme na část předchozí, v níž jsme si popsali, jak lze v JVM TI agentovi detekovat okamžik zachycení výjimky. Dnes si (naopak) ukážeme způsob zjištění okamžiku vzniku výjimek, a to jak výjimek zachycovaných (i prázdným blokem catch), tak i výjimek, které nejsou zachyceny a povedou k ukončení aplikace.

Dnes si řekneme, jak je možné přes rozhraní JVM TI detekovat vznik libovolné výjimky a současně i zjistit další podrobnější informace o tom, na jakém místě programu bude výjimka zachycena a o jakou výjimku se vlastně jedná. Při tvorbě nových demonstračních příkladů si popíšeme i mnohé další možnosti JVM TI.

Dnes se již potřetí budeme zabývat popisem rozhraní JVM TI, které je možné využít pro tvorbu takzvaných agentů monitorujících, popř. ovlivňujících chování aplikace v JVM. Příklady uvedené v dnešní části budou velmi jednoduché, protože si ukážeme použití funkcí pro čtení a změnu obsahu systémových proměnných.

Dnes budeme pokračovat v popisu rozhraní JVM TI, které je možné využít pro tvorbu agentů monitorujících popř. ovlivňujících chování aplikace v JVM. Dnes se budeme zabývat převážně zjišťováním jmen i signatur volaných metod a sledováním správce paměti. Přitom se dozvíme další podrobnosti o rozhraní JVM TI.

Dnes budeme pokračovat v popisu vývojových nástrojů dostupných pro mikropočítače Amiga. Minule jsme se zabývali především různými interpretry a překladači různých variant Basicu a céčka. Dnes si popíšeme Amiga E, ASM-One assembler a v neposlední řadě i skriptovací jazyk ARexx a dva esoterické jazyky.

V dnešní části seriálu o programovacím jazyce Java si popíšeme základní vlastnosti rozhraní JVM TI, pomocí něhož je možné sledovat a taktéž řídit činnost tohoto virtuálního stroje. S využitím JVM TI je například možné přečíst obsah celého heapu, detekovat volání metod, detekovat vzniklé výjimky atd.

Dnes se zmíníme o projektu ClojureScript. Zatímco původní implementace jazyka Clojure interně používá překlad funkcí do bajtkódu JVM, používá ClojureScript překlad do jazyka JavaScript. Je tedy jasné, kde může ClojureScript nalézt své oblasti použití: především na webu, popř. v oblasti mobilních aplikací.