Seriál Grafické formáty

V dnešní části seriálu o grafických formátech a metaformátech si ukážeme některé způsoby použití NURB křivek a NURB ploch v grafickém formátu X3D. Popíšeme si tvorbu parametrických NURB křivek vytvořených v ploše i prostoru, tvorbu NURB ploch včetně jejich oříznutí a také význam uzlového vektoru.

V dnešní části našeho čtvrtečního seriálu, kde si povídáme o grafických formátech a metaformátech, si řekneme, jakým způsobem je možné v grafickém formátu X3D používat populární a především praktické NURB křivky a plochy, včetně popisu základních vlastností těchto geometrických tvarů.

V dnešní části seriálu o grafických formátech a metaformátech si ukážeme práci se složitějšími prostorovými objekty, které je možné vkládat do vytvářených scén. Konkrétně se bude jednat o povrchy složené z množiny plošek (polygonů), výšková pole (height fields) a o objekty vytvořené pomocí šablonování.

V dnešní části našeho seriálu o grafických formátech a metaformátech se seznámíme se způsobem zápisu plošných i trojrozměrných objektů do scén ukládaných ve formátu X3D. Kromě základních 2D objektů si také ukážeme popis objektů trojrozměrných, tedy základních tvarů popsaných geometrií.

V dnešní části seriálu o grafických formátech a metaformátech si ukážeme základy tvorby souborů uložených podle syntaxe jazyka X3D. Popíšeme si také profily X3D, pomocí kterých se určují vlastnosti ukládaných souborů a také způsob vytváření plošných objektů spolu s nastavením jejích vlastností.

Dalším jazykem určeným pro popis prostorových scén, který si v seriálu o grafických formátech a metaformátech popíšeme, je jazyk nazvaný X3D (Extensible 3D). Jedná se o ideového zástupce již popsaného jazyka VRML (Virtual Reality Modeling Language), který původní ideu VRML v několika směrech rozšiřuje i zpřesňuje.

V dnešní části našeho seriálu o grafických formátech a metaformátech dokončíme část věnovanou deklarativnímu jazyku VRML 97. Budeme se věnovat především způsobu použití senzorů a spoluprací VRML prohlížečů se skripty napsanými v některém podporovaném skriptovacím jazyce, typicky JavaScriptu.

V dnešní části seriálu o grafických formátech a metaformátech si vysvětlíme význam zvukových zdrojů umisťovaných do trojrozměrných scén popsaných jazykem VRML. Dále se seznámíme s takzvanými senzory a jejich nezastupitelnou rolí při tvorbě virtuálních světů, které díky nim získávají interaktivitu.

V dnešní části seriálu o grafických formátech a metaformátech dokončíme téma texturování a uvedeme si tří okomentované demonstrační příklady s tělesy složenými z rovinných plošek. Později si také ukážeme, jakým způsobem je možné ve VRML souborech pracovat s multimédii, především se zdroji zvuku.

Texturování, neboli nanášení obrázků na povrch 3D objektů, tvoří nedílnou součást moderních metod zobrazování 3D scén. Z tohoto důvodu je texturování podporováno i v jazyce VRML, a to dokonce ve více variantách: texturu je možné mít uloženou přímo ve VRML souboru, v externím obrázku nebo jako animaci.

V dnešní části seriálu o grafických formátech a metaformátech se budeme zabývat problematikou šablonování, což je jeden ze způsobů tvorby trojrozměrných těles. Šablonování je ve VRML souborech možné specifikovat v uzlu typu Extrusion, jehož použití si ukážeme na několika demonstračních příkladech.

V dnešní části seriálu o zajímavých grafických formátech a metaformátech si řekneme, jakým způsobem je možné v jazyce VRML 2 nadefinovat tělesa vytvořená pomocí takzvaných výškových polí (height field). Také si ukážeme význam normálových vektorů při specifikaci povrchu tělesa a způsob jejich změny.

Ve VRML je možné kromě základních těles jako krychle, koule, kužel a válec vytvářet i složité objekty pomocí takzvaných množin plošek (face set). Tvůrci VRML nezapomněli ani na podporu plošné vektorové grafiky, drátových modelů a také množin bodů, které lze využít při tvorbě částicových systémů.

Většina fotografů vám řekne, že vedle kompozice celého snímku je důležité i správné osvětlení. Totéž platí pro trojrozměrné scény vytvářené na počítači. Aby vynikla prostorovost trojrozměrných scén, je nutné je správně nasvítit. Ve VRML je možné použít tři typy světel, které si dnes podrobně popíšeme.

V dnešním článku si na pěti příkladech ukážeme tvorbu trojrozměrné scény v jazyce VRML verze 2. Druhá verze tohoto jazyka přinesla zásadní změny jak v samotném způsobu zápisu objektů, tak i ve skriptování. Pro tvorbu scén si prozatím vystačíme s libovolným textovým editorem a prohlížečem VRML souborů.

V dnešním článku o grafických formátech se začneme zabývat jazykem VRML, což je jazyk určený pro popis trojrozměrných scén i aktivních objektů použitých v aplikacích virtuální reality. VRML se však postupem času stal i formátem často používaným pro přenos trojrozměrných dat mezi různými aplikacemi.

V dnešní části seriálu o grafických formátech a metaformátech si na několika příkladech napsaných v jazyce C ukážeme, jak je možné pracovat s metasoubory typu EMF (Enhanced Windows Metafile). Některé programy pro Linux podporují formát WMF, ale EMF už ne, takže je zde stále prostor pro vylepšování.

V dnešním článku o grafických formátech si popíšeme nástupce WMF, kterým je grafický metaformát nazvaný jednoduše EMF. V tomto formátu, který byl primárně vytvořen pro potřeby třicetidvoubitových operačních systémů MS Windows, je již možné pracovat s cestami a bitmapami nezávislými na zařízení.

V dalším článku si ukážeme, jak načítat data - informace o uloženém obrázku z metaformátu WMF. Při práci v operačním systému MS Windows se o načítání WMF souborů nemusíme starat, protože stačí použít funkci z WinAPI, ovšem na jiných systémech je nutné data ve WMF souborech vhodně analyzovat a zpracovat.

V dnešním článku si popíšeme metaformát WMF a částečně i EMF. Navzdory svému jménu a primárnímu určení se tyto grafické metaformáty rozšířily ze své domovské platformy MS Windows i na další operační systémy, včetně Linuxu. Dokonce i ve formátu EPS lze ukládat obrázky právě ve struktuře shodné s WMF.

V již desátém článku orientovaném na téma SVG si ukážeme použití programových skriptů vytvářených zejména v JavaScriptu na několika praktických příkladech. Zaměříme se především na způsob zpracování událostí, popis atributů objektu event a také o dvou metodách vhodných pro získání referencí na grafické objekty.

V dnešním článku si popíšeme vytváření animací pomocí skriptů (naprogramovaných například v JavaScriptu) a řízení vzhledu dokumentu s využitím DOM. Pomocí těchto technik lze naprogramovat i velmi složité animace, reagovat na akce prováděné uživatelem či dokonce vytvářet celé intranetové aplikace.

V dnešní části seriálu o grafických formátech a metaformátech si ukážeme, jakým způsobem je možné v grafickém vektorovém formátu SVG (Scalable Vector Graphics) vytvářet složitější animace založené na skládání lineárních transformací a také pohybu objektů po zadaných křivkách.

Animace a s ní související podpora skriptování, například s využitím populárního a rozšířeného JavaScriptu, dělají z grafického formátu SVG velmi flexibilní médium pro tvorbu vektorových animací. Ty se vyznačují poměrně malým objemem dat a vysokou vizuální kvalitou. V tomto ohledu se SVG vyrovná i známému Flashi.

Gradientní výplně a grafické objekty reprezentující text tvoří důležitou a nenahraditelnou součást mnoha vektorových obrázků. Proto si v dnešním článku ukážeme, jak je možné v souborech typu SVG použít lineární i radiální gradientní výplně a jak se do SVG obrázků vkládají grafické objekty s textem.

V dnešním článku si řekneme, jakým způsobem je možné v souborech typu SVG (Scalable Vector Graphics) specifikovat barvu a styl výplně. Kromě toho si ukážeme změnu stylu obrysové čáry a vytváření značek (symbolů) na koncích úseček. Tyto značky je možné použít například při vytváření šipek a podobných objektů.

V dnešním článku si popíšeme způsob změny vizuálních vlastností cest a základních geometrických tvarů uložených v souborech ve formátu SVG. Také si řekneme, jak lze cesty i základní geometrické tvary seskupovat do uzlů a specifikovat vlastnosti pro všechny objekty, které jsou v těchto uzlech seskupené.

Dnes bude popsán zápis informací o základních geometrických tvarech (basic shapes) do souborů typu Scalable Vector Graphics (SVG). Základní geometrické tvary jsou alternativou k minule popsaným cestám, kterou je možné použít při tvorbě animací či při požadavku na zachování informací o nástrojích použitých v editoru.

V dnešní části seriálu o grafických formátech a metaformátech si podrobněji popíšeme způsob zápisu cest ve výkresech uložených ve formátu SVG (Scalable Vector Graphics). Ukážeme si použití kvadratických a kubických Bézierových křivek, úsečkových segmentů i segmentů složených z eliptických oblouků.

V dnešním článku se budeme zabývat dalším známým a k tomu velmi dobře navrženým vektorovým formátem. Jedná se o souborový formát nazvaný Scalable Vector Graphics, neboli SVG, který je založený na značkovacím jazyku XML. Uvidíme, že díky dobře navržené struktuře může být i XML soubor překvapivě malý.