Seriál Jak si přizpůsobit Vim

Když jsem tak hloubal v dokumentaci Vim a připravoval předchozí díly seriálu, tu a tam jsem narazil na zajímavou novinku nebo jsem si vzpomněl na něco, o čem jsem se zapomněl zmínit. Proto jsem se rozhodl napsat ještě tuhle pátou část čtyřdílného seriálu. Bude poněkud méně souvislá, protože hodlám poskakovat sem a tam mezi zajímavými drobnostmi, na které se minule nedostalo.

Dnešní díl bude poněkud speciální. Týká se věcí, o kterých jsem v zásadě věděl, ale nepoužíval je. Nicméně pro potřeby článku jsem s nimi musel trochu experimentovat, takže je nakonec nejspíš používat začnu, alespoň částečně. Jedná se o uživatelská menu a spolupráci s externím překladačem.

Makra patří dnes už do standardní výbavy většiny editorů a Vim není výjimkou. A protože jsou to pomocníci nadmíru užiteční, zaměříme se dnes hlavně na ně.

V dnešním pokračování seriálu o konfiguraci editoru Vim se zaměříme zejména na zvýrazňování syntaxe, povíme si, jak vylepšit vyhledávání a nakonec se podíváme na konfigurační volby, které ovlivňují chování programu přímo při editaci textu.

Vim je velmi vylepšená verze klasického unixového editoru vi. Je hojně používaný a oblíbený, o čemž svědčí přední místa, která notoricky zaujímá v průzkumech uživatelské popularity. V dnešním článku (a jeho několika pokračováních) se podíváme, jak jej naučit co nejlépe sloužit páníčkovi či paničce.