Seriál Unixové vykopávky

Dnes si nejdříve řekneme, jakým způsobem lze přeložit a nainstalovat emulátor herní konzole Magnavox Odyssey² (Videopac) a posléze se budeme zabývat popisem některých známých her, které pro tuto herní konzoli vznikly. Většinou se bude jednat o konverze herních hitů převzatých z videoautomatů.

V dnešní části seriálu o historii výpočetní techniky na chvíli opustíme herní konzoli Atari 2600 a budeme se zabývat další herní konzolí, která byla přímým konkurentem 2600. Tato konzole se jmenuje Magnavox Odyssey², ovšem prodávána byla i pod dalšími názvy, například Videopac G7000, Philips C52 apod.

Dnes se již naposledy budeme zabývat popisem známých her určených pro konzoli Atari 2600. Popíšeme si jak kopie některých populárních videoautomatů (Space Invaders, Centipede, Jungle Hunt), tak i hry, které vznikly právě pro Atari 2600 (Star Raiders), včetně nechvalně známé hry E.T.: The Extra-Terrestrial.

Dnes se v seriálu o historii výpočetní techniky opět budeme zabývat popisem her, které vznikly pro osmibitovou konzoli Atari 2600. Bude se jednat o hry pocházející z konce zlaté éry existence této konzole, tj. z let 1981 až 1984, jež byly uloženy na paměťových modulech s kapacitami čtyři, resp. osm kilobajtů.

V dnešní části seriálu o historii vývoje výpočetní techniky se již potřetí vrátíme k popisu známé a komerčně velmi úspěšné herní konzole Atari 2600. Dnes si popíšeme šest her uložených na paměťových modulech s kapacitou pouhých dvou kilobajtů (2048 bajtů). Na závěr se zmíníme o další programátorské perle – hře Video Chess uložené ve čtyřkilobajtovém modulu.

V dnešní části seriálu o historii počítačů se již podruhé budeme zabývat známou a komerčně velmi úspěšnou herní konzolí Atari 2600. Zatímco minule jsme se zabývali především technickými parametry tohoto elektronického zařízení, dnes si popíšeme některé úspěšné či naopak neúspěšné hry, které pro tuto konzoli vznikly.

V dnešní části seriálu o historii vývoje výpočetní techniky budeme pokračovat v popisu herních konzolí, jejichž výroba začala již v sedmdesátých letech minulého století. Výrobou herních konzolí se zabývalo větší množství firem, nejznámější a nejúspěšnější však byla společnost Atari s herní konzolí Atari 2600.

V dnešní části seriálu o historii vývoje výpočetní techniky se zaměříme na popis prvních videoher a domácích herních konzolí. Z komerčních videoher se zmíníme především o herním automatu Computer Space a samozřejmě nezapomeneme ani na slavný Pong. Popis herních konzolí začneme u Magnavox Odyssey.

V dnešní části seriálu o historii výpočetní techniky se již potřetí vrátíme do osmdesátých let minulého století, což je časové období, v němž byly vydány pravděpodobně nejslavnější série klasických textových her. Dnes se budeme zabývat především „textovkami“ vytvořenými společností Level 9.

V dnešní části seriálu o historii výpočetní techniky se vrátíme do první poloviny osmdesátých let minulého století. Jednalo se o časové období, v němž byly vydány pravděpodobně nejslavnější série klasických textových her. Jedná se především o herní sérii Zork a taktéž o hry vytvořené Scottem Adamsem.

V dnešní části seriálu o historii vývoje výpočetní techniky se již potřetí budeme zabývat vývojem počítačových her. Zatímco v předchozích dvou částech jsme se zabývali počítačovými hrami zobrazovanými převážně na vektorových obrazovkách (konstrukčně odvozených od osciloskopu), dnes si popíšeme hry pracující v textovém režimu.

V dnešní části seriálu o historii vývoje výpočetní techniky se budeme zabývat vývojem počítačových her na přelomu padesátých a šedesátých let minulého století. Hry, které v tomto období vznikaly, spadají do kategorie více či méně sofistikovaných simulací využívajících buď textový terminál, nebo vektorovou obrazovku.

Od dnešní části seriálu o historii vývoje výpočetní techniky se začneme zabývat další oblastí informatiky, která má za sebou již přibližně padesátiletý vývoj. Zatímco v předchozích částech jsme se soustředili na popis vývoje hardware, operačních systémů a programovacích jazyků, nyní se zaměříme na hry.

V dnešní části seriálu o historii vývoje výpočetní techniky dokončíme popis superpočítače CDC 7600 navrženého a sestrojeného v šedesátých letech minulého století Seymourem Crayem. Popíšeme si architekturu operační paměti tohoto počítače, strukturu jeho výpočetních jednotek i to, jakým způsobem se pro tento ve své době velmi úspěšný stroj psaly a optimalizovaly aplikace.

V šedesáté části seriálu o historii vývoje výpočetní techniky nejprve dokončíme popis superpočítače CDC 6600. Řekneme si především to, s jakým formátem numerických hodnot bylo možné v aplikacích pracovat. Pak se již zaměříme na následníka tohoto stroje, jímž byl superpočítač CDC 7600.

V dnešní části seriálu o historii vývoje výpočetní techniky budeme pokračovat v popisu architektury superpočítače CDC 6600 zkonstruovaného v první polovině šedesátých let minulého století týmem vedeným Seymourem Crayem. Procesorová jednotka tohoto počítače měla několik zajímavých vlastností.

V dnešní části seriálu o historii vývoje výpočetní techniky se budeme zabývat superpočítačem CDC 6600, který byl v první polovině šedesátých let minulého století zkonstruován Seymourem Crayem. CDC 6600 se okamžitě stal nejvýkonnějším počítačem světa, což mu vydrželo příštích pět let.

V dnešní části seriálu o historii vývoje výpočetní techniky se zaměříme na další společnost vyrábějící mainframy, která byla na začátku šedesátých let minulého století zařazována do skupiny „sedmi trpaslíků“. Jedná se o firmu Control Data Corporation, v níž se kromě klasických mainframů začaly konstruovat i superpočítače, za jejichž vznikem nestál nikdo jiný než Seymour Cray.

V dnešním článku o historii výpočetní techniky navážeme na předchozí část, v níž jsme si řekli, jak se vyvíjela polovodičová technologie od prvních fyzikálních a chemických pokusů až ke vzniku skutečně fungujícího tranzistoru. Dnes se budeme zabývat vznikem integrovaných obvodů a souvisejících technologií.

Dnes si řekneme, jak byl vývoj mainframů ovlivněn polovodičovou technologií, tj. zpočátku zejména polovodičovými hrotovými diodami, které byly v polovině padesátých let doplněny bipolárními tranzistory. Zmíníme se také o vlivu miniaturizace a především integrovaných obvodů na další vývoj výpočetní techniky.

V dnešní části seriálu o historii vývoje výpočetní techniky se zaměříme na popis operačního systému nazvaného Dartmouth Time Sharing System (DTSS), který byl původně provozovaný na počítačích General Electric řady GE-200. Tento operační systém změnil náhled na způsob ovládání počítačů (nejenom mainframů).

V padesáté třetí části seriálu o historii vývoje výpočetní techniky se začneme zabývat již čtvrtou společností, která se ve druhé polovině šedesátých let minulého století řadila mezi „sedm trpaslíků“ na poli sálových počítačů (mainframů). Jedná se o společnost General Electric s neobvykle rozsáhlým spektrem výrobků a služeb.

V dnešní části seriálu o historii výpočetní techniky si popíšeme další sálové počítače (mainframy) vyráběné na přelomu padesátých a šedesátých let společností Honeywell. Jedná se především o mainframe H-800 a taktéž o počítač H-200, který konkuroval jednomu z tehdy nejúspěšnějších strojů – sálovému počítači řady IBM 1400.

V dnešní části seriálu o historii vývoje výpočetní techniky se seznámíme s další společností, která na přelomu padesátých a šedesátých let minulého století patřila mezi „sedm trpaslíků“. Jedná se o firmu Honeywell, která se na poli mainframů (sálových počítačů) poprvé představila strojem DATAmatic 1000, za nímž následovaly známé modely Honeywell 800 a Honeywell 200.

V jubilejní padesáté části seriálu o historii vývoje výpočetní techniky se budeme zabývat především sálovými počítači Burroughs B5500. Jednalo se o komerčně velmi úspěšné mainframy, které sice navazovaly na předešlý model B5000, ovšem v mnoha ohledech byla platforma B5500 výkonnější i univerzálnější.

V předchozí části seriálu o historii výpočetní techniky jsme se seznámili se základními parametry sálových počítačů Burroughs B5000. Dnes popis těchto počítačů dokončíme – budeme se věnovat práci s daty, organizaci operační paměti a taktéž tím, jak se na těchto počítačích pracovalo s jazykem ALGOL.

Dnes se budeme, podobně jako minule, zabývat firmou Burroughs Corporation, která začala v padesátých letech konstruovat sálové počítače. Minule jsme si popsali první počítač této firmy – Datatron/Burroughs 205. Dnes si představíme platformu B5000, která měla značný vliv na vývoj dalších počítačů.

V dnešní části seriálu o historii výpočetní techniky si představíme další společnost vyrábějící sálové počítače, která byla v padesátých a šedesátých letech řazena mezi „sedm trpaslíků“. Jedná se o firmu Burroughs Corporation, která se ve světě informatiky proslavila především svými počítači řady B5000 známými též jako Burroughs large systems.

V dnešní části seriálu o historii se opět budeme zabývat počítači značky UNIVAC. Tentokrát si popíšeme především sálové počítače série UNIVAC 1101, které vycházely z návrhu počítačů Atlas a ERA 1101. Z této řady elektronkových počítačů z roku 1950 byly později odvozeny modernější počítače založené na polovodičích.

V dnešní části seriálu o historii výpočetní techniky dokončíme popis první série sálových počítačů UNIVAC. Seznámíme se se základními technickými parametry počítače UNIVAC III, který byl – na rozdíl od svých dvou předchůdců – vytvořen na bázi polovodičových součástek (diod a tranzistorů) a feritových pamětí.

Dnes budeme pokračovat v popisu počítačů vyráběných jedním z „trpaslíků“ v době, kdy vznikaly první a druhé generace mainframů. Jedná se o společnost Remington Rand (později Sperry Rand), která kromě minule popsaného počítače UNIVAC I komerčně nabízela i jeho vylepšenou variantu UNIVAC II.

V dnešní části seriálu o historii vývoje výpočetní techniky si popíšeme elektronkový počítač UNIVAC-1, který je významný především z toho důvodu, že se jednalo o první komerčně dostupný počítač a taktéž o první programovatelný stroj, který dokázal efektivně pracovat i s textovými daty, nejenom s číselnými údaji.

V dnešní části seriálu o historii výpočetní techniky na chvíli odbočíme od popisu superpočítačů firmy Cray. Namísto toho se vrátíme na samý začátek vývoje elektronických programovatelných počítačů a popíšeme si počítače navržené a zkonstruované firmami, které v minulosti byly společně nazývány „sedm trpaslíků“.

V dnešní části seriálu o historii výpočetní techniky si popíšeme další typ superpočítače zkonstruovaného firmou Cray Research. Jedná se o počítač Cray X-MP, který byl komerčně velmi úspěšný a používal se jak na mnoha univerzitách, tak i ve firmách. Tento počítač byl použit i pro tvorbu animací a rendering scén v několika filmech, které ve své době způsobily na poli počítačové grafiky malou revoluci.

Dnes si popíšeme architekturu superpočítače Cray-2. Zaměříme se na to, proč byla původně homogenní paměť rozdělena na část globální a lokální, popíšeme si činnost některých instrukcí pracujících s vektory a řekneme si, jak se mohly výkonné jednotky (procesory) mezi sebou synchronizovat pomocí semaforů.

V dnešní části seriálu o historii výpočetní techniky si popíšeme základní parametry superpočítače Cray-2, který se díky svému výpočetnímu výkonu 1,9 GFLOPS stal v době svého vzniku nejrychlejším počítačem na světě. Tuto prestižní pozici si udržel téměř pět let a překonán byl až v roce 1990 strojem ETA-10G.

V dnešní části seriálu o historii výpočetní techniky si společně popíšeme historii vývoje i základní technické parametry první generace známých superpočítačů Cray. Taktéž se zmíníme o překladači programovacího jazyka FORTRAN, který se na těchto počítačích používal jakožto hlavní vývojový prostředek.

V předchozích částech seriálu o historii výpočetní techniky jsme se zabývali popisem mnoha typů různých více či méně významných počítačů, které dnes již tvoří nedílnou součást historie IT. Dnes si představíme stroje nesoucí jméno pravděpodobně nejznámějšího konstruktéra počítačů v historii – Seymoura Craye.

Dnes se budeme zabývat popisem dalších osmibitových školních i domácích počítačů, které byly oficiálně i doslova „na koleně“ vyráběny v Sovětském svazu. Kromě původních konstrukcí, například počítače Vektor-06C, si popíšeme i některé klony ZX Spectra, kterých bylo v SSSR navrženo velké množství.

V dnešní části seriálu o historii výpočetní techniky tématicky částečně navážeme na předchozí části, v nichž jsme se zabývali výpočetní technikou navrhovanou a vyráběnou v bývalém Sovětském svazu. Představíme si totiž první osmibitový mikropočítač, který v SSSR vznikl. Jedná se o počítač Achát, původním názvem Agat neboli v azbuce АГАТ.

V již třicáté třetí části seriálu o historii výpočetní techniky se opět vrátíme do počítačového pravěku a středověku. Navážeme na dva díly věnované sálovým počítačům vyráběným v SSSR, ovšem dnes se zaměříme především na popis druhé generace počítačů Ural, které byly založeny, na rozdíl od svých elektronkových předků, na technologii polovodičových diod a tranzistorů.

V dnešní části článku o programovacím jazyku Scheme o a způsobech jeho využití ve známém grafickém editoru GIMP si ukážeme, jakým způsobem je možné ve skriptech pracovat s textovými objekty a cestami. Díky podpoře cest lze v GIMPu, i když se jedná o rastrový editor, pracovat i s vektorovými objekty.

V dnešní části seriálu o programovacím jazyce Scheme si ukážeme další možnosti skriptování v rastrovém grafickém editoru GIMP. Popíšeme si práci s vrstvami a taktéž použití filtrů, které tento grafický editor svým uživatelům nabízí. S využitím této dvojice nástrojů lze tvořit skripty provádějící velmi komplikované operace.

V dnešní části seriálu o programovacím jazyku Scheme si ukážeme některé pokročilejší techniky skriptování v grafickém rastrovém editoru GIMP. Řekneme si, jak lze měnit parametry kreslicích nástrojů a jak se používají výběry (selections) při kreslení i implementaci některých grafických efektů.

V páté části článku o programovacím jazyce Scheme si na několika demonstračních příkladech ukážeme, jak se specifikují základní vlastností skriptů (nazývaných Script-fu) v grafickém editoru GIMP, jak se tyto skripty přidávají do menu i způsob definice dialogů, v nichž může uživatel nastavovat parametry.

V dalším článku o jazyce Scheme si ukážeme jedno z praktických využití tohoto jazyka. Scheme totiž bylo zvoleno jako skriptovací jazyk v editoru GIMP. Dnes již existuje velké množství dostupných skriptů rozšiřujících funkcionalitu GIMPu – od poměrně jednoduchých filtrů až po rozsáhlé skripty.

V dnešní části seriálu o historii výpočetní techniky si řekneme, jak se v programovacím jazyce Scheme vytváří nové funkce, a to jak funkce pojmenované, tak i funkce anonymní. Dále si popíšeme, jak ve Scheme zapsat iteraci – pomocí rekurze, s využitím universální smyčky „do“ či makrem „while“.

V dnešní části našeho seriálu o historii výpočetní techniky si popíšeme naprosté základy tvorby programů v programovacím jazyku Scheme. Řekneme si například s jakými základními datovými typy lze v tomto jazyku pracovat i to, jakým způsobem se používají takzvané predikáty či konstruují podmínky.

V dnešní části seriálu o historii výpočetní techniky se začneme zabývat jedním zajímavým dialektem programovacího jazyka LISP. Tento známý dialekt, který se mj. poměrně intenzivně používá při výuce programování, se jmenuje Scheme a je mimo jiné použit i ve známém grafickém editoru GIMP.

V dnešní části našeho seriálu o historii výpočetní techniky si ukážeme jednu poměrně důležitou oblast informatiky, ve které byl s velkým úspěchem použit dialekt programovacího jazyka LISP. Jedná se o známou aplikaci AutoCAD s AutoLISPem později přejmenovaným na Visual LISP.

V dnešní části seriálu o historii výpočetní techniky dokončíme popis základních vlastností programovacího jazyka LISP. Ukážeme si, jakým způsobem se v LISPu (přesněji řečeno v dialektu Common Lisp) vytváří a volají uživatelské funkce, řekneme si, k čemu je možné využít lambda výrazy a nakonec si popíšeme základy tvorby maker v Common Lispu i způsob využití již hotových maker, které jsou programátorům dostupné v Common Lispovských knihovnách.

V dnešní části seriálu o historii počítačů se opět budeme zabývat problematikou jazyka LISP. Oproti předchozím článkům si na chvíli odpočineme od popisu syntaxe a především sémantiky jazyka. Namísto toho se seznámíme s počítačovými architekturami, které byly optimalizovány pro běh programů napsaných v LISPu.

V dnešní části našeho seriálu o historii výpočetní techniky budeme pokračovat v popisu základů programovacího jazyka LISP. Řekneme si, jakým způsobem jsou zapisovány a vyhodnocovány výrazy, jak se pracuje se seznamy a na závěr si ukážeme, jak lze v LISPu používat takzvané speciální formy.

V dnešním článku o historii výpočetní techniky dokončíme popis programovacího jazyka SNOBOL a poté se zaměříme na programovací jazyk, který spolu s programovacím jazykem C snad nejvíce ovlivnil celou informatiku, a to jak v teoretické, tak i praktické rovině. Jedná se o jazyk LISP, navržený už v roce 1958.

Dnes si popíšeme další programovací jazyk, který byl používán nejenom na Západě, ale i v zemích RVHP, samozřejmě včetně SSSR. Byl vytvořen v Bellových laboratořích v průběhu let 1962 až 1967, se nazývá SNOBOL. Jedná se o jazyk specializovaný na zpracování textových dat, ale používal se i v jiných oborech.

V dnešním článku se seznámíme s jedním, u nás poměrně neznámým, programovacím jazykem, který byl používán pro psaní aplikací na počítačích vyráběných v SSSR. Kromě programovacích jazyků, které jsme si již stručně popsali dříve, byl v SSSR oblíben též jazyk SNOBOL a na počítačích Setuň také DSSP.

V dnešní části seriálu o historii výpočetní techniky se budeme zabývat popisem neobvyklého počítače, který byl v minulosti vyráběn v Sovětském Svazu. Jedná se o počítač nazvaný Setuň (v azbuce Сетунь), jenž je zvláštní především tím, že byl založen na trojkové číselné soustavě.

V dnešním článku o historii výpočetní techniky navážeme na část předchozí, v níž jsme si uvedli základní informace o počátku vývoje výpočetní techniky v SSSR i o elektronkovém počítači Strela. Dnes se budeme zabývat počítači Ural, postavenými původně taktéž na technologii elektronek a později tranzistorů.

V dnešním článku o historii výpočetní techniky se opět vrátíme do počítačového pravěku. Popíšeme si významné počítače vyráběné v padesátých a šedesátých letech v SSSR. Jsou sice použitou technologií srovnatelné se svými „západními“ protějšky, ovšem některé jejich vlastnosti jsou zcela unikátní.

V patnácté části našeho seriálu o historii výpočetní techniky společně dokončíme popis programovacího jazyka J. Budeme se zabývat především použitím operátorů a následně způsobem tvorby monadických i dyadických uživatelských funkcí. Taktéž si v článku vysvětlíme význam termínu tacit programming.

Dnes se zaměříme na popis problémů, které lze elegantně řešit v programovacím jazyku J. Budeme se zabývat především způsobem práce s vektory a maticemi – popíšeme si primitivní funkce určené pro práci s těmito strukturami, generátory indexů, způsob porovnávání vektorů a matic atd.

V dnešní části seriálu o historii výpočetní techniky se budeme věnovat programovacímu jazyku J, který ideově vychází z minule popsaného jazyka APL. Autorem obou těchto jazyků je Kenneth Iverson, jenž v případě návrhu programovacího jazyka J využil své více než čtyřicetileté znalosti v této oblasti informatiky.

V dnešní části seriálu o historii výpočetní techniky dokončíme popis zajímavého „hieroglyfického“ jazyka APL. Ozřejmíme si význam funkcí pro porovnávání skalárních hodnot i prvků polí, funkci pro kompresi polí, operátory „outer product“ a „inner product“ i způsob práce s hierarchickými datovými strukturami.

V dnešní části seriálu o historii výpočetní techniky navážeme na část předchozí, v níž jsme si řekli základní informace o netradičním „hieroglyfickém“ programovacím jazyku APL. Dnes budou popsány základní funkce a operátory a taktéž si ukážeme způsob vytváření uživatelských funkcí.

V desáté části seriálu o historii výpočetní techniky se budeme zabývat popisem dalšího programovacího jazyka, který vznikl na mainframech a posléze se rozšířil i na minipočítače a mikropočítače. Jedná se o jazyk APL, který je v mnoha ohledech protikladem minule popsaného programovacího jazyka COBOL.

V předchozí části seriálu o historii výpočetní techniky jsme si stručně popsali tři programovací jazyky, které byly vytvořeny v průběhu padesátých let minulého století. Jednalo se o ALGOL, FORTRAN a LISP. Na mainframech se však záhy začaly používat i další programovací jazyky, především COBOL, jehož popisem se budeme zabývat dnes.

V osmé části seriálu o historii výpočetní techniky si řekneme, jaké vyšší programovací jazyky se používaly na mainframech firmy IBM. Jedná se například o FORTRAN dodnes využívaný v oblasti numerických výpočtů a simulací, ALGOL, na němž jsou založeny i jazyky typu C či Java a v mnoha ohledech stále nepřekonaný LISP.

V dnešní části seriálu o historii výpočetní techniky se budeme zabývat mainframy řady IBM System/370. Jedná se o úspěšnou architekturu podporovanou firmou IBM po dobu delší než dvacet let, která navazuje na minule popsanou řadu System/360. Mnohé aplikace vytvořené pro System/370 jsou doposud provozovány, i když jsou dnes většinou spouštěny na modernějších systémech, například S/390 či zSeries.

V dnešní části seriálu o historii počítačů budou popsány dva modely mainframů řady IBM System/360. Bude se jednat o relativně levný Model 30 a naopak drahý ale velmi výkonný Model 91. Taktéž se budeme zabývat počítači JSEP vyráběnými v zemích RVHP, které byly označovány zkratkou ЕС. Tato zkratka vychází z ruského názvu Единая система электронных вычислительных машин.

V dnešní části seriálu o historii počítačů si popíšeme základní architekturu sálových počítačů série IBM 1400 a IBM System/360. Počítače těchto sérií se (každý svým způsobem) zapsaly do historie výpočetní techniky. Samozřejmě nezapomeneme ani na jeden ze symbolů počítačů System/360 – známé kódování EBCDIC.

V předchozích třech částech seriálu o historii počítačů jsme se zabývali minipočítači firmy DEC (Digital Equipment Corporation), popř. jejich klony vyráběnými v zemích RVHP. Nesmíme ovšem zapomenout ani na další společnosti, které se velkou měrou podílely na vývoji výpočetní techniky, zejména na firmu IBM a její sálové počítače.

Počítače PDP-11 firmy Digital nebyly populární pouze v USA, ale i v mnoha dalších zemích, včetně států RVHP. Právě v zemích sdružených v RVHP vznikla celá řada počítačů patřících do produktové řady SMEP neboli Systému malých elektronických počítačů, které byly kompatibilní s vybranými modely PDP-11.

Počítače DEC firmy Digital měly poměrně značný vliv na vznik mnoha dodnes používaných technologií. Na těchto počítačích, konkrétně na známých modelech PDP-7 a následně PDP-11, byly vytvořeny i první verze operačního systému Unix, programovací jazyk B i jeho následovník – dodnes používaný jazyk C.

Historie operačního systému UNIX i programovacího jazyka C byla ve svých počátcích spjata především s počítači vyráběnými firmou Digital Equipment Corporation (DEC), zejména s modely PDP-7 a PDP-11. Ovšem skutečnou revoluci v chápání role výpočetní techniky způsobil již první stroj firmy DEC – počítač PDP-1.