Články v rubrice Serverový hardware

V dnešní části seriálu o historii vývoje výpočetní techniky dokončíme popis superpočítače CDC 7600 navrženého a sestrojeného v šedesátých letech minulého století Seymourem Crayem. Popíšeme si architekturu operační paměti tohoto počítače, strukturu jeho výpočetních jednotek i to, jakým způsobem se pro tento ve své době velmi úspěšný stroj psaly a optimalizovaly aplikace.

V šedesáté části seriálu o historii vývoje výpočetní techniky nejprve dokončíme popis superpočítače CDC 6600. Řekneme si především to, s jakým formátem numerických hodnot bylo možné v aplikacích pracovat. Pak se již zaměříme na následníka tohoto stroje, jímž byl superpočítač CDC 7600.

V dnešní části seriálu o historii vývoje výpočetní techniky budeme pokračovat v popisu architektury superpočítače CDC 6600 zkonstruovaného v první polovině šedesátých let minulého století týmem vedeným Seymourem Crayem. Procesorová jednotka tohoto počítače měla několik zajímavých vlastností.

V dnešní části seriálu o architekturách počítačů se společně budeme zabývat popisem mikroprocesorů SPARC založených na architektuře RISC. Tyto mikroprocesory byly navrženy společností Sun Microsystems, která je používala v poměrně širokém spektru svých unixových pracovních stanic.

V dnešní části seriálu o historii vývoje výpočetní techniky se budeme zabývat superpočítačem CDC 6600, který byl v první polovině šedesátých let minulého století zkonstruován Seymourem Crayem. CDC 6600 se okamžitě stal nejvýkonnějším počítačem světa, což mu vydrželo příštích pět let.

V dnešní části seriálu o historii vývoje výpočetní techniky se zaměříme na další společnost vyrábějící mainframy, která byla na začátku šedesátých let minulého století zařazována do skupiny „sedmi trpaslíků“. Jedná se o firmu Control Data Corporation, v níž se kromě klasických mainframů začaly konstruovat i superpočítače, za jejichž vznikem nestál nikdo jiný než Seymour Cray.

Dnes si řekneme, jak byl vývoj mainframů ovlivněn polovodičovou technologií, tj. zpočátku zejména polovodičovými hrotovými diodami, které byly v polovině padesátých let doplněny bipolárními tranzistory. Zmíníme se také o vlivu miniaturizace a především integrovaných obvodů na další vývoj výpočetní techniky.

V padesáté třetí části seriálu o historii vývoje výpočetní techniky se začneme zabývat již čtvrtou společností, která se ve druhé polovině šedesátých let minulého století řadila mezi „sedm trpaslíků“ na poli sálových počítačů (mainframů). Jedná se o společnost General Electric s neobvykle rozsáhlým spektrem výrobků a služeb.

V dnešní části seriálu o historii výpočetní techniky si popíšeme další sálové počítače (mainframy) vyráběné na přelomu padesátých a šedesátých let společností Honeywell. Jedná se především o mainframe H-800 a taktéž o počítač H-200, který konkuroval jednomu z tehdy nejúspěšnějších strojů – sálovému počítači řady IBM 1400.

V dnešní části seriálu o historii vývoje výpočetní techniky se seznámíme s další společností, která na přelomu padesátých a šedesátých let minulého století patřila mezi „sedm trpaslíků“. Jedná se o firmu Honeywell, která se na poli mainframů (sálových počítačů) poprvé představila strojem DATAmatic 1000, za nímž následovaly známé modely Honeywell 800 a Honeywell 200.

V jubilejní padesáté části seriálu o historii vývoje výpočetní techniky se budeme zabývat především sálovými počítači Burroughs B5500. Jednalo se o komerčně velmi úspěšné mainframy, které sice navazovaly na předešlý model B5000, ovšem v mnoha ohledech byla platforma B5500 výkonnější i univerzálnější.

V předchozí části seriálu o historii výpočetní techniky jsme se seznámili se základními parametry sálových počítačů Burroughs B5000. Dnes popis těchto počítačů dokončíme – budeme se věnovat práci s daty, organizaci operační paměti a taktéž tím, jak se na těchto počítačích pracovalo s jazykem ALGOL.

Dnes se budeme, podobně jako minule, zabývat firmou Burroughs Corporation, která začala v padesátých letech konstruovat sálové počítače. Minule jsme si popsali první počítač této firmy – Datatron/Burroughs 205. Dnes si představíme platformu B5000, která měla značný vliv na vývoj dalších počítačů.

V dnešní části seriálu o historii se opět budeme zabývat počítači značky UNIVAC. Tentokrát si popíšeme především sálové počítače série UNIVAC 1101, které vycházely z návrhu počítačů Atlas a ERA 1101. Z této řady elektronkových počítačů z roku 1950 byly později odvozeny modernější počítače založené na polovodičích.

V dnešní části seriálu o historii výpočetní techniky dokončíme popis první série sálových počítačů UNIVAC. Seznámíme se se základními technickými parametry počítače UNIVAC III, který byl – na rozdíl od svých dvou předchůdců – vytvořen na bázi polovodičových součástek (diod a tranzistorů) a feritových pamětí.

Dnes budeme pokračovat v popisu počítačů vyráběných jedním z „trpaslíků“ v době, kdy vznikaly první a druhé generace mainframů. Jedná se o společnost Remington Rand (později Sperry Rand), která kromě minule popsaného počítače UNIVAC I komerčně nabízela i jeho vylepšenou variantu UNIVAC II.

V dnešní části seriálu o historii vývoje výpočetní techniky si popíšeme elektronkový počítač UNIVAC-1, který je významný především z toho důvodu, že se jednalo o první komerčně dostupný počítač a taktéž o první programovatelný stroj, který dokázal efektivně pracovat i s textovými daty, nejenom s číselnými údaji.

V dnešní části seriálu o historii výpočetní techniky na chvíli odbočíme od popisu superpočítačů firmy Cray. Namísto toho se vrátíme na samý začátek vývoje elektronických programovatelných počítačů a popíšeme si počítače navržené a zkonstruované firmami, které v minulosti byly společně nazývány „sedm trpaslíků“.

V dnešní části seriálu o historii výpočetní techniky si popíšeme další typ superpočítače zkonstruovaného firmou Cray Research. Jedná se o počítač Cray X-MP, který byl komerčně velmi úspěšný a používal se jak na mnoha univerzitách, tak i ve firmách. Tento počítač byl použit i pro tvorbu animací a rendering scén v několika filmech, které ve své době způsobily na poli počítačové grafiky malou revoluci.

Dnes si popíšeme architekturu superpočítače Cray-2. Zaměříme se na to, proč byla původně homogenní paměť rozdělena na část globální a lokální, popíšeme si činnost některých instrukcí pracujících s vektory a řekneme si, jak se mohly výkonné jednotky (procesory) mezi sebou synchronizovat pomocí semaforů.

V dnešní části seriálu o historii výpočetní techniky si popíšeme základní parametry superpočítače Cray-2, který se díky svému výpočetnímu výkonu 1,9 GFLOPS stal v době svého vzniku nejrychlejším počítačem na světě. Tuto prestižní pozici si udržel téměř pět let a překonán byl až v roce 1990 strojem ETA-10G.

V dnešní části seriálu o historii výpočetní techniky si společně popíšeme historii vývoje i základní technické parametry první generace známých superpočítačů Cray. Taktéž se zmíníme o překladači programovacího jazyka FORTRAN, který se na těchto počítačích používal jakožto hlavní vývojový prostředek.

V předchozích částech seriálu o historii výpočetní techniky jsme se zabývali popisem mnoha typů různých více či méně významných počítačů, které dnes již tvoří nedílnou součást historie IT. Dnes si představíme stroje nesoucí jméno pravděpodobně nejznámějšího konstruktéra počítačů v historii – Seymoura Craye.

V již třicáté třetí části seriálu o historii výpočetní techniky se opět vrátíme do počítačového pravěku a středověku. Navážeme na dva díly věnované sálovým počítačům vyráběným v SSSR, ovšem dnes se zaměříme především na popis druhé generace počítačů Ural, které byly založeny, na rozdíl od svých elektronkových předků, na technologii polovodičových diod a tranzistorů.

V dnešní části seriálu o historii počítačů se opět budeme zabývat problematikou jazyka LISP. Oproti předchozím článkům si na chvíli odpočineme od popisu syntaxe a především sémantiky jazyka. Namísto toho se seznámíme s počítačovými architekturami, které byly optimalizovány pro běh programů napsaných v LISPu.

V jubilejní sté části seriálu o architekturách počítačů se seznámíme se dvěma zajímavými a v mnoha ohledech netradičními architekturami grafických subsystémů počítačů. Jedná se o architekturu Pixel-Planes a taktéž o částečně podobnou architekturu superpočítačů Reality Engine a Reality Engine² firmy SGI.

V dnešní části seriálu o historii výpočetní techniky se budeme zabývat popisem neobvyklého počítače, který byl v minulosti vyráběn v Sovětském Svazu. Jedná se o počítač nazvaný Setuň (v azbuce Сетунь), jenž je zvláštní především tím, že byl založen na trojkové číselné soustavě.

V dnešní části seriálu o architekturách počítačů si popíšeme další zajímavé technologie navržené a realizované firmou SGI (Silicon Graphics Inc.). Jedná se především o architekturu Onyx 2 Infinite Reality, která je optimalizovaná na vykreslování prostorové grafiky.

V dnešním článku o historii výpočetní techniky navážeme na část předchozí, v níž jsme si uvedli základní informace o počátku vývoje výpočetní techniky v SSSR i o elektronkovém počítači Strela. Dnes se budeme zabývat počítači Ural, postavenými původně taktéž na technologii elektronek a později tranzistorů.

Dnes si popíšeme další technologie navržené SGI. Jedná se zejména o architekturu NUMA (Non-Uniform Memory Access), technologii serverů Origin 200/2000 a taktéž o procesory R10000, které byly použity v grafických superpočítačích. Z pohledu majitelů osobních počítačů je zajímavá především architektura NUMA.