Články v rubrice Souborové systémy

Thunar je známým správcem souborů pro populární grafické prostředí Xfce, do kterého je velmi dobře integrován. BSC je proti tomu univerzální, jednoduchý nástroj určený spíše pro méně náročné uživatele. V dnešním díle našeho seriálu o souborových manažerech pro Linux si oba tyto programy blíže představíme.

Minulý týden jsme se podívali na nástroj GParted, který usnadňuje práci s oddíly a poradí si i s tabulkou oddílů GPT. Ne vždy má ale uživatel možnost všechno pohodlně naklikat a v tomto případě přijdou vhod další nástroje. Jedním z nich je parted. Není sice moc přívětivý, ale proti fdisku je to krok vpřed.

Univerzální souborový systém FUSE má téměř nekonečné použití. Dokáže jakákoliv data proměnit v soubory a adresáře na vašem disku. Můžete si tak připojovat archivy, vzdálené servery přes SSH nebo třeba články na Wikipedii. Popíšeme si, jak FUSE funguje a ukážeme si některá jeho zajímavá praktická využití.

I když se mluví o bájné fyzikální hranici pevných disků, jejich kapacita každý rok stoupne v průměru o několik desítek procent. Dnes už jsou na trhu 3TB disky, a tak je potřeba řešit jeden z mnoha limitů, který se kolem staré architektury PC objevuje. Tímto limitem je maximální velikost disku mapovatelného přes MBR.

Relativně průlomový souborový systém Btrfs se mi líbí už dlouho. Proto když jsem před dvěma měsíci instaloval systém na pracovní notebook, rozhodl jsem se, že ho vyzkouším. Zaměřil jsem se hlavně na tři věci: snapshoty, reflink kopie a kompresi. Nyní popíšu, co to vůbec je a jak moc je to v Btrfs použitelné.

Dnes nás čaká určite najzaujímavejší diel venovaný ZFS. V tomto pokračovaní sa budeme zaoberať vytváraním aktuálnych snímkov stavu nášho súborového systému. Zaujíma vás, ako si vytvoriť zálohu systému v určitom stave a následne jedným príkazom obnoviť celý systém naspäť?

V predchádzajúcom dieli sme sa zaoberali teoretickými vlastnosťami ZFS a tentoraz vás zoznámim so ZPOOL-om. Samozrejme nebudú chýbať ani praktické príklady na jeho manažovanie. Niečo si povieme aj o možných stavoch našich poolov. Zaujíma vás, z čoho sa skladá filesystém ZFS?

Udržať konzistentnosť dát v súborovom systéme, kde je veľa dát, nie je často jednoduchou záležitosťou. Firma Oracle hovorí o svojom súborovom systéme ZFS ako o „A better, safer way to manage your data“. Poďme si teda ukázať zakladnú prácu s týmto zaujímavým súborovým systémom.

Nejeden linuxový uživatel používající dual boot s Windows řešil otázku sdílení dat mezi svými dvěma používanými operačními systémy. Z Linuxu se dnes na Windows disky dostaneme (i na NTFS), ale co obráceně? Můžeme připojit souborové systémy ext2 či ReiserFS do operačního systému MS Windows? Samozřejmě!

Sdílení dat po lokální síti je velmi populární a Linux v tomto odvětví vůbec nezůstává pozadu. Nemusíme se držet jen zaběhlé Samby, která se hodí pro síť kde se najdou i stroje s Windows, ale také máme možnost využít protokolu NFS, který je na jednoduché sdílení dat mnohem pohodlnější a rychlejší. Když k němu přibereme ještě Autofs, máme perfektní dvojku.

XFS a JFS jsou tu s námi již dobrých pár let, a jelikož oba pocházejí od velkých firem, tak se jejich uplatnění najde spíše na serverech. XFS nabízí velké množství vlastností, o kterých se ostatním může jenom zdát. JFS se drží spíše hesla "méně je někdy více". Oba jsou ale zajímavé a hlavně dostupné pod licencí GNU/GPL.

V minulém díle jsme si popsali, jak to v LVM chodí, a teď je čas na předvedení, jak se s LVM pracuje. Ukážeme si, jak vytvořit jednotlivé volume groupy a logical volumy, jak s nimi pracovat, měnit jejich velikost, vytvářet snapshoty a také jak obnovit data. Povíme si něco o tom, jak se LVM aktivuje a nakousneme bezpečnost dat.

Od jádra 2.4 je tu s námi dynamická správa diskových oddílů známá jako LVM (Logical Volume Management). Jedná se o nástroj, díky kterému můžeme jednoduše pracovat s diskovými oddíly a nemusíme se ohlížet na fyzické rozložení prostoru na discích. LVM se dneska používá hlavně na serverech, ale najde si svou cestu i na desktop.

Tento test si klade za cíl prověřit praktické použití jednotlivých linuxových souborových systémů a ukázat, který se hodí pro kterou práci nejvíce. Podrobili jsme 8 souborových systémů patnácti testům, které by měly simulovat skutečné použití disku a souborového systému. Pojďme se podívat na výsledky.

Hans Reiser napsal Reiser4 čistě na zelené louce. Tento souborový systém má velmi mnoho kladů, ale také záporů, a kvůli nim se stále nedostal do jádra. Reiser4 se pořád vyvíjí, nicméně po odsouzení Hanse Reisera to s ním nevypadá dobře. Tak jako tak, Reiser4 je stále zajímavý a jeho vlastnosti udivující.

Po dvou letech vývoje se souborový systém ext4 pomalu stabilizuje, sami vývojáři mu svěřují svá data a je pomalu na čase se podívat co všechno nás čeká, protože jej budeme zřejmě potkávat čím dál častěji. Nejedná se o žádná převratná vylepšení, ale spíše evoluci v navýšení výkonu a spolehlivosti.

Btrfs (Butter FS) je souborový systém, který minulý rok začala vyvíjet firma Oracle. Obsahuje spousty zajímavých vlastností a na Linuxu je brán jako náhrada ext3. Jeho vývoj je zatím velmi bouřlivý, to nám ale nebrání se podívat na to, co je už hotové a zhodnotit dosavadní snažení vývojářů.

Zpráva o uvolněním advFS firmou HP pod licencí GNU GPLv2 proletěla pomalu každým linuxovým portálem. Od HP to je rozhodně velmi vstřícný krok a snad by to mohlo vést i k alternativě k ZFS, které ne a ne být GNU GPL kompatibilní. Pojďme se kouknout na to, co advFS umí a jakou má konkurenci na Linuxu.

Hans Reiser, který je původním autorem ReiserFS, byl téměř před dvěma roky obviněn z vraždy, což zatřáslo celým vývojářským týmem a především společností Namesys, která souborový systém vyvíjela. Firma se postupně rozpadla a budoucnost vývoje je velmi nejistá. Má ještě někdo šanci dokončit Reiser4?

Navýšení diskové kapacity pouhým přidáním disku je v Linuxu zhola nemožná věc. Někdy ale prostě potřebujete snadno spojit několik disků a sečíst jejich kapacitu. Pokud nepoužíváte Solaris a ZFS, budete potřebovat nějaké nové řešení. Jedno takové jednoduché s rychlé si představíme – je jím mhddfs.

Súborový systém ZFS, na rozdiel od bežne známych súborových systémov, pridáva do jadra operačného systému medzivrstvu, ktorá zabezpečuje mapovanie logických sektorov súborového systému na fyzické umiestnenie dát na dátových médiách, a to nie len na úrovni jedného média, ale aj medzi rôznymi diskami.

Pokud se zeptáte uživatelů Linuxu na defragmentaci, obvykle vás odbude s tím, že v pořádných souborových systémech se podobné věci nedějí. Faktem je, že časem vzniká nějaká fragmentace všude. Otázkou pak zůstává, jak se jí jednoduše a bezbolestně zbavit. My vám nabídneme univerzální a rychlé řešení.

TrueCrypt je v poslední době čím dál oblíbenějším nástrojem pro jednoduché šifrování důležitých dat nejen na přenosných médiích. Jeho velkou výhodou je, že jej můžete nainstalovat do MS Windows i linuxových distribucí. Bezpečnému transportu dat tak nic nebrání. Jak se TrueCrypt používá v Linuxu?

O souborovém systému ZFS, který vyšel z dílen společnosti Sun, se v poslední době hovoří velmi intenzivně po celém světě. ZFS znamená poměrně zásadní průlom v souborových systémech a nabízí řadu jinde nevídaných funkcí. Není tedy divu, že jej chceme mít i v Linuxu. Už nyní je to možné díky projektu FUSE.

Tato otázka se v různých diskusních fórech objevuje s železnou pravidelností: Proč vlastně souborový systém Linuxu nepotřebuje defragmentovat? Článek se pokouší dát jednoduchou a ne příliš technickou odpověď na to, proč jsou některé souborové systémy náchylnější k fragmentaci než jiné.

Poslední dobou je hodně slyšet o populárním souborovém systému ZFS. Probíhají jeho portace na řadu operačních systémů, všude je o něm slyšet a vy možná vůbec netušíte, o co se jedná. Pojďme se společně podívat, čím se ZFS od ostatních souborových systémů liší.

Pravidelné informace z bezpečnosti IT, které se objevily v uplynulém týdnu: Obecná a firemní bezpečnost IT, software, hackeři, malware, viry, VoIP, bezdrát, IM, autentizace, rhybaření, normy a normativní dokumenty, kryptografie.

V minulém dílu jsme mírně nastínili replikaci, dnes se mrkneme trochu na zálohování a pak se podíváme, jak šlape Coda v praxi. Tím bychom s Codou skončili.

V předchozím dílu jsme načerpali potřebný teoretický základ. Dnes poprvé vyrazíme do akce.

Vzpomínám si na dobu, kdy byla s velkou slávou přidána podpora pro moderní filesystém Coda do linuxového kernelu. S velkým nadšením jsme obdivovali security featury tohoto filesystému zejména ve srovnání s NFS. Kde jsou ty časy... Při hledání použitelnějšího AFS klienta jsem si na ně vzpomněl a Codu si za účelem testování nainstaloval.