Když jsem před lety (rok 2005) dělal své vysokoškolské praktikum ve vývojové laboratoři IBM, tamní mainframy (s390) měly v procesoru 16 jader (a nějaké záložní pro případ poruchy), dva šifrovací koprocesory, jeden systémový procesor, uměly velmi pokročilou virtualizaci, přenášení běžícího výpočtu na jiný počítač, automatickou detekci a opravu chyb, a zvládaly o řád větší datové toky než obyčejná PC.
Vypadá to, že se tyhle „novinky“ (vlastně to tehdy už dávno žádné novinky nebyly, většina těch věcí už léta fungovala) pomalu dostávají na PC. Ale ještě jich několik zbývá…
