U Linuxu na desktopu mi vždy vadily víc jiné věci než chybějící ovladače. Zejména to, že řada věcí běžných ve Windows (např. hibernace) nebyla otázka jednoho zaškrtávátka v nastavení, ale tuhý boj, kdy bylo třeba se prokousat spousty různými návody – řada z nich nefunkční, vzájemně si odporující apod.
Druhým zásadním problém byly provozní problémy. Například žuchnul (zdaleka ne jednou) Xserver, vzal s sebou všechny Xové aplikace. Spustil jsem YaST2 pro aktualizaci systému – aktualizace se nepovedla, rozvrtalo to systém a nebylo z toho cesty ven (s rozumným úsilím v reálném čase). Přitom jsem tam žádné ruční zásahy nedělal.
Třetím problémem bylo nehomogenní prostředí. Různé toolkity různě vypadají (byť dnes je situace lepší a vzhledově se sobě podobají), různá nastavení různých toolkitů se často týkají jen aplikací používajících ten konkrétní toolkit, což se na Windows nestává. Tam je jedno centrální nastavování všeho pro celý systém.
Čtvrtým problémem byla absence dobrých aplikací. K čemu je mi 10 různých dostupných grafických editorů, když ani jeden z nich neumí všechno to, co např. Paint Shop Pro? Je hezké, že jeden umí navíc tohle, jiný něco dalšího, ale je mi to k prdu, pokud nechci používat 10 editorů, z nichž každý bude umět jen nějakou podmnožinu funkcí, kterou jsem zvyklý používat. Nápodobně střih videa, nápodobně správce souborů, nápodobně hry, nápodobně řada dalšího.
A chybějící ovladače HW (pro novější či exotičtější HW) jsou pro mě až na pátém, relativně nepodstatném místě.
