S hibernaci jsem mel v XP na 2 noteboocich neustale problemy – v Ubuntu mi na stejnym notebooku taky obcas nenastartuje, ale radove v menekrat – takze pro mne celkem plichta.
Jak Fedora tak Ubuntu mi pripadnou stabilnejsi nez XP, u kterych jsem pomerne casto videl modrou smrt na obou desktopech. Ve Fedore se dokonce pripojuju vzdalene z prace pomoci nx a zaroven tam byva nekdo doma a vsechno je bez problemu – u windows jsem mival problem s prepinanim uzivatelu, kdy mi to obcas vytuhlo – v tomto pro mne jasne vyhral linux.
Mam rad male specializovane aplikace, ktere delaji perfektne presne to co maji delat – v prohlizeci obrazku chci prohlizet fotky, v editoru je chci upravovat, v katalogu je chci tridit. Na konkretni operaci si vyberu presne ten program, ktery mi na to vyhovuje. Proc bych mel mit megaaplikaci, ktera sice umi uplne vsecko, ale protoze mi vyhovuje jen jedna funkce, tak na dalsi funkce mam dalsi aplikace (ktere vsak samozrejme taky umi vsecko)? Jen to zbytecne zabira misto v pameti a na disku. Podle mne je tedy daleko lepsi mit nekolik specializovanych aplikaci, ktere muzou mit „spolecny kabat“ tj. aplikace u ktere si nastavim, ktery program se ma pouzit na jakou operaci… A neni to jen u fotografii – tata striha video ve windows a ma nekolik mega aplikaci, ale kazdou vyuziva jen z casti, protoze se mu u kazdy libi jen neco.
S ovladacema na tom windowsy zacinaji byt podobne – na spoustu starsiho hardwaru je problem najit ovladace, protoze vyrobce zrusil podporu nebo uz neexistuje a pro visty a sedmicky se ovladace na stary hardware nevytvari.
Linux jasne ztraci se specializovanym softwarem jako jsou napriklad CADy a podobne. Nastesti uz existuje poradny ucetnictvi, ktere u nas bylo celkem problem… No a zvlastni pripad jsou hry – pro parany jsou bud windows nebo dualboot, ale ti kteri si chteji jen obcas zahrat, si z nativnich nebo wine her vyberou.
