Jo a ta hranice je dána rychlostí pohybu elektronu. I kdyby se pohyboval rychlostí světla ve vakuu, tak při 4GHz urazí za jeden takt jen 7.5cm. No a protože elektron není foton, a protože spojové cesty nejsou vakuum, je skutečná vzdálenost ještě menší. A právě při těch 4GHz se blíží délce cesty z jednoho konce čipu na druhý. Dalším omezením je pak rychlost změny stavu PN přechodů, ale to je na mně už moc velká fyzika. Řešením by bylo změnšovat rozměry čipů a stavět obvody jako sekvenční s jednovrstvou kombinační logikou. Jenže to první by znamenalo ořezat množinu funkcí, to druhé pak znamená razantní nárůst komplexity a tím i rozměrů. A to zmenšení by navíc přineslo problém jak k tomu připojit ty stovky nožiček, co dnes procesory mají (nebo jak se bez nich obejít). No a proti tomu je tu možnost jen zvýšit integraci, místo 2 jader nabídnout 8, přidat HW podporu pro nejproblematičtější výpočty (MMX, SSE atd.) nebo přímo do čipu procesoru nacpat nějakou tu RAM. Takže zvýšení frekvence nad 4GHz přijde až bude integrace taková, že do čipu velikosti špendlíkové hlavičky nacpete procesor, GPU a celou operační paměť. Tedy v té chvíli, kdy budeme umět vyrobit tak miniaturní mikrořadič, protože k takovému čipu těžko připojíte stovky nožiček.
Názor ke zprávičce Nahradí někdy opravdu SSD klasické rotující disky?
