Ale to víte, že mi to dojde. Jenom to považuji za stupidní. Samozřejmě jiný kr@j, j1ný mraw :)
Já vám to s tím unixem nerozporoval, jenom doplňoval.
Ano, lokální "putovní" uživatelé jsou velká sranda. Zvlášť v kombinaci s NFS. NFS totiž provádí autentizaci toliko zadáním čísla UID a GID. To je skoro dokonalé zabezpečení ;).
Spuštění aplikace na vzdáleném stroji, jako by to bylo lokálně je samozřejmě možné. Ovšem typicky přes X11 protokol, což je největší možná příšernost. X11 zpomaluje i lokálně, natož třeba po pomalé lince. Zkuste si to - připojte se přes GPRS/EDGE, použijte X11 a RDP (Remote Desktop). Remote Desktop vyhraje na celé čáře.
Lokální "putovní" uživatelé ve Windows fungují také. Když máte účet se stejným jménem a heslem na čílovém stroji, automaticky se použije.
Já viděl problémy se spoustou věcí. I imaging disků se musí umět. Samozřejmě můžete také nainstalovat OS přímo s drivery, aplikacemi a patchi, říká se tomu unattended setup. V čem je to na Linuxu použitelnější?
Ve Windows můžete celkem podobně překopírovat adresář a Registry. Vyjma toho můžete použít migrační wizard. Samozřejmě ani jedna z těch věcí neřeší vše (a to ani na Linuxu), protože cílový stroj může mít odlišnou konfiguraci. Například pokud se změní cesta k profilu, mohou některé hodnoty v konfigurácích (či Registry) být neplatné.
Názor ke zprávičce Net Applications: podíl Linuxu překročil 1 %
