Mně nevadí vůbec nic. Ale samozřejmě se směju, když si představím, že „bez háčků a čárek“ mluvíte i s rodinou. :-)
Háčky a čárky ve spojení s těmi legračními obrázky, kterým říkám písmenka, tvoří ucelený celek. Jednotný pravopis mi umožňuje rychle si spojit svoji předchozí zkušenost – obrazy v mysli, které se mi do ní dostávají buď z úložišť v mém mozku, nebo kdoví odkud, s tím, co chápe jako skutečné ten, který se mi chce psaným textem něco sdělit.
A protože obecná představa o tom, jak má správně napsaný text vypadat je více či méně ustálená, a většina lidí na ni během neustále probíhajícího vývoje již přistoupila, zrovna text bez diakritiky je spojený s větší námahou/únavou, protože na něj nejsem zvyklý; a ani si zvykat nechci. Musel bych být ochoten a schopen těm „novým“ symbolům v běžném provozu stejně rychle přiřazovat jejich vyjádření zvukem, které slyším ve své hlavě, když přemýšlím, jako to dělám při současném způsobu použití těchto přirozených nástrojů. Pak by to byla věc rozhodnutí se a přizpůsobení se, ale proboha nač?
