I když "srdcově" mám blíže k ODF, je pravděpodobnější, že spadne do první kategorie norem, která se z dlouhodobého hlediska spíše příliš neprosadí, protože se míjí s potřebami trhu.
V tuto chvíli je možná pořád ještě důležitější věrně reprezentovat staré dokumenty než mít zaručenou plnou kompatibilitu editovatelných dokumentů napříč platformami a kancelářskými balíky, ale otázkou je na jak dlouho. Teď má na poli kancelářských balíku Microsoft 99% trhu, protože všichni mají MSO a žádný jiný balík není s formátem BIFF plně kompatibilní. Když se otevře trh pro konkurenci a všichni si začnou uvědomovat problémy s kompatibilitou a závislost na MSO, potřeby trhu se mohou rychle změnit. A právě ODF může situaci trochu rozhýbat. Není tak jisté, že ODF nenaplňuje významné potřeby trhu. Jisté je pouze to, že před ODF tyto potřeby nebyly naplněny vůbec a ODF je tu příliš krátce na to, aby se přestala projevovat setrvačnost MSO.
Pokud by tedy MSO potřeboval nějaká rozšíření, která by ISO nechtělo do OOXML zařadit, nabízí norma možnost, jak reprezentovat a označit, zda je jejich zpracování důležité pro zachování sémantiky dokumentu.
Hmm, opravdu hezká vlastnost. MSO může pomocí takových rozšíření velmi jednoduše tvořit dokumenty, které nepůjdou otevřít mimo MSO, a Microsoft může stále tvrdit, že MSO vyhovuje standardu... K čemu je standard datového formátu, když většina dokumentů vyhovujících standardu může být vázaná na jeden konkrétní program?

