Zrovna Japonsko je opravdu dementni priklad. Kombinace pravekeho Konfucianismu a kastovni spolecnosti s modernimi technologiemi. Kdo by chtel zit, jako Japonec? Leda tak masochista.
Japonec maka dlouhe hodiny a je z toho tak unaveny, ze nemuze byt produktivni. Japonec usne, kam prijde, protoze je vycerpan. Usne v autobuse, na vecirku nebo v kine. A kolikrat spi v praci na kanapi, protoze po te, co se pokousel pracovat az do dvou v noci uz nema cenu chodit domu. Japonec za svou nekonecnou pracovni dobu s klidem udela mene prace, nez Evropan nebo American za 8 hodin. A k tomu ani prakticky nema dovolenou, ktera by ho postavila zase na nohy. A v 50ti letech ho take slozi infarkt z prepracovani a je po nem.
K tomu pripoctete potlacovani individualismu a osobni iniciativy v Japonsku. V Japonsku je vse kolektivnim dilem a informace proudi vyhradne shora dolu, jak v Cirkvi svate. Jedinec nema v Japonsku misto, pouze soucastka kolektivu. Osobni kariera probiha tak, ze neni povysen ten, kdo je schopny, ale ten, kdo je na rade a to vzdy prave na zidli o stupinek vys, ktera se uvolnila po te, co jeji obyvatel byl povysen nebo odesel do duchodu.
V takovem prostredi revolucni myslenky nevznikaji a talenty jsou ubity stupidni rutinou. Vsimnete si, ze Japonci skoro nic noveho v technologii nevymysleli. Pouze okopirovali a rozvinuli, myslenky jinych, casto k dokonalosti.
I Kurosawa byl z Japonska vystipan a posledni filmy natacel napriklad s Rusy. Nemel totiz dostatecne kolektivniho ducha, dopustil se precinu individualismu. A vsimnete si, ze po Kurosawove odchodu v Japonsku nevznikl skoro zadny hodnotny film. Same sracky a jednou za 10 let nejak vzacna vyjimka, za kterou je pak tvurce asi potrestan a nadale pak tvori jiz jen kolektivne.
