Hlavní navigace

Amiga 600: instalace operačního systému a prohlídka hardware

25. 11. 2021
Doba čtení: 9 minut

Sdílet

 Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0
V minulé části jsme s pomocí moderního hardware a emulátoru nachystali kartu CompactFlash pro použití v Amize. Samotná prázdná karta ale nemá moc význam, proto dalším logickým krokem je instalace operačního systému.

Instalace operačního systému

Jako další krok tu máme instalaci systému, v mém případě Workbench 2.1. Tento krok je možné provést také v emulátoru, ale já jsem si chtěl instalaci užít na „pravém“ hardware, tedy připravenou CompactFlash (CF) jsem vložil do redukce v Amize (postup jsem pak prošel ještě v emulátoru kvůli screenshotům).

CompactFlash karta usazená v Amize.
Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

CompactFlash karta usazená v Amize.

Dále je potřeba mít sadu disket pro Workbench. V mém případě se jedná o pět disket (Install, Boot, Extras, Fonts, Locales). Instalaci lze bez problémů provést z externího GoTeku, tak si stačí nahrát soubory obrazů na flashdisk. Disketa Install byla již použita v emulátoru, protože obsahuje potřebný nástroj na nastavení HDD. Nyní je potřeba ji nabootovat do reálného počítače, takže do GoTeku je třeba přiřadit její obraz a nechat počítač nastartovat z této diskety.

  1. Na ploše otevřeme dvojklikem disketu Install (v mém případě je to Install2.1).
  2. V obsahu diskety otevřeme složku/šuplík, který se opět jmenuje Install2.1.
  3. V této složce je množství spouštěčů instalátoru dle jazyků, v mém případě spouštím anglickou verzi.
  4. Po naběhnutí průvodce se vybírá úroveň složitosti instalace, mně se osvědčila Intermediate. Dáme Proceed With Install.
  5. Další obrazovka je potvrzení, zda skutečně chceme instalovat OS. Zvolit Proceed.
  6. V této fázi vybíráme instalační lokaci, do pole Select Drawer: vyplníme jméno vytvořeného HDD z předchozí procedury (v mém případě HD0, a na konec uvedeme dvojtečku, tedy hodnotu HD0:). Potvrdíme Proceed.
  7. Další krok průvodce se nás ptá, zda může aktualizovat systémové soubory na HDD, povolíme, a po dalším dialogu opět potvrdíme.
  8. Začne samotná instalace. V průběhu vyběhnou dvě dialogová okna na instalaci tiskáren a doplňujících jazyků. Dále bude instalátor požadovat jednotlivé diskety, stačí je v GoTeku přehazovat dle jeho přání, instalace pokračuje automaticky dále.

Po dokončení už jen dostaneme dialogové okno, že instalace skončila, můžeme zavřít, a OS je připraven – po restartu nabootuje už z disku.

Počítač bootující z HDD.
Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Počítač bootující z HDD.

V tuto chvíli je pak třeba si dát pozor, doteď fungoval automatický boot z diskety. To ale přestává platit, neboť počítač automaticky startuje z HDD. V tuto chvíli diskety vložené v interní či externí mechanice zcela ignoruje. Naštěstí Amiga 600 má velmi chytrý a jednoduchý postup – při připojení napájení či resetu počítače (připomínám klávesovou zkratku pro reset – Amiga+Amiga+Ctrl) stačí podržet levé i pravé tlačítko na myši naráz, načež vyběhne nabídka zařízení a my si můžeme zvolit, ze kterého chceme nabootovat. Zároveň v této nabídce můžeme nastavit nějaké parametry bootování (vypnout boot z některých jednotek, změnit prioritu)…

Na této fotce je vidět instalátor na reálném HW. Zde se postup, narozdíl od prvotní inicializace CF karty, neliší od emulátoru.
Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Na této fotce je vidět instalační disketa na skutečném hardware. Zde se postup, na rozdíl od prvotní inicializace CF karty, neliší od emulátoru.

Nyní již je možno počítač kompletně sešroubovat, finalizovat údržbu a přípravu.

Představení počítače

Počítač je tedy čistý, zkompletovaný a plně funkční, je čas si jej lépe prohlédnout.


Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Rozměry celého počítače jsou velmi kompaktní, ale něco váží, tak rozhodně nepůsobí jako dětská hračka. Disketová mechanika je, jak je u kompaktních Amig zvykem, v pravém horním rohu. Nezvykle jsou pod disketovou mechanikou (blíže k uživateli) umístěny porty pro myš a joysticky. Amigy tyto konektory mají běžně v jedné řadě na zádech počítače, ale zde se tam už nevešly. Jak jsem již předtím psal, díky tomu je přístup k těmto poměrně používaným konektorům velmi snadný. Jen musíte podložku s myší více vzdálit od počítače, neboť tam překážejí kabely.

Na druhém (tedy levém) boku počítače je štěrbina, kde se pod krytem skrývá slot PCMCIA rozhraní. V Amize je to typ II. PCMCIA Typ II nabízí podporu pro 16/32 bitové rozšiřující karty, z pochopitelných důvodů „šestistovka“ podporuje pouze 16-bit karty. Nicméně i tak nabízí úctyhodně širokou možnost připojení, do tohoto slotu byly/jsou k dispozici kompatibilní síťové karty, modemy, CF adaptéry, SRAM karty, kontroléry pro CD-ROM, kontroléry SCSI, zvukové samplery, zachytávací zařízení pro video…

Přítomnost tohoto rozhraní byla z důvodu udržení snadné rozšiřitelnosti počítače (jako bylo zvykem u předchůdců), a trochu se tím Commodore snažil vylepšit situaci, když jinak degradoval rozšiřující slot.

Na vrchní straně počítače je klávesnice, která neobsahuje numerický blok a celkově je kvůli kompaktním rozměrům nahrnutá k sobě (tj. třeba žádné oddělení kurzorových kláves). Nicméně rozměry hmatníků zůstaly. Klávesnice působí bytelně (je usazena v poměrně těžké kovové základně), má příjemný zdvih a celkem dobře se na ní píše. Působí i o něco lépe (v mechanickém pocitu), než klávesnice modelu 500+, ale na ST stále zdaleka nemá.

Mezi kurzorovou šipkou doprava a klávesou Delete je vměstnána stavová lišta se třemi LED. Zelená barva pro indikaci napájení, a pak dvě stejné oranžové, jedna pro FDD, druhá pro HDD. Netuším, proč nepoužili pro HDD červenou. Červené kontrolky přístupu k pevnému disku se většinově používaly už u PC, a bylo by více opticky odděleno, která jednotka zrovna pracuje.

Na zadní straně počítače je celkem obvyklá sada konektorů, zleva (při pohledu zezadu) to jsou:

  • DISK DRIVE – konektor externí mechaniky
  • SERIAL PORT – klasický sériový port
  • PARALLEL PORT – klasický paralelní port
  • R. AUDIO / L. AUDIO – zvukový výstup ve stereu
  • VIDEO – obrazový výstup pro firemní monitor
  • COMP. – výstup kompozitního videa (barevný)
  • R.F. MODULATOR – výstup analogového televizního signálu
  • POWER – vstup napájecího zdroje

Spodní strana počítače obsahuje zmíněný „trapdoor“ neboli plastová dvířka ukrývající prostor pro rozšiřující kartu. V mém případě obsazeno 1 MB rozšiřující paměti (chip RAM).

Stejně jako u předchozího modelu jsem proběhl počítač diagnostikou, abych si ověřil, že veškeré komponenty (hlavně RAM) fungují bez závad. Výsledek testu potěšující, všechny komponenty zcela funkční.

Stejně jako Amiga 500+ nabízí Amiga 600 čipovou sadu nazvanou ECS (Enhanced Chip Set), která je drobným vylepšením originální sady (OCS – Original Chip Set). Nicméně vnitřní provedení je zcela odlišné. Zatímco 500+ používá čipy v klasických DIP pouzdrech (kromě Agnusu), občas v soketu, ale většinou napájené do základní desky skrz klasicky vrtané otvory pro vývody, tak „šestistovka“ již ve většinové míře používá součástky s povrchovou montáží (SMD). Kromě ROM čipu s Kickstartem, který je stále klasický DIP čip, jsou všechny ostatní čipy ze sady v provedení pro povrchovou montáž (čtvercový tvar s vývody po všech stranách). Stejně tak ostatní pomocné IO a většina pasivních součástek je montována povrchově.


Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Základní deska Amigy 500+


Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Základní deska Amigy 600

Z desky zmizely popisky čipů, tedy zde pro ilustraci:


Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Změna není jen v provedení součástek, ale z čipů zmizel Gary, který byl nahrazen čipem s názvem Gayle, Fat Agnus byl nahrazen čipem Super Agnus, Denise nahradila Super Denise. I když jsem se popisu čipové sady věnoval u Amigy 500+, není od věci si jejich účel zopakovat, a zahrnout změny.

CPU počítače je Motorola 68k – šestnáctibitový mikroprocesor (externě, interně je třicetidvoubitový) typu CISC. Byl vydán již v roce 1979, ale díky promyšlenému návrhu a solidnímu výkonu se toto jeho základní provedení udrželo v počítačích až do začátku devadesátých let. Běží zde na frekvenci 7,09 MHz (PAL). Tedy zde žádný posun oproti starším sourozencům.

RAM paměti u Amigy se dělí na dva druhy Chip RAM (Slow RAM) a Fast RAM. Rozdíl mezi nimi je v tom, že k Chip RAM mohou přistupovat custom čipy počítače skrz DMA. K Fast RAM má přístup pouze CPU. Moje 600 má 1MB Chip RAM na základní desce. K tomu ještě 1MB Chip RAM na rozšiřující kartě. Všimněte si, že 1MB RAM u Amigy 500+ byl tvořen osmi paměťovými čipy (8×128kB), u následníka jsou to pouze dva (2×512Kb). Na rozšiřující kartě je to opět osm čipů „staršího“ provedení.

ROM obsahuje tzv. Kickstart. To jsou základní inicializační rutiny, které po spuštění počítače inicializují základní hardware, pokusí se najít bootovatelnou jednotku (FDD, HDD) a spustit aplikaci. Pokud žádné bootovatelné médium nenajde, zobrazí na obrazovce úvodní screen a systém čeká na vložení média. Kickstart měl několik interních sestavení, moje „šestistovka“ má poslední z nich V2.05 (37.350). Toto sestavení již nabízí plnou nativní podporu pro HDD a PCMCIA slot a nějaká drobná vylepšení FW.

Super Agnus – nadřazený řídící čip, který se stará o koordinaci spolupráce mezi jednotlivými čipy. Především řízení přístupů do paměti, kdy funguje jako DMA kontrolér, a řídí přístup jednotlivých čipů přímo do paměti – tj. data nemusí putovat přes CPU a tím se šetří jeho strojový čas. Stará se také o časování obrazu a zastupuje Blitter (BLock Image Transfer) – přesun bloků (typicky obrazových) dat vysokou rychlostí v paměti. Rozdíl mezi FAT (500+) a SUPER je v podpoře pro SUPER DENISE v A600.

Paula – tento čip se za působnost Amigy nikdy nezměnil, protože nebylo potřeba. Paula se částečně stará o řízení FDD mechaniky, řízení přerušení, vstupní data z ovladačů, a o to, co z nemalé stránky dělalo Amigu Amigou – zvuk. Zvukové schopnosti tohoto čipu byly natolik dobré, že v počátcích prakticky neměly konkurenci, a až do konce výroby nebylo třeba tento čip nijak upravovat. Čip obsahuje 4 kanály přehrávající osmibitové PCM samply. Data jsou čipem nejčastěji přebírána přímým přístupem do paměti (DMA), čímž přehrávání nezatěžuje CPU. Kanály jsou rozděleny do konfigurace 2+2 pro levý a pravý výstup.

Super Denise – grafický čip starající se o zobrazení. Také zpracovává vstupní data z joy/mouse portů. Čip podporuje režim s vysokým rozlišením (režim SuperHiRes).

V 15 kHz módu dokáže nabídnout rozlišení:

  • SuperHires až 1280×256 (PAL) ve čtyřech barvách (vybírané z palety 64 barev). V prokládaném režimu to je dokonce 1280×512 (PAL) ve čtyřech barvách z plné palety 4096 barev.
  • Pro typickou produktivní práci je navrženo rozlišení Hires 640×256/640×512 (PAL non-interlaced/interlaced) se šestnácti barvami z palety 4096.
  • Lores rozlišení jsou typicky používána pro hry, 320×256/320×512 (PAL non-interlaced/interlaced) s 32 současně zobrazitelnými barvami z palety 4096. Tento mód také zároveň podporuje tzv. HAM (Hold-And-Modify), což je takový technický trik pro zobrazení více barev na obrazovce, než čip běžně dokáže (až celou paletu 4096 barev). Typicky se používá pro zdigitalizované fotografie a statické obrázky.

Rozdíl mezi Super a „nesuper“ Denise je v podpoře dodatečných grafických módů (především pro Workbench).

Gayle – nahrazuje čip Gary. Podpůrný čip, starající se o řízení sběrnice, a také obsahuje některé podpůrné funkce pro FDD. Navíc oproti Garymu obsahuje integrovaný řadič pro IDE a PCMCIA pro nová rozhraní.

CIA – v počítači jsou ve dvojici, řídí podpůrné vstupně/výstupní čipy. Řízení vstupních/výstupní zařízení – paralelní port, sériový port, další podpůrné funkce FDD, klávesnice a tlačítko myši/joysticku.

Root školení Elk

Také se na desce objevil kontrolér pro klávesnici, který byl u předchozího modelu součástí bloku klávesnice. Nyní jde z modulu přímo matice kláves přes páskový vodič, a o zpracování signálů se stará čip na MB. Nově je tu také RF modulátor, který vytváří analogový televizní signál, a zároveň poskytuje barevný kompozitní výstup.

Tím mohu ukončit popis hardware, a v příštím díle opět odběhnu od teorie, a podíváme se na použití pevného disku.

Odkazy