Odpověď na názor

Dobře, ale je potřeba nějak začít. Já jsem vyrůstal na C, kde byla výsledkem binárka a max závislost na standardní knihovně, která byla všude. A jak vypadal celý projekt bylo hned vidět pohledem do ručně psaného Makefile.

Pokud někdo programuje v jazyku a nevšimne si, že to má stovky externích závislostí a ještě je dává do kontejneru, kde se všechno provede takzvaně samo, tak to potom není dlouhodobě udržovaný program. A pokud ty závislosti potřebuje, tak je lepší z nich udělat jednotlivé balíčky, jak to má třeba PHP (které moc nemusím, ale funguje), takže v každém distru nainstaluju PHP + 5 dalších balíčků (hlavně postgresql a gd) a funguje i 15 let stará Gallery 2.

na serverech se běžně používá Docker

Asi záleží na kterých serverech. Já jsem Docker dal na blacklist před lety, kdy si to dělalo vlastní síť pomocí složitých iptables pravidel a o IPv6 nebyla ani čárka v manuálu. V práci máme pro všechny IPv6 od roku 2012, protože to tehdy chtěla vláda. Jak je to dneska nevím, ale v roce 2012 jsme to prostě nasadili a funguje to spolehlivě dodnes.

Já chápu výhody kontejnerů, sám je používám a napsal jsem články o nspawn a jails, ale to jsou systémové kontejnery, kde funguje vše stejně jako na základním systému a vůbec se nemusím bát o podporu věcí jako například IPv6. A ve FreeBSD se dají kontejnery krásně ovládat přímo systémovými nástroji a to včetně update a instalace balíčků, takže ani nepotřebuju vynálezy jako Ansible.

Dneska se to staví tak, že skoro před každou službou je další služba, například proxy, která už IPv6 umí. Ale to golang taky, takže proxy vůbec nepotřebuju. A o externích DB se ani bavit nemusím, takto spousta firem přišla o data, protože DB měla jinde u provozovatele kontejnerů a zálohovala pouze svůj kontejner s logikou. A DB vůbec. I u Azure se stalo, že někomu po roce vypli a smazali jeho data, protože to neměl správně zaregistrované.

Ano, pokud má někdo miliony kontejnerů, tak potřebuje nějakou infrastrukturu, ale služby se dají dělat tak, že mám jeden tlustý kontejner pro jednu službu a nic dalšího kromě připojení na internet to nepotřebuje. Tohle mi funguje v podstatě od roku 2008, kdy jsme přešli na vmware a v každé virtuálce bylo všechno včetně dns resolveru, takže ten stroj potřeboval vlastně jenom IP. A tímto stylem dělám svoje kontejnery dodnes, včetně DB, takže stačí zálohovat nebo přenést snapshot jinam, změnit IP a opět mi to běží.

A jak jsem psal v článku, kontejner je primárně nádoba na odpad (sranda) a jestli to tak někdo chápe i při vývoji, tak do budoucna ten projekt má prostě problém.