Hlavní navigace

Co používat po přechodu 2 - internetový server (2)

29. 12. 1999
Doba čtení: 4 minuty

Sdílet

Druhý díl druhého dílu :) seriálu, který nabízí un*xové alternativy k windowsovským programům, tentokrát se zaměřením na serverové aplikace.

Minule jsme se podívali na zoubek nástrojům pro vzdálenou správu a zabývali jsme se také HTTP a FTP servery.


ELEKTRONICKÁ POŠTA

Význam elektronické pošty zatím nijak neklesá, ba naopak stále sílí, navzdory prognózám Billa Gatese, který očekával, že již rok 1998 bude ve znamení audio- nebo ještě lépe videokonferencí. Nevím, jak jsou na tom v USA, ale v tuzemsku a Evropě vůbec je jednoznačně nejpoužívanějším komunikačním kanálem stále email a tak budete při instalaci serveru potřebovat SMTP server pro odesílání a přijímaní pošty z Internetu (nazývaný také Mail Transfer Agent – MTA) a POP3 či IMAP (nebo oba) server pro stažení nebo prohlížení pošty pomocí klientských programů.

Windows: asi nejčastěji používaným systémem je M$ Exchange, případně Lotus Notes. Je třeba podotknout, že jde o groupwarová řešení, která nabízejí o mnoho více, než jenom elektronickou poštu. Samozřejmě, že záleží na tom, zda jsou pro vás tyto funkce podstatné.

Unxová řešení jsou většinou oddělená, takže nasazení jednoho SMTP serveru vás nenutí používat nějaký konkrétní POP3 server a podobně. Nejčastěji používané SMTP servery jsou Sendmail, qmail a v poslední době také Exim a Postfix.
Největší podíl na trhu bude mít asi stále ještě Sendmail, který najdete snad v každém un
xu. Řekl bych ale, že jistý odklon směrem ke konkurenčním produktům lze pozorovat. Důvody bývají dva: nesrozumitelné konfigurační soubory (to hlavně odrazuje začátečníky) a koncepční vady, které vedly často k bezpečnostním chybám (to odrazuje zejména zkušenější uživatele, kteří vidí, jak se říká, pod pokličku).
Qmail je oproti tomu napsán s maximálním důrazem na bezpečnost, dokonce byla vypsána soutěž na odhalení bezpečnostní chyby v qmailu s odměnou 1000 dolarů. Ačkoliv trvala přesně jeden rok, nikdo se o výhru nepřihlásil a tak nakonec připadla jako sponzorský dar Free Software Foundation.
V případě volby SMTP serveru platí to, co zde již bylo několikrát řečeno: všechny zmiňované programy jsou co do možností na podobné úrovni, ale každý z nich má svoje specifika, která nakonec rozhodnou. Například Exim je podobný Smailu, takže může být dobrou volbou, pokud jste se se Smailem již setkali, pro qmail mluví jeho bezpečnost nebo třeba snadnost programování mailových robotů (chytré aliasy, předávání informací o zprávě přes proměnné prostředí), k Sendmailu se zase kloní zejména konzervativnější administrátoři.

Kromě uvedených programů existují i MTA určení pro specifické úkoly. Typickým příkladem jsou SMTP servery pro lokální sítě bez trvalého připojení k Internetu. Ty zajišťují okamžité doručování pošty pro lokální adresy a dávkové doručování pro okolní svět v okamžiku připojení. Pro tyto účely slouží například MasqMail či OfflineMailer.

Dalším prvkem ve skládačce jsou POP3 a IMAP servery, které zpřístupňují obsah poštovních schránek uživatelům, respektive jejich klientským programům. Uvedené protokoly patří k nejrozšířenějším, takže se zaměříme hlavně na ně. Základní rozdíl mezi nimi je ten, že zatímco POP3 slouží v podstatě pouze ke stahování pošty na lokální disk, IMAP je naopak určen k prohlížení pošty na serveru a jeho možnosti jsou výrazně bohatší. Přesto je zatím protokol POP3 používán častěji, zejména díky širší podpoře v klientských aplikacích.

Podobnou pozici, jako Sendmail, má mezi POP3 (a IMAP) servery (zejména na Linuxu) řešeni z washingtonské univerzity. Najdeme ho v každé distribuci a tím pádem bude částečně i z pohodlnosti nejpoužívanějším. Troufám si říct, že to není řešení nejlepší – pokud použiji školní terminologii, označil bych ho za dostatečné.
Velké oblibě se těší také Qpopper od Qualcommu, což je autor populárního emailového klienta Eudora. Jde o solidní program, který poslouží i na vytíženějších serverech, mezi zajímavé funkce patří podpora autentifikace přes Kerberos V4 nebo APOP.
POP3 server je také přiložen ke qmailu. Ten má jednu velkou přednost – podporuje totiž schránky ve formátu maildir, který je právě pro qmail nativním a skýtá množství výhod oproti běžnému formátu mailbox.
Zřejmě posledním výraznějším hráčem mezi POP3 servery je cucipop, další výborná aplikace vhodná i pro velký provoz. Stejně jako Qpopper podporuje APOP, mechanismus řešící potenciálně nebezpečný přenos nezašifrovaných hesel po síti. Cucipop je zdarma pouze pro nekomerční účely.

Rovněž mezi IMAP servery je dnes již možnost výběru. Kromě již zmiňované implementace z washingtonské univerzity se stále více prosazuje projekt Cyrus IMAP server (který není za všech okolností zdarma) či volně šiřitelný Courier-IMAP, ten je ovšem určen výhradně pro práci s formátem maildir (viz výše).

Žádný z uvedených serverů nepodporuje přímo šifrované přenosy. I toho však lze dosáhnout s pomocí externí utility SSLWrap, která zajistí šifrování/deši­frování komunikace a patřičnému démonu předává již opět „holá“ data (a tím pádem vás neomezuje ve výběru).

Nabídku emailových služeb lze snadno a levně (rozuměj zdarma) rozšířit i o webové rozhraní k poštovním schránkám. Prakticky vždy k tomu potřebujete mít zprovozněn IMAP, který je pro tyto účely vhodnější něž protokol POP3. Asi nejlepší v tomto oboru jsou projekty IMP a TWIG. První jmenovaný získává nějaké ty bodíky navíc za lokalizaci do češtiny i slovenštiny. Oba programy nejsou jenom emailová rozhraní, ale disponují i dalšími komponentami, které z nich dělají spíše groupwarová prostředí. Proto najdou své uplatnění také v intranetech.


V příštím pokračování se podíváme na nástroje pro generování dynamických stránek a také na databázové servery.

Byl pro vás článek přínosný?