Debian poslední roky umí skvěle vyjadřovat svoji nerozhodnost. I tentokrát nám ukázal své pevné a neměnné "možná". Bývalo by stačilo rozhodovat mezi třemi alternativami. Podporovat ne-systemd init systémy balík: a) nesmí, b) může, c) musí.
Pokud tedy přeložím rozhodnutí do obecné řeči: balík musí podporovat systemd, ostatní init systémy může. O první otázce - podpoře systemd se nerozhodovalo. Podpora systemd je jasná a víceméně s ní není problém. Ze tří voleb pro druhou otázku jich vykřesali osm. Díky tomu pak šlo rozhodnutí prošpikovat modálními slovesy a hemží se to "může", "měl by", "smí" atd.
Co to v praxi znamená? Jen to, že se uživatelé a vývojáři mohou dál mydlit mezi sebou, ale už s tím nemají otravovat hlavní maintainery Debianu. Šalamounské.
Co může v praxi nastat? Maintainer balíku se rozhodne, že zahodí podporu initu. Podle tohoto rozhodnutí na to má právo, nemusí se s ním dál zdržovat. Někdo druhý se rozhodne tentýž produkt adaptovat pro init. Má na to právo, a podle tohoto rozhodnutí má maintainer balíku povinnost se tím zabývat. Může se rozhodnout proti, ale takové rozhodnutí jistě nesmí nést znaky svévole, protože se rozhodlo, že se Debian k "prozkoumávání" alternativ hlásí.
Připomíná mi to člověka na rozcestí, který se rozhodl kterým směrem by se chtěl vydat, a tak se otočil tím směrem. Jen si ještě není jistý, jestli tím směrem udělá krok. Zvažuje, jestli nepůjde i pozpátku, nebo krokem v bok do jedné ze stran.
31. 12. 2019, 05:31 editováno autorem komentáře