Hlavní navigace

Digitalizace fotek na Linuxu: péče o analogový materiál

Autor: David Ježek
David Ježek

Jedním z účelů, ke kterým se GNU/Linux hodí velmi dobře, je digitalizace. Tento malý seriál se konkrétně věnuje digitalizaci obrazových předloh či ještě konkrétněji: analogovým fotografiím.

Doba čtení: 6 minut

Úvodem

Na první pohled by se mohlo zdát, že digitalizace filmových materiálů či papírových předloh nemá s Linuxem moc společného. To je zcela jistě pravda, Linux zde v našem případě sehraje „pouze“ roli vhodné platformy, na které lze potřebné nástroje a postupy provozovat.

Tento miniseriál by však mohl z 90+ % stejně tak dobře pojednávat o světě Windows či macOS, neb nástroje, které budu v nadcházejících dílech používat jako modelové jsou buď multiplatformní, nebo přímo open-source. Ve světě Linuxu nás vlastně realita dost svazuje, protože zde nemáme ani Adobe, ani LaserSoft Imaging (SilverFast) či jiné. To však nechme plavat.

Dále bych rád na úvod vyjasnil terminologii, jelikož rýpání do pojmu „analogová fotografie“ je poměrně oblíbené. Já osobně nemám slovo analogová v tomto kontextu příliš rád, ale vžilo se a tak jej používám. Avšak v principu je podobně analogovou i současná digitální fotografie, jen na rozdíl od filmových materiálů nemá mezi objektivem a digitalizačním prvkem (dnes nejčastěji CMOS snímač) vřazen právě onen chybně řečeno „analogový“ / správně řečeno „filmový“ mezikrok. Takže tomu dál říkejme analogová fotografie.

Než se ale pustíme do samotného procesu digitalizování rodinných negativů či papírových fotek, věnujeme trochu prostoru péči o materiál, který budeme digitalizovat.

Životnost filmového materiálu

V domácnostech, které se držely „standardního vývoje“, tedy někdy v první polovině první dekády tohoto století přešly od analogu k digitálu, převažuje několik málo typů filmových materiálů.

Černobílé negativy

Obvykle jde o filmový materiál na bezpečné podložce (tedy nikoli celuloidu) a bez ohledu na konkrétní film (emulzi na triacetátové či polyesterové podložce) a konkrétní v danou dobu vyvolání použitý ustalovač měli naši předci obvykle postup zvládnutý dobře, tedy materiál dobře ustálili a o jeho životnost se většinou z tohoto hlediska netřeba obávat.

Něco jiného je forma skladování (film smotaný v ruličkách nebo založený v pořadačích) a zejména místo (vhodnější je jistě půda než sklep). Pokud takový materiál není napaden něčím destruktivním (plíseň či jiná forma „chemické koroze“), obvykle je ve stavu dobrém. Pouze v případě uložení v ruličkách je potřeba počítat s tím, že ruličky je nutno rozmotat (a doufat, že emulzní vrstva nepopraská / neodloupne se), nelámat na druhou stranu, ale nechat několik dnů / týdnů / měsíců lisovat, například v zatížených knihách.

Ilford Delta 3200 @ 12800
Autor: David Ježek

čb negativ Ilford Delta 3200

Vždy je však třeba dbát na mechanické vlastnosti filmu, zabránit jak jeho poškrábání, tak případnému lámání emulze.

Barevné negativy (proces C-41)

Tento nejčastější vyvolávací proces se majoritně používá od 80. let až do současnosti. Kvalita ustálení a chemické stability filmu závisí na kvalitě fotolabu v dané době použitém. Z v Česku i zahraničí dostupných zjištění vyplývá, že stabilita barevných negativů typu C-41 není jistá na více než 20, maximálně 30 let. záleží podle kvality lázní ve fotolabu při vyvolání a samozřejmě na kvalitě uskladnění materiálu.

Z tohoto důvodu lze tedy předpokládat, že vaše barevné fotky z poloviny 90. let mohou v podobě negativů již prodělávat nevratné škody a je potřeba co nejrychleji archiv probrat, vytřídit degradující materiál, oddělit jej od nedotčeného a každopádně vše vhodně uskladnit. Jde zejména o tzv. octový syndrom, kdy chemickými změnami v emulzních vrstvách filmu dochází k jeho nevratnému poškození, nejprve ve formě barevného posuvu.

Octový syndrom

Octový syndrom je specialitou acetátových filmů. Ty když jsou vystaveny vlhkosti, teplu či kyselinám, dochází u nich k rozpadu acetylových skupin (CH3CO) a vzniká kyselina octová. Ta se zpočátku objevuje v plastu, ale postupem doby se dále šíří směrem k povrchu pásu, tedy do emulze se samotným obrazem. Takto postižený film poznáte jednoduše podle octového zápachu.

Dalším postupem se film nakonec stává křehkým, také dochází k jeho smršťování (v pokročilejší fázi degradace klidně až o 10 % – existují reporty, kdy se 35mm film smrskl dokonce na 17mm šíři) a velmi snadno se láme, pročež jeho další zpracování (vč. digitalizace) je víceméně znemožněno. Se smrskáváním podložky navíc nedochází současně ke smrskávání emulze, vzniká nežádoucí jev, kterému archivátoři říkají „kanálování“. Další nuance v procesu degradace se liší dle konkrétního materiálu (některé efekty se objevují zejména u listových filmů, nikoli u filmového pásu).

Doporučení Národního technického muzea

Doporučení plynoucí mimo jiné z metodiky Národního technického muzea [34MB pdf] říká, že materiál tohoto typu je vhodné skladovat při nižších teplotách, v suchu a mimo skříně napuštěné chemickými látkami: zcela nevhodný je novější dřevěný nábytek (chemicky reagující laky), zejména lepená dřevotříska (MFG apod.). Doporučuje se kovový nábytek, případně otevřená dvířka. Pro materiál již degradující se doporučuje uskladnění při nízkých teplotách (lednička) s tím, že je potřeba zamezit vniknutí vlhkosti. A hlavně materiál již degradující ihned oddělit od dosud zdravého!

Pozn.: výše uvedené se vztahuje i na černobílé filmy procesu C-41, tedy zejména Ilford XP2 a Kodak BW400CN.

Barevné inverzní filmy (nejen proces E-6)

Platí víceméně to samé jako pro C-41 plus něco navíc. Inverzní film, neboli diapozitiv, se většinou nachází v rodinách umístěný v rámečcích. Ty jsou buď bez krycích sklíček, nebo s nimi.

Fujifilm Provia 400X
Autor: David Ježek

35mm diapozitiv Fujifilm Provia 400X

V obou případech lze jedině doporučit digitalizaci, které předchází vyjmutí políčka z rámečku, ale v případě těch se sklíčkem si dejte setsakra pozor, zdali po letech políčko nepřilnulo stranou s emulzí ke sklíčku. V takovém případě i NTM doporučuje nesnažit se o oddělení a digitalizovat skrze sklíčko (sklíčka).

Papírové fotografie

Budeme jim věnovat samostatný díl, prozatím platí doporučení mít je dobře uskladněné a do doby digitalizace se k nim chovat slušně.

Celkově pak pro skladování analogových fotografií na různých typech médií platí určitá doporučení, která přebírám z materiálu Národního technického muzea v podobě celé tabulky shrnující doporučení pro uskladnění jednotlivých typů materiálů a jednotlivých typů prostředí:

Typ uložení Při pokojové teplotě V chladném prostředí Ve velmi chladném prostředí Při teplotě pod bodem mrazu
Doporučená teplota a relativní vlhkost pro tento typ uložení 16–23 °C
30–50 % RH
8–16 °C
30–50 % RH
0–8 °C
30–50 % RH
–20–0 °C
30–50 % RH
Skleněné desky Dostatečné Dobré Velmi dobré Velmi dobré
Filmy na nitrocelulózové podložce Nedostatečné Nedostatečné Dobré Velmi dobré
Filmy na acetylcelulózové podložce černobílé Nedostatečné Nedostatečné Dobré Velmi dobré
Filmy na acetylcelulózové podložce barevné Nedostatečné Nedostatečné Dobré Velmi dobré
Filmy na polyesterové podložce černobílé Dobré Dobré Velmi dobré Velmi dobré
Filmy na polyesterové podložce barevné Nedostatečné Nedostatečné Dobré Velmi dobré
Fotografie černobílé Dobré Dobré Velmi dobré Velmi dobré
Fotografie barevné Nedostatečné Nedostatečné Dobré Velmi dobré

Obecně jsou vhodné parametry a životnosti definovány několika normami ISO (mj. ISO 18911, ISO 18918, ISO 18920). Výše uvedená tabulka pracuje s postačující kvalitou uskladnění dle ISO jako „dobrou“, pokud kvalita uskladnění převyšuje ISO, je uvedena jako „velmi dobrá“. Více podrobností je v metodice, není účelem tohoto článku přebírat komplexnější části skvělého materiálu, který tým lidí v NTM na základě letitých zkušeností vytvořil.

Pro tuto chvíli tedy doporučuji, pokud máte v úmyslu někdy nějaké rodinné negativy – zejména ty barevné na bázi procesu C-41 – digitalizovat, neprodleně zkontrolujte jejich stav. V případě napadení octovým syndromem postižené filmy okamžitě izolujte a uskladněte v chladném suchém prostředí. V případě smotaných pásů ve špulkách je nastříhejte po cca 6 políčkách, vložte do archivačních listů a nechte lisovat (ať je máte připraveny pro sken).

Našli jste v článku chybu?