Hlavní navigace

Digitální svět, tradice a svoboda

23. 5. 2007
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

Často slýcháme o pirátech internetu, kteří šíří ilegální kopie hudebních nosičů. Slýcháme také o přísných postizích za sdílení nebo stahování chráněného materiálu. Co nás ale vede k tomu, že se dělíme o kulturu, byť nezákonně? Proč pod hrozbou vysokých pokut dále stahujeme, vypalujeme? Proč se účastníme open-source projektů?

Lawrence Lessig ve své knize Free Culture tvrdí, že je to tradice. Děláme to odnepaměti. Vždy jsme si sdělovali vědomosti, nezištně se navzájem obohacovali, diskutovali. Jediné, co se změnilo, je způsob, jakým to děláme. Internet dovolil velmi rapidní šíření kultury. Skvělá technologie pro lidskou komunikaci. Jenže internet také narušil postavení vlivných, kteří si jen tak něco nenechají líbit. Proto se namísto zužitkování této příležitosti pustili do jejího omezování. Snahou podmanit si okolní svět ovlivnili nejen internet, ale zasáhli také do světa mimo něj. Lessig píše: „Internet přinesl něco nového a fantastického, avšak vláda pod vlivem mocných médií na toto nové odpověděla tím, že začala pustošit něco velmi starého.”

Internet nebyl prvním vynálezem, který změnil rozložení moci. Pro srovnání nabízím analogický příběh z úvodu knihy:

Edwin Howard Armstrong je jedním z pozapomenutých skvělých amerických vynálezců…. Po Vánocích v roce 1933 obdržel Armstrong čtyři patenty na svůj nejpodstatnější vynález: FM rádio… Pátého listopadu 1935 předvedl svůj vynález na srazu Institute of Radio Engineers, který se konal v Empire State Building v New Yorku. Ladil tehdy přijímač skrz AM stanice, až narazil na dohodnuté vysílání ze vzdálenosti sedmnácti mil. Na druhé straně bylo podezřelé ticho, až najednou, s průzračností, jakou nikdo s přítomných předtím neslyšel, ozval se hlasatel: „Toto je amatérská stanice W2AG v Yonkers v New Yorku pracující na dvou a půl metrové modulaci frekvence.”

Jak nám prostý rozum říká, Armstrong objevil v té době zdaleka nejkvalitnější radiový přenos. Současně však pracoval pro RCA, což byl tehdy nejvlivnější hráč převládajícího AM trhu. V roce 1935 byly sice po celých Státech k nalezení tisíce radiových stanic, ale ve velkých městech byly stanice pod kontrolou pouze hrstky mediálních sítí.

David Sarnoff, Armstrongův přítel a prezident RCA, dychtil po novém vynálezu, který by odstranil rušení vysílání, takže byl nadšený, když Armstrong řekl, že něco takového objevil. Ale když mu svůj přístroj představil, Sarnoff z něj zrovna dvakrát vedle nebyl.

„Myslel jsem, že přijde s nějakým filtrem pro AM rádio, ne že odstartuje převrat vytvořením nového – a pro RCA zatraceně konkurenčního – odvětví.”

Armstrongův vynález ohrožoval postavení RCA. Firma proto zahájila kampaň proti nové technologii. FM rádio bylo skvělou vymožeností, ale mělo proti sobě houževnatého soupeře – prvotřídního stratéga Sarnoffa. Jak to jeden autor popsal:

„Síly pro FM (hlavně odborníci) mohly stěží převážit mašinérii odbytu, patentů a právničiny, která se snažila potlačit toto ohrožení podnikové pozice. Kdyby se totiž technologie FM bez překážek vyvíjela nadále, …způsobila by přeskupení sil na trhu… a nejspíš i porazila AM systém, jehož pečlivým opatrováním získala RCA svou moc.”

RCA nejprve držela novou technologii pod svou střechou s tím, že je třeba dalších zkoušek. Armstrongovi došla po dvou letech „zkoušení” trpělivost, jenže RCA se nedala a využila svých vztahů s vládou, aby zbránila spuštění FM stůj co stůj. V roce 1936 najala bývalého šéfa FCC kvůli tomu, aby zajistil, že FCC přiřkne FM rádiu takové vysílací spektrum, které jej vykastruje – v podstatě přesunem ze spektra AM. Nejprve se to nedařilo, ale když Armstrong a zbytek národa byli ochromeni světovým konfliktem, situace se začala vylepšovat. Krátce po válce přišla FCC s opatřeními, která měla jasný účel: podlomit FM rádio…

Aby si RCA udělala místo pro svůj nejnovější riskantní počin – televizi –, vystrnadila uživatele FM rádia do zcela nového spektra. I výkon FM stanic byl omezen, což znamenalo, že FM už dále nemohla přenášet programy z jednoho konce země na druhý. (Tato změna našla silnou podporu u AT&T, poněvadž ztráta vysílací kapacity by vedla stanice k nákupu drátového přenosu právě od AT&T.) Šíření FM se tím dočasně utlumilo.

Armstrong snahám RCA vzdoroval. RCA na oplátku vzdorovala Armstrongovým patentům. Po včlenění FM technologie do vznikající standardu televize prohlásila tyto patenty za neplatné – ovšemže neopodstatněně a ke všemu téměř patnáct let po jejich přiznání. Odmítla platit licenční poplatky. Armstrong vedl šest let nákladný spor na svou obranu, až konečně, těsně potom, co patenty vypršely, mu RCA nabídla tak nízké vyrovnání, že nepokrylo ani soudní výdaje. V roce 1954 napsal poražený a zlomený Armstrong krátký dopis své ženě a pak skočil z okna ve třináctém patře.

Takhle právo někdy funguje. Zřídka takhle tragicky a málokdy jako hrdinné drama, ale tak to chodí. Od začátku byly vláda a vládní agentury tou kořistí, která se tím spíš uloví, čím mocnější je zájem, jenž je ohrožován buď zákonnou nebo technickou změnou. Tenhle mocný zájem přespříliš často využije svého vlivu a přiměje vládu, aby jej chránila. Rétorika ochranářství se schovává za štít veřejného zájmu, ale skutečnost je jiná. Myšlenky, které se zdály být pevné jako skála v jednom období a které by se ponechány samy sobě rozpadly v jiném, jsou uměle udržovány zmíněnou delikátní korupcí politického procesu.

Lessig

Lessig ve své knize upozorňuje na proměnu společnosti ze svobodné na takovou, v níž je k čemukoli potřeba povolení (permission culture). Připomíná hodnoty, na nichž společnost v minulosti stavěla, a snaží se obnovit rovnováhu mezi vládními regulacemi a spontánním jednáním svobodných jednotlivců.

root_podpora

Kniha Free Culture bohužel nemá český překlad. Proto jsem začal „open translation” projekt, který má za cíl volně dostupný překlad. Jestli se zajímáte o problematiku svobody v digitálním věku, podívejte se na stránky překladu (freeculture.wz­.cz) a zapojte se. Můžete překládat, opravovat, vylepšovat stránky… Za každý mozek budu vděčný a práce bude rychleji hotová. Server Root.cz převzal nad projektem záštitu, za což jsem mu zavázán.

Lawrence Lessig je profesorem práva na Standfordské univerzitě a předsedou sdružení Creative Commons. Je autorem knih Code: And Other Laws of Cyberspace (1999), The Future of Ideas (2001), Free Culture (2004) a Code: Version 2.0 (2006). Je členem rady sdružení Public Library of Science, Electronic Frontier Foundation a Public Knowledge. Je držitelem ocenění od Free Software Foundation pro rozvoj svobodného softwaru.

Byl pro vás článek přínosný?