Možná jsem byl špatně pochopen, mě nešlo o dva paralelní způsoby značkování, ale o rozlišování mezi obsahem tagu a parametrem tagu. To mělo smysl v HTML, kde platí, že když tenhle tag neznám, zobrazím obsah tagu normálně, hlavně nějak, aby uživatel o žádnou informaci nepřišel. To už v XML úplně pozbylo smyslu a XML nedokázalo opustit myšlenku. Takže někdo na všechny parametry vytváří nové tagy a druhý zase co může nacpe do parametrů tagu a třetí to nějak mixuje. Navíc XML přímo obludně řeší odkazy mezi jednotlivými XML soubory. A to nemluvím o jmenných prostorech. Pro srovnání:
http://www.lispworks.com/reference/HyperSpec/Front/index.htm
Navíc si to vezměme:
<> - hranice tgů
& - speciální entity
; - ukončení speciální entity
/ - uvození koncového tagu
! - spec.
-- - začátek komentáře/scriptu (a vida ho :-)
sp, tab, cr - blank char
zbytek - data/jméno tagu/jméno atributu
A větší znalci doplní další.
To máme 8 kategorií znaků a to jsem určitě ještě na pár zapoměl.