Hlavní navigace

Filmaři chtějí právo ripovat Blu-ray, MPAA nabízí licencování

David Ježek

Zajímavý spor vyrůstá mezi tvůrci filmových děl a všemocnou The Motion Picture Association of America. Kdyby v USA nebylo protizákonné prolamování ochran, spor by vlastně nemusel existovat.

Doba čtení: 3 minuty

Filmaři chtějí přístup k dílům

Nejprve se vraťme na konec minulého roku. Tehdy tvůrci filmů požádali příslušnou státní instituci (U.S. Copyright Office) o to, aby uvolnila některá omezení související s filmy. Jde vlastně o určitý rozpor mezi právy k dílu a právem užití specifikovaným jako fair use, ale u filmů na nosičích svázaných ochranami, které obsahují (v případě Blu-ray jsou to AACS a BD+).

Z logiky věci platí, že vlastníci práv k dílům, tedy v tomto kontextu zejména velká filmová studia, dělají všechno možné, aby zabránili nekontrolovanému kopírování filmů veřejností, neboť tím jim unikají příjmy. Za dobrý nástroj přitom pořád a stále považují různé DRM ochrany, ač každá další generace ochran je dříve či později prolomena či obejita. Po technické stránce tak jsou filmy na fyzických nosičích (DVD, Blu-ray, UHD Blu-ray) zhruba stejně snadno kopírovatelné jako streamy ze služeb typu YouTube či Netflix. Jenže v USA (a v řadě jiných zemí také) je nelegální takto činit u obsahu chráněného – explicitně to zakazují části zákona DMCA.

Hollywood
Autor: Adrian104

Hollywood

Existují výjimky z toho pravidla, například pro vzdělávací účely, případně právě pro fair use, nicméně hranice není přesně definována. A s tím nejsou filmaři sami spokojeni.

Čas od času by totiž rádi užili v novém dílu malý kousek jiného díla (řekněme například když v obýváku na scéně běží televize a v ní pár sekund jiného staršího filmu). Ale právě takovéto užití je povoleno prakticky jen pro dokumentární tvorbu.

Žádost je tak poměrně jednoduchá a přímočará: Copyright Office by měl povolit úpravu výjimek uvedených v DMCA tak, aby užití bylo možné pro všechny filmaře a bylo možné pro něj použít prolomení DRM / „ripnutí“ Blu-ray disku. Tedy rozšířit povolení tak, aby neplatilo jen pro dokumentaristy, jak stanovila úprava z roku 2010, a to i s ohledem na to, že ne vždy lze jednoznačně určit, zdali vznikající dílo ještě splňuje vágní definici dokumentární tvorby.

Reakce MPAA

Prvotní reakce americké filmové asociace byla taková, že žádná úprava zákona není potřeba. Místo toho přece mohou tvůrci prostě namířit kameru (či telefon) na obrazovku a dané dílo si nahrát, či použít software k zachytávání obrazovky. Nicméně ač se kvalita takovýchto metod záznamu stále zlepšuje, jde o technicky horší způsob ve srovnání s „ripnutím“ Blu-ray disku, které dává originální data v nejvyšší kvalitě.

MPAA si tak s dalšími partnery na své straně barikády (RIAA, ESA) svoji argumentaci ještě promyslela a přišla s jiným odůvodněním: takovéto rozšíření výjimky pro tvůrce by jim umožnilo vyhýbat se kupování (a placení) příslušných licencí, což by MPAA a spol. poškozovalo.

Argumentuje přitom celkem logicky: je tady cesta, jak se filmaři mohou už dnes dostat k obsahu, který chtějí do svých děl použít. A to, že někteří z nich mají dané licenční poplatky za příliš vysoké, na tom nic nemění a hlavně to nijak neospravedlňuje rozšíření výjimky pro ripování.

MPAA dodává, že její členové každý rok poskytnou licenci na tisíce klipů z děl pro všemožné užití. Argumentuje také, že Copyright Office má dobrý důvod, proč volné užití omezuje na dokumentární tvorbu. Nesouhlasí s tvrzením, že dokumentární žánr je definován vágně. No a v neposlední řadě (tak trochu po vzoru „kdo seje vítr, sklidí bouři“) MPAA volá po tom, aby aktuální platná omezení nadále platila i pro 4k obsah, což zahrnuje i disky s ochranou AACS2 (UHD Blu-ray). Argumentuje tím, že zatím neexistuje univerzální hack na AACS2 a tato ochrana je klíčovou součástí ekosystému, který 4k obsah přináší. Povolení k užití 4k obsahu by dle MPAA mělo negativní dopad na trh.

Rozuzlení ještě letos

Ve výsledku jde tedy vlastně o jednoduchý spor: jaká minimální cenová hranice na určitý konkrétní kus filmu použitý jiným filmařem v jeho novém dílu je adekvátní? Všeobecné rozšíření práva používat ripnutý obsah v rámci fair use by tuto cenu de facto srazilo na nulu. Naopak při cenách současných evidentně existuje nenulové množství filmařů, kteří si tyto náklady nemohou dovolit, případně děl, která kvůli tomu nevzniknou.

Copyright Office nyní vezme všechny přednesené argumenty a zváží je. Rozhodnutí úřadu můžeme čekat ještě v průběhu tohoto roku, bez bližšího upřesnění.

Našli jste v článku chybu?