1. Ano, nahradil low-level flexibilní mechanismus půltuctem specializovaných konstrukcí, které vedou k vysoké čitelnosti programů v tomto jazyce napsaných. Stejně jako Pascal "kdovíproč" zavedl cykly for, while a until, přestože si mohl v klidu vystačit s flexibilní dvojicí if a goto. Já čekám, že mi někdo ukáže příklad třeba i s plnofunkční lambdou, který nelze v Pythonu s pomocí toho půltuctu konstrukcí vyřešit stejně dobře.
Ten uzávěr bude někdy lepší a jindy ne. V tom příkladu z článku bych jednoznačně preferoval generátor.
3. V Pythonu je sahání na atributy objektu krystalicky jasné - vždycky předtím musím napsat self. (v Ruby se dá použít zavináč). U každé proměnné v uzávěru musím naopak přemýšlet, kde se vlastně vzala a proč. To mi přijde podstatně horší.