Púvodní verze UDF (zvaná plain build) je určena pro jakékoliv médium umožňující náhodný přístup, pozdější buildy jsou cílené na média s omezeným počtem zápisů (VAT pro write-once, Spared pro write-limited). Protože i flash paměti mají omezený počet zápisů, je pro ně, pokud neimplementují wear leveling, Spared UDF vhodnější než třeba FAT. IMO hlavní důvod, proč se UDF uchytilo jenom na optických médiích, je to, že jej použilo konzorcium implementující DVD, zatímco na disky Microsoft pořád tlačí (ex)FAT.