Ano, je to tak. U nerovnoměrných temperatur a u přirozených ladění nefungují enharmonické záměny a cis není totéž, co des a podobně. Některé staré klávesové nástroje z tohoto důvodu měly některé (nebo všechny - http://flickr.com/photos/ana_sudani/396791619/in/pool-bestofruins) půltónové klávesy rozpůleny na křížek a béčko (případně i alterované diatonické půltóny (eis, his)). Většinou se to ale nedělalo a na některých klávesách se prostě naladil křížkovaný tón a na jiných béčkovaný, podle toho, jak se vyskytovaly v předznamenání tónin (fis, cis, gis, dis - bé, es, as, des => půltónové klávesy se naladily na cis, es, fis, gis/as, bé s tím, že pokud se chtělo hrát spíš v béčkovaných, naladilo se as, pokud spíše v křížkovaných, tak gis, nebo se tato klávesa rozpůlila na gis/as, pokud se nepůlily všechny; tóniny s více jak 4 předznamenáními se z těchto důvodů nepoužívaly). Výhoda je, že souzvuky s tóny, které jsou naladěny tak, že to odpovídá notám, znějí velice čistě, zatímco ty, které neodpovídají (v notách je des, ale naladěné je cis), znějí... no... nechci říct přímo rozladěně, ale prostě zvláštně :-) Výhoda je, že narozdíl od rovnoměrné temperatury zní u té nerovnoměrné každá tónina trochu jinak a poznat se to dá zřetelně i bez absolutního sluchu, takže skladatel se fakt musel zamyslet, do jaké tóniny to posadí, protože kdyby to posadil do jiné, vyznělo by to jinak.