Hlavní navigace

Half-Life 2: obrýlený Rambo vrací úder

17. 5. 2013
Doba čtení: 4 minuty

Sdílet

Někdo ji označuje za nejlepší střílečku všech dob, jiní zas proklínají za stále nedokončený příběh. Half-Life 2 se nebojí kombinovat žánry ani experimentovat. I když v dnešní době už ničím nepřekvapí, hraje se stále perfektně a dokáže vtáhnout do herního maratonu. Konečně ji máme i pod Linuxem!

Gordon Freeman, hlavní postava série Half-Life, stylově vyvrací stereotyp, že neřešitelným problémem pro vědce je udělat klik a vyvinout větší fyzickou aktivitu. Tenhle akční hrdina toho sice moc nenamluví, na druhou stranu začal nosit brýle s tlustými obroučkami dřív, než to začalo být cool u hipsterů a dokáže nakopat zadek takovému množství nepřátel, že i Rambo vedle něj vypadá smrtonosně asi jako vojenský kuchař.

Pokud se alespoň trochu o hry zajímáte, pravděpodobně vám Half-Life 2 a jeho epizody neunikly. Teď, když byly konečně po tolika letech vydány na operační systém Linux, je vhodná chvíle, udělat si opakování jednoho z nejlepších herních zážitků. Série Half-Life se vždy pohybovala na pomezí interaktivního filmu, skvělé střílečky a jednoduché logické hry. Téměř vše, co bylo super na prvním díle, ten druhý rozvíjí a vylepšuje.

Připadáte si jako na jevišti v divadle

Vyprávění příběhu by šlo popsat, jako jdi a dívej se. Nemá cenu děj vypisovat zde, pravděpodobně ho znáte a pokud ne, připravil bych vás o skvělý zážitek. Jste totiž jako divák pohybující se na divadelních prknech spolu s herci. Důležití je, být opravdu pozorný a nebát se koukat i za roh nebo na místa, která na první pohled neukrývají žádný zajímavý příběh či scénu. Často se vám stane, že po nahlédnutí do pootevřených dveří uvidíte razii policie na bezmocné obyvatele City 17 nebo tajemného G-Mana, záhadného fantoma celé série.

Samotná hra v sobě kombinuje prvky z více žánrů. Nejedná se o tuctovou střílečku. Často jste díky propracované fyzice nuceni vyřešit jednoduchou hádanku. I když můžete sem tam tyhle pasáže trochu podvodem překonat, často vám správné řešení či využití prostředí kolem vás dramaticky pomůže v samotném boji. Stručně řečeno, někdy je lepší rozbít trám podpírající prkna s kovovými sudy, než se vrhnout s bojovným výkřikem a pistolkou na dvanáct nepřátelských vojáků.

Gravitace je nejsmrtonosnější zbraní

Opravdové trumfy hra odhalí, až po získání experimentální zbraně Gravity Gunu. Poté teprve pochopíte, proč se programátoři tak patlali s enginem s propracovanou fyzikou. Gravity Gun vám umožní přesouvat a házet předměty s určitou hmotností. Také s ním budete řešit mnoho hádanek a v určitých pasáží hry díky němu rozpoutáte opravdové peklo.

Kromě Gravity Gunu se dostanete k celé řadě tradičních zbraní. Asi tou nejcharakterističtější pro celou sérii je páčidlo. Pak jsou tu různé pistole, kulomety a specialitka umožnující vám ovládat jeden hmyzí mimozemský druh. Zbraní opravdu není málo, jen jsem měl místy pocit, že se příliš rychle okoukají. Požitek ze střelby je však u všech perfektní. Rozhodně nemáte pocit, že střílíte do vycpaných panáků.

Orwell nebo horor? Hra často mění žánry

Nepřátel máte v celé hře mnoho, i když nejčastěji narazíte na tradiční vojáky Combine. Ti vynikají poměrně slušnou inteligencí. Kryjí se a vytvářejí formace. Nebojí se po vás ve vhodné příležitosti hodit ani granát. I když jich za hru vykostíte několik stovek, i banální potyčka se na vyšší obtížnosti může změnit v neštěstí. Dále vám život komplikují zombie a obrovští tripodi nebo létající sondy. Jejich design je neskutečně nadčasový a i po letech vypadají skvěle.

Stejně jako herní mechanizmy se často střídá prostředí. Ve městě máte pocit, jako byste se pohybovali v nějakém Orwellově románu. V přírodě zas čelíte nehostinné fauně. Některé pasáže připomínají zase spíše horor. Když se dostanete do opuštěného důlního městečka plného zombie, máte co dělat, aby vaše trenky nevyhlásily hnědý poplach. Design úrovní je mistrovským dílem. Autoři, jako by předvídali, kudy hráči půjdou. U každého metru ve hře je cítit dilema, zda na zem neumístit ještě několik cihel nebo rozbitou láhev. Kouzlo tkví v detailech. Ve vyprávění příběhu hrají jistou roli obrázky na zdi či plakáty.

Na dokončení příběhu si asi ještě počkáme

Sérii Half-Life ubližuje ale jeden obrovský problém. Nedokončenost jeho příběhu. Po vydání Half-Life 2 začaly vycházet další epizody, dnes bychom je nazývali asi DLC. Ty, i když jsou opravdu nabušené a zábavné, končí u epizody dvě. Ta je bohužel ukončena v tom nejlepším. No a epizoda tři asi už světlo světa nikdy nespatří. Spíš se očekává plnohodnotný třetí díl. Bohužel, ani ten nebyl dosud oznámen. Sice se neustále spekuluje, že je ve vývoji, oznámeno ale zatím nic nebylo a to je ubíjející stejně, jako kdyby hvězdné války skončily ve chvíli, kdy Darth Vader řekne: „Luku, já jsem tvůj otec.“

UX DAy - tip 2

Závěr a konečné hodnocení

Dohrání původní hry včetně několika epizod vám zabere zhruba 25 hodin. To je úctyhodný herní čas, když vezmeme v potaz cenu kolekce všech epizod a původní hry The Orange Box. Osobně jsem Half-Life 2 dohrál nesčetněkrát a na té linuxové verzi není zhola nic jiného či navíc. Je to skvělá hra, která baví a působí dojmem, jakoby snad ani nestárla. V to, že se její port a ještě tak optimalizovaný dostane na Linux, jsem nikdy ani nedoufal. Hraní této verze proto bylo z mého pohledu dojemnější, než když jsem před lety poprvé uviděl nápis Half-Life 2.

Hru Half-Life 2 je možné zakoupit v digitální distribuci her Steam.

Výhody

  • Design hry

  • Příběh

  • Hratelnost

  • Atmosféra

Nevýhody

  • Nedokončený příběh

Byl pro vás článek přínosný?