Historie vývoje počítačových her (79. část – strategické a taktické hry probíhající v reálném čase IV)

23. 5. 2013

Doba čtení: 19 minut

Líbí se vám článek?
Podpořte redakci

V sedmdesáté deváté části seriálu o historii výpočetní techniky i o historii vývoje her si popíšeme další strategické hry probíhající v reálném čase. Jedná se zejména o slavné hry Command & Conquer a Command & Conquer: Red Alert. Nezapomeneme ale ani na jednu z prvních „her na boha“ – jedná se o titul Populous z roku 1989.

Obsah

1. Historie vývoje počítačových her (79. část – strategické a taktické hry probíhající v reálném čase IV)

2. Herní série Command & Conquer

3. Příběh původní hry Command & Conquer

4. GDI versus NOD: rozdíly mezi oběma stranami

5. Command & Conquer: Red Alert

6. Hry naprogramované společností Bullfrog

7. Populous aneb jedna z prvních „her na boha“

8. Další hry inspirované titulem Populous

9. Odkazy na Internetu

1. Historie vývoje počítačových her (79. část – strategické a taktické hry probíhající v reálném čase IV)

V dnešní – již sedmdesáté deváté – části seriálu o historii výpočetní techniky i o historii vývoje her se počtvrté budeme zabývat popisem strategických her probíhajících v reálném čase (RTS – Real Time Strategy). Minule a předminule jsme se zmínili o prvních dvou dílech herní série Warcraft. Připomeňme si, že tato herní série, která byla vydána společností Blizzard, byla v roce 1994 zahájena herním titulem s názvem Warcraft: Orcs & Humans, jenž byl následován druhým dílem pojmenovaným Warcraft II: Tides of Darkness doplněným v roce 1996 datadiskem s názvem Warcraft II: Beyond the Dark Portal. Tvůrci Warcraftu se nechali při návrhu svých her inspirovat slavnou RTS Dune II z roku 1992, i když je nutné připomenout, že se ve Warcraftu objevilo i poměrně velké množství inovativních prvků, které v původní Dune II neexistovaly.

Obrázek 1: Úvodní obrázek originální DOSové verze hry Command & Conquer.

Za vývojem samotné strategické hry Dune II stála společnost Westwood, zejména pak Brett Sperry, jenž se mj. podílel i na velkém množství dalších přelomových herních titulů. Jmenovat můžeme například již zmíněnou Dune II, čtverečkový dungeon Eye of the Beholder, další slavný čtverečkový dungeon Lands of Lore [1] [2] či adventure hru Legend of Kyrandia. V době vydání hry Dune II již Brett Sperry se svými spolupracovníky začal vyvíjet další strategickou hru probíhající v reálném čase. Tato hra dostala všeříkající název Command & Conquer a v dalších letech se tato hra rozšířila do celé herní série (přesněji řečeno do několika paralelně probíhajících větví/sérií). V následujících kapitolách se se hrou Command & Conquer seznámíme podrobněji.

Obrázek 2: Výběr strany GDI či Broterhood of Nod na začátku hry.

Obrázek 3: První mise – vojenský výsadek na cizí území.

2. Herní série Command & Conquer

Vzhledem k tomu, že hra Command & Conquer byla vyvinuta ve společnosti Westwood a o její distribuci se v roce 1995 začala starat firma Virgin Interactive, mluvilo se o této hře jako o následovníku slavné Dune II vydané stejnými společnostmi zhruba o tři roky dříve. Základní princip obou zmíněných real time strategií je skutečně téměř shodný, ovšem mezi oběma hrami najdeme i množství rozdílů, a to jak odlišností v herních pravidlech, tak i rozdílů způsobených jiným herním prostředím i vylepšeným způsobem ovládání. V Command & Conquer hráč může stavět svoji základnu, budovat nové bojové jednotky a využívat je pro souboje s nepřáteli, ovšem oproti Dune II zde najdeme několik vylepšení, které se z velké části týkají ovládání. V pravé části obrazovky se totiž nově nachází univerzální panel, v němž se zobrazují jak základní informace o základně (například příkon elektráren), tak i ikony využívané pro stavbu nových budov i pro konstrukci nových bojových jednotek.

Obrázek 4: Grafický styl GUI hry Command & Conquer.

Díky existenci tohoto ovládacího panelu není nutné relativně složitým způsobem vybírat jednotlivé budovy v herním světě takovým způsobem, jako tomu bylo jak v Dune II, tak i v prvních dvou dílech herní série Warcraft. Navíc došlo i ke zjednodušení ovládání bojových jednotek, kterým je možné zadávat hromadné příkazy, a to s využitím pouze jednoho (levého) tlačítka myši – to znamená, že zde již nenajdeme příkazy ve stylu Move/Attack/Stop z Dune II/Warcraft I ani použití pravého tlačítka myši ve stylu Warcraftu II. Namísto toho se kurzor myši, kterým se ukazuje směr pohybu, mění v závislosti na tom, zda se mají vybrané bojové jednotky přesunout či naopak zahájit útok. Většina informací o jednotlivých budovách i o bojových jednotkách (hit points, množství vytěžených surovin…) se navíc zobrazuje přímo u zvoleného objektu, čímž odpadla nutnost použít pro zobrazení těchto informací speciální oblast obrazovky tak, jako tomu bylo ve Warcraftu II (i když na druhou stranu právě Warcraft II se způsobem zobrazení vlastností jednotek nejvíce přiblížil hrám typu RPG).

Obrázek 5: Stavba nové základny.

Obrázek 6: Konec druhé mise.

3. Příběh původní hry Command & Conquer

Příběh prvního dílu herní série Command & Conquer je zasazen do alternativních moderních dějin Země odehrávajících se v polovině devadesátých let minulého století, tedy přímo v době, kdy byla tato hra vydána (jak tyto alternativní dějiny vznikly se hráči mohli dozvědět ze hry Command & Conquer: Red Alert). Na této alternativní Zemi došlo k přelomové události – do oblasti řeky Tiberu v Itálii dopadl meteorit, jenž na místě svého dopadu zanechal dříve neznámou látku nazvanou Tiberium. Díky svým unikátním vlastnostem se s Tiberiem začalo obchodovat a tato látka, resp. přesněji řečeno její krystaly vznikající přímo na zemském povrchu, tak ve hře Command & Conquer nahrazují koření těžené a prodávané ve hře Dune II. O využití Tiberia se začala zajímat především původně tajná a sektářská skupina Brotherhood of Nod vedená charismatickým vůdcem známým pod přezdívkou Kane (odkaz na biblického Kaina). Bratrstvo postupně začalo – mj. i díky využívání Tiberia – sílit a stávat se na alternativní Zemi významnou vojenskou a politickou silou, která se neštítila v případě potřeby použít i teror proti civilnímu obyvatelstvu.

Obrázek 7: Zhodnocení ukončené mise (strana GDI).

Na obranu proti postupně sílící moci bratrstva Nod vznikla na půdě OSN vojenská skupina nazvaná Global Defense Initiative, neboli zkráceně GDI. Konflikt mezi Brotherhood of Nod a Global Defense Initiative na sebe nenechal dlouho čekat a posléze došlo k jeho eskalaci v boj, který svým rozsahem vlastně znamenal třetí světovou válku (i když popravdě řečeno jsou jednotlivé bitvy vedeny s desítkami, maximálně stovkami bojových jednotek; monstrózní bitvy většího rozsahu se odehrávají pouze na mapě zobrazované mezi jednotlivými misemi). Hráč si může na začátku hry Command & Conquer vybrat, zda bude ovládat armády bratrstva Nod nebo naopak GDI, což ovlivní jak složení jednotlivých misí, tak i typy dostupných budov a bojových jednotek, včetně možnosti využití jaderných zbraní – asi nepřekvapí, že tuto zbraň, i když s poměrně malou destrukční silou, používají armády Nod. Jednotlivé mise se odehrávají na mapě reálné Země, což je podle mě zajímavější než fiktivní mapy použité v Duně II či ve Warcraftu II.

Obrázek 8: Obrys hranic ČR je poněkud zkreslený :-)

Obrázek 9: Některé mise probíhají i v Africe.

4. GDI versus NOD: rozdíly mezi oběma stranami

Mezi oběma stranami konfliktu, tj. mezi Broterhood of Nod a Global Defense Initiative, existuje několik rozdílů, ať již se to týká vojenských jednotek, které lze v boji využít, tak i budov popř. speciálních zbraní. Rozdíly mezi základními budovami nejsou velké, o to větší jsou však rozdíly ve vojenských jednotkách využívaných bratrstvem Nod na jedné straně a armádami GDI na straně druhé. Hra je navíc navržena takovým způsobem, aby se jednotlivé jednotky navzájem doplňovaly, takže zde neexistuje například obdoba Sonic Tanku známého z Dune II, který je vhodný pro všechny mise a proti všem protivníkům. Vojenské jednotky lze rozdělit na pěchotu, a to včetně speciálních oddílů, dále na vozidla různého typu a na letecké vojenské jednotky.

Obrázek 10: Návštěva u domorodců.

Na „hodné“ straně GDI lze využít následující pěchotní jednotky (původní anglické názvy asi nemá cenu překládat):

Rifleman Squad (voják se základním vybavením)
Grenadier Squad (voják vybavený granátometem, vhodné pro útok na vzdálenější cíle)
Missile Squad (voják vybavený protitankovou zbraní)
Engineer (speciální jednotka, která dokáže obsadit cizí budovy)
Commando (další speciální jednotka s relativně velkou útočnou silou při boji s cizími vojáky či při ničení budov, proti vozidlům není moc vhodná)

Obrázek 11: Zhodnocení mise (strana NOD).

Mezi vozidla používaná stranou GDI patří:

Humm Vee (rychlé vozidlo, oficiální zkratka je HMMWV – High Mobility Multipurpose Wheeled Vehicle)
APC (dokáže převážet vlastní pěšáky, velmi užitečné v některých typech misí)
Medium Tank (M1 Abrams)
Rocket Launcher (M270)
Mammoth Tank (pomalý, ovšem velmi silný tank vybavený dvojicí kanónů)

Z leteckých jednotek je na straně GDI možné použít Orcu, což je letadlo schopné kolmého startu.

Obrázek 12: Volba dalšího postupu.

Bratrstvo Nod má podle mého názoru k dispozici poněkud zajímavější bojové jednotky. Pěchota:

Minigunner
Rocket Infantry (vhodné použít proti pomalým tankům a letadlům)
Flamethrower (na rozdíl od předchozí jednotky jsou tito vojáci použitelní zejména proti nepřátelské pěchotě)
Chemical Infantry
Commando (již zmíněná speciální jednotka s relativně velkou útočnou silou při boji proti pěchotě či cizím budovám)

Pozemní technika:

Nod Buggy (zejména průzkumné vozidlo rychlejší než Humm Vee na straně GDI)
Light Tank (M2 Bradley)
SSM Launcher
Artillery (dělostřelectvo se všemi svými výhodami a nevýhodami)
Recon Bike (motorka s nosičem raket)
Flame Tank
Stealth Tank (speciální tank využívající stealth technologii)

Tyto bojové jednotky jsou ještě doplněny vrtulníkem Apache AH-64, který lze použít například pro mise typu „seek and destroy“. Tyto vrtulníky jsou nebezpečné hlavně ve chvíli, kdy je jich použito větší množství.

Obrázek 13: Těžba Tiberia.

5. Command & Conquer: Red Alert

Hra Command & Conquer se záhy po svém vydání stala velmi populární, což mj. vedlo k její poměrně rychlé portaci na další architektury, takže kromě klasických systémů DOS (kde byl použit pro tuto hru dosti nevhodný režim s rozlišením 320×200 pixelů) a Windows můžeme najít různé verze této hry na PlayStation, PlayStation 3, PlayStation Portable, Nintendo 64 či Sega Saturn. Celkově bylo prodáno přibližně tři miliony kopií C&C. Kromě toho vzniklo i několik dalších pokračování této hry, z nichž se zmiňme především o hře Command & Conquer: Red Alert z roku 1996. Z hlediska zahájení prodeje se sice jedná o pokračování původní hry Command & Conquer, ovšem herní příběh Red Alertu se naopak odehrává ještě před dobou, kdy na území okolo Tibery dopadl již zmíněný meteorit s Tiberiem. V Command & Conquer: Red Alert se dostáváme do alternativních dějin, v nichž se původní studená válka změnila ve válku regulérní. Na „zlé“ straně stojí armády SSSR, na druhé straně pak spojenci bránící Evropu před (další) okupační mocností.

Obrázek 14: Hit points se objevují přímo u každé vybrané jednotky.

Zajímavý je vlastně už samotný vznik alternativní historie, která je v herní sérii Command & Conquer: Red Alert představena. Za jejím vznikem stojí Albert Einstein, který ve snaze odvrátit druhou světovou válku odcestoval do minulosti, konkrétně do roku 1924, kdy navštívil Adolfa Hitlera (pravděpodobně krátce po jeho propuštění z vězení) a potřesením rukou ho vymazal z této časové linie. Přesný mechanismus nebyl podrobněji vysvětlen, v dalších hrách se však objevuje varování, aby se cestovatelé časem při své cestě ničeho nedotýkali – pravděpodobně se to ale netýká chůze po zemi ani dýchání :-) Důsledkem této události sice skutečně nedošlo k druhé světové válce (v Německu se neobjevil žádný „vůdce–náhradník“), což ovšem vedlo k tomu, že Sovětskému Svazu vedenému Stalinem nebylo žádnou silou zabráněno v postupném vytváření obrovské euroasijské říše, do níž měly být zakrátko začleněny i zbývající evropské země. Právě zde se zrodil nový konflikt představený v Red Alertu (otázkou však je, zda druhou světovou válkou byla více zničena západní Evropa či SSSR a zda tedy eliminace WW2 skutečně mohlo SSSR posílit a nikoli naopak).

Obrázek 15: Postupné rozšiřování základny i možností konstrukce či tréninku nových bojových jednotek.

Obrázek 16: Útok dvouhlavňového mammoth tanku.

6. Hry naprogramované společností Bullfrog

Opusťme nyní na chvíli „klasické&0ldquo; realtime strategické hry založené na modelu představeném již v Dune II – stavbě vlastní základny, těžby nějaké suroviny, konstrukci vojenských jednotek a následnému útoku proti nepřátelské základně. V tomto seriálu jsme se totiž ještě podrobněji nezabývali dalším typem „alternativních“ RTS her. Jedná se o skupinu her, v nichž je hráč pasován do role místního boha, který má poměrně velké možnosti v ovlivňování života svého národa i životů národů řízených ostatními bohy. S jednou hrou tohoto typu jsme se ale přece jen setkali: jednalo se o Mega Lo Manii. Ovšem ještě před vznikem Mega Lo Manie vznikla hra Populous, za jejímž vývojem stojí společnost Bullfrog, zejména pak Peter Molyneux.

Obrázek 17: Intro DOSové verze hry Populous i se jménem jejího hlavního programátora.

Specialitou Petera Molyneuxe je návrh zcela nových herních principů, takže není divu, že společnost Bullfrog stála za vývojem hned několika přelomových her. Kromě již zmíněných Populous, na něž navázal Powermonger a Populous II stojí za zmínku například realtime taktická hra Syndicate, známá herní série Magic Carpet či podle mě zcela dokonalý Dungeon Keeper, což je vlastně klasická hra typu dungeon, ovšem hrána z opačné strany, tj. z pohledu majitele dungeonu, který se musí bránit nájezdům „hrdinů“. V následující tabulce jsou vypsány hry vytvořené společností Bullfrog (z velké části se na jejich vzniku podílel i Peter Molyneux):

#	Rok vydání	Název hry
1	1988	Fusion
2	1989	Populous
3	1990	Flood
4	1990	Powermonger
5	1991	Populous II
6	1993	Syndicate
7	1994	Magic Carpet
8	1994	Theme Park
9	1995	Magic Carpet 2
10	1995	Theme Hospital
11	1995	Hi-Octane
12	1996	Genewars
13	1996	Syndicate Wars
14	1997	Dungeon Keeper
15	1997	Dungeon Keeper: The Deeper Dungeons
16	1998	Populous 3: The Beginning
17	1999	Dungeon Keeper 2
18	1999	Sim Theme Park
19	2001	SimCoaster
20	2001	Aquarium

Obrázek 18: Dvojice skokanů (bullfrogs).

Obrázek 19: Možnosti místního boha.

Obrázek 20: Grafické uživatelské rozhraní hry Populous.

7. Populous aneb jedna z prvních „her na boha“

Jak jsme si již naznačili v předchozí kapitole, stává se hráč ve hře Populous místním bohem, který dokáže do určité míry ovlivnit vývoj svých stoupenců. Ovšem lidé tvořící tuto sektu/církev se do značné míry chovají samostatně, což znamená, že nelze přímo řídit jejich činnost, což však nevadí, protože se celá hra odehrává v mnohem větším měřítku. Možnosti a schopnosti lokálního boha se liší v závislosti na tom, kolik many vlastní a množství many je závislé na počtu stoupenců daného boha. Jednou ze základních schopností, které bůh má, je změna okolní krajiny, což znamená, že je možné vytvářet kopce, údolí a samozřejmě i krajinu vyrovnávat, aby bylo možné stavět větší vesnice a hrady. Jakmile dojde ke stavbě větších vesnic, zvýší se i počet stoupenců boha řízeného hráčem a tím pádem se postupně zvětšují i jeho možnosti, takže například dokáže vyvolat zemětřesení, potopy či dokonce vytvořit sopku či bažiny.

Obrázek 21: Herní volby dostupné v Populous

Kromě zcela nového herního principu představeného právě v Populous se v této hře setkáme i s velmi zajímavým grafickým uživatelským rozhraním, které se do značné míry lišilo od většiny her, které byly v roce 1989 (vznik této hry) dostupné. Celý herní svět je totiž zobrazen s využitím isometrického zobrazení a krajina je trojrozměrná. Isometrie je použita vlastně pro celé GUI, protože i ikony reprezentující jednotlivé činnosti, které hráč může provádět, jsou umístěny do isometricky zobrazené mřížky. V levé horní části je zobrazena mapa ve formě knihy (ta obsahuje celkem 500 levelů) a v pravé horní části se po měřítku pohybuje zlatá šipka představující množství many a současně i možnosti, které bůh v daný okamžik má, tedy zda může pouze měnit tvar krajiny, či zda je mu dovoleno vyvolávat zemětřesení, vytvářet sopky atd.

Obrázek 22: Úprava krajiny.

Obrázek 23: Úprava krajiny.

Obrázek 24: Človíčci sami staví pevnost.

8. Další hry inspirované titulem Populous

Hra Populous se po svém vydání stala velmi populární (to ostatně i většina dalších her popisovaných v tomto seriálu; konkrétně Populous získali cenu „Best Military or Strategy Computer Game of 1990“), takže na ní navázalo hned několik dalších herních titulů. Jedná se především o hru nazvanou Powermonger, kterou si popíšeme příště, v níž došlo ke změně zobrazení herního světa i ks vylepšení pravidel. Dalším přímým nástupcem Populous je hra Populous II: Trials of the Olympian Gods z roku 1991, v nichž se mj. využívají i hrdinové a příšery známé ze starých řeckých pověstí. Mezi konkurenční hru postavenou na podobných principech můžeme zařadit již zmíněnou Mega Lo Manii, SimLife, Afterlife či prakticky celou herní sérii Creatures. S těmito hrami se postupně taktéž v tomto seriálu alespoň ve stručnosti seznámíme.