Hlavní navigace

Historie vývoje počítačových her (88. část – letecké simulátory na osmibitových mikropočítačích)

25. 7. 2013
Doba čtení: 17 minut

Sdílet

V dnešní části seriálu o historii výpočetní techniky i o historii vývoje her na chvíli odbočíme od popisu (klasických) stříleček, protože se budeme věnovat dalšímu specifickému hernímu žánru. Jedná se o letecké simulátory, jejichž první verze se kromě herních automatů objevily i na domácích osmibitech.

Obsah

1. Historie vývoje počítačových her (88. část – letecké simulátory na osmibitových mikropočítačích)

2. Technologie zobrazení použitá u prvních leteckých simulátorů

3. Solo Flight

4. Solo Flight – Second Edition

5. Flight Simulator

6. Fighter Pilot

7. Tomahawk

8. F-15 Strike Eagle

9. Odkazy na Internetu

1. Historie vývoje počítačových her (88. část – letecké simulátory na osmibitových mikropočítačích)

V dnešní části seriálu o historii výpočetní techniky i o historii vývoje počítačových her nepřímo navážeme na část předchozí, v níž byly popsány některé střílečky první generace využívající trojrozměrný pohled na herní svět. Ovšem zatímco ve střílečkách bylo trojrozměrné zobrazení v podstatě pouze jednou z mnoha možných forem zpestření jinak poměrně jednoduchého herního principu, existují další herní žánry, které jsou na 3D zobrazení závislé mnohem více. V první řadě se jedná o simulátory, konkrétně o simulátory letecké. Proto si dnes některé vybrané letecké simulátory popíšeme.

Obrázek 1: Hra Tomahawk ve verzi pro osmibitový mikropočítač ZX Spectrum.

Všechny dále popsané hry jsou zajímavé mj. i tím, že byly portovány na velké množství typů osmibitových domácích mikropočítačů a některé hry dokonce i na 16bitové a 32bitové počítače osobní. Rekord v tomto ohledu drží Flight Simulator, jenž je vyvíjen od své první verze z roku 1979 až dodnes, takže se jedná o jednu z mála počítačových her vyvíjených po tak dlouhé časové období (cca 34 let!).

Obrázek 2: Hra F-15 Strike Eagle ve verzi pro osmibitový mikropočítač ZX Spectrum.

Základní informace o všech dnes popsaných leteckých simulátorech jsou uvedeny v následující tabulce:

Kapitola Hra Rok vydání Autor/Distribuce
3 Solo Flight 1983 Sid Meier/MicroProse
4 Solo Flight – Second Edition 1985 Sid Meier/MicroProse
5 Flight Simulator 1979 Bruce Artwick/subLOGIC
6 Fighter Pilot 1983 Digital Integration
7 Tomahawk 1985 Dave Marshall a další/Digital Integration
8 F-15 Strike Eagle 1985 MicroProse

Obrázek 3: Hra F-15 Strike Eagle ve verzi pro osmibitový mikropočítač ZX Spectrum, menu s výběrem mise.

2. Technologie zobrazení použitá u prvních leteckých simulátorů

Při pohledu na screenshoty všech dále popsaných leteckých simulátorů je možné si povšimnout některých vlastností, které jsou všem těmto hrám společné. Jedná se především o způsob zobrazení herního světa. Ve většině popsaných her se používá pohled z kabiny (určitou výjimkou je Solo Flight, kde je navíc vidět i vlastní letadlo, což má svůj význam) a samotný herní svět je představován horizontem (tím je naznačeno rozhraní mezi zemským povrchem a atmosférou) a objekty vykreslenými striktně pouze s využitím vektorů. To znamená, že všechny objekty ve hře jsou tvořeny jen drátovým modelem a nemají vyplněné (a už vůbec ne otexturované :-) stěny. Zemský povrch je zcela plochý a není vlastně nijak vykreslován – pozici povrchu pouze naznačuje horizont a v některých hrách taktéž hory vykreslené stejným způsobem jako ostatní objekty, tj. pomocí vektorů; vzdálené hory jsou někdy vykresleny i jako bitmapa. Hráč – pilot tedy musí výšku letu měřit buď pohledem na výškoměr, nebo odhadem vzdálenosti objektů umístěných na povrchu.

Obrázek 4: F-15 Strike Eagle na ZX Spectru – v herní scéně je zobrazena vektorová stíhačka protivníka :-)

U většiny her se při náklonu letadla či vrtulníku současně mění i náklon horizontu, což poměrně přesně odpovídá skutečnosti. Výjimkou z tohoto pravidla je opět hra Solo Flight, kde se naklání pouze obrázek letadla zobrazeného před palubní deskou. Důvody vedoucí k těmto dvěma „minimalistickým“ způsobům zobrazení vychází z možností tehdejších osmibitových mikroprocesorů, které musely veškeré výpočty provádět programově (včetně simulace operací s plovoucí řádovou čárkou), takže již nebyl k dispozici strojový čas pro kresbu vyplněných či otexturovaných plošek. Navíc bylo zobrazení omezeno i vlastnostmi grafických subsystémů, tj. počtem současně zobrazitelných barev, existencí či neexistencí barvových atributů (ZX Spectrum, částečně i Commodore C64) či dalšími omezeními (u mikropočítačů Apple II bylo možné některé barvy využít pouze na lichých sloupcích, jiné barvy zase jen na sloupcích sudých). Vylepšené zobrazení herního světa s objekty majícími vyplněné či otexturované stěny se z těchto důvodů začalo více prosazovat až u osobních mikropočítačů vybavených výkonnějšími mikroprocesory řady Motorola 68000 a 80×86.

Obrázek 5: F-15 Strike Eagle na ZX Spectru – náklon horizontu.

3. Solo Flight

S herním vývojářem Sidem Meierem i se společností MicroProse jsme se již v tomto seriálu několikrát setkali, konkrétně v částech věnovaných tahovým strategickým hrám Civilization a Colonization. Sid je v této oblasti skutečně jedním z nejdůležitějších vývojářů a herních designérů; méně známým faktem však je, že společnost MicroProse v prvních letech své existence nevydávala strategické hry, ale letecké simulátory.

Obrázek 6: Solo Flight – úvodní obrazovka.

Jedním z prvních skutečných 3D leteckých simulátorů určených pro domácí osmibitové mikropočítače (Commodore C64, Atari, …) i pro počítače osobní (IBM PC) patří i hra nazvaná Solo Flight, na jejímž vývoji se podílel právě Sid Meier. Jedná se o téměř „čistý“ letecký simulátor, takže zde nenajdeme například podporu pro letecké souboje ani pro nálety atd. Hráč si může zvolit několik typů her: přelet na jiné letiště, dovoz pošty či let s využitím navigace. Zvolit je možné také různé počasí, například pro zmíněný let s využitím navigace je možné letět v noci či ve velké oblačnosti.

Obrázek 7: Solo Flight – výběr letiště a mise.

Zajímavé je technické zpracování této hry a způsob zobrazení, protože se v některých detailech odlišuje od dalších dnes popsaných leteckých simulátorů. Celá obrazovka je rozdělena na dvě části. V dolní části je zobrazen zjednodušený pohled na palubní desku letadla, kde můžeme vidět několik přístrojů, především výškoměr, rychloměr, umělý horizont a otáčkoměr (zde si nejsem jistý, zda údaj „Power“ přímo odpovídá otáčkám vrtule). Další údaje jsou zobrazeny pouze číselně, což znamená, že na palubní desce nenajdeme příslušný budík odpovídající reálnému přístroji. Číselně jsou například zobrazeny údaje z variometru či gyrokompasu.

Obrázek 8: Solo Flight – herní svět + palubní deska.

Důležité jsou i údaje VOR1 a VOR2 udávající směr k všesměrovým radiomajákům, protože tyto údaje je možné použít pro leteckou navigaci. Teoreticky je dokonce možné letět pouze na základě těchto navigačních údajů, ovšem hráč musí mít k dispozici původní manuál s vytištěnou mapou a příslušnými úhly mezi letadlem a radiomajáky. Způsob zobrazení herního světa je popsán v navazující kapitole.

Obrázek 9: Solo Flight – úspěšný start.

Obrázek 10: Solo Flight – při zatáčení zůstává horizont stále vodorovný.

Obrázek 11: Solo Flight – přistání.

Obrázek 12: Solo Flight – mapa s letišti.

Obrázek 13: Solo Flight – nepovedený pokus o přistání.

Obrázek 14: Solo Flight – let okolo navigační věže.

4. Solo Flight – Second Edition

Hra Solo Flight využívá oproti jiným leteckým simulátorům poněkud odlišný způsob zobrazení herního světa. Přímo před (nad) palubní deskou je totiž zobrazeno letadlo řízené hráčem. V případě naklánění se nemění orientace ani náklon horizontu (ten je stále vodorovný, což je z implementačního hlediska mnohem jednodušší řešení), ale mění se náklon a vertikální poloha tohoto malého letadélka a současně se samozřejmě mění obraz na umělém horizontu (ten je zde však dosti malý).

Obrázek 15: Solo Flight – Second Edition – úvodní obrazovka.

Navíc se pod obrazem letadla zobrazuje stín, samozřejmě v závislosti na jeho výšce, což znamená, že odhad výšky je zde mnohem snazší, než u dalších typů leteckých simulátorů – přistání v Solo Flight je skutečně mnohem jednodušší, což si ostatně můžete v emulátoru snadno vyzkoušet. Díky tomu, že se horizont v zobrazeném herním světě nikdy nemění, bylo možné do pozadí umístit obrázky hor, k nimž se však letadlo nemůže přiblížit, už jen z toho důvodu, že nemá dostatek paliva :-)

Obrázek 16: Solo Flight – Second Edition – herní svět a palubní deska.

V roce 1985, tj. přibližně dva roky po vydání hry Solo Flight, vydala společnost MicroProse druhou verzi této hry. Základní způsob ovládání letadla i způsob zobrazení herního světa se nezměnil, ovšem došlo k vylepšení palubní desky i systému, který hráči může radit a pomáhat mu s navigací. Zatímco původní palubní deska ve hře Solo Flight obsahovala jen čtyři budíky, ve druhé verzi se již setkáme s poměrně realisticky zobrazeným otáčkoměrem, rychloměrem, umělým horizontem, výškoměrem, variometrem i gyrokompasem, takže se tato hra začala v mnoha ohledech podobat dále popsanému Flight Simulatoru. Zachována a dokonce i částečně rozšířena byla možnost letu jen s využitím navigace a zajímavý je i zmíněný systém nápovědy, který dokáže pomocí jednořádkových zpráv začínajícímu pilotovi poradit jak se startem, tak i s navigací a dokonce i s přistáním (nastavení klapek, otáček, upozornění na vysunutí podvozku atd. atd.).

Obrázek 17: Solo Flight – Second Edition – v dolní části obrazovky se objevují instrukce.

Obrázek 18: Solo Flight – Second Edition – nikde nikdo, jen v dálce nedostupné hory.

Obrázek 19: Solo Flight – Second Edition – přistávání.

Obrázek 20: Solo Flight – Second Edition – úspěšné přistání.

5. Flight Simulator

Popis leteckých simulátorů by zajisté nebyl úplný, kdyby zde nebyl zmíněn titul Flight Simulator. S touto hrou je sice dnes spojena především společnost Microsoft, která vydává jeho moderní verze, ovšem původní verze Flight Simulatoru začala vznikat již na konci sedmdesátých let minulého století, a to ve společnosti subLOGIC. První verze Flight Simulatoru naprogramoval Bruce Artwick, který se podílel i na portaci této hry na různé domácí mikropočítače i na osobní počítače IBM PC (ostatně právě relativně vysoký výpočetní výkon těchto typů počítačů vedl k tomu, že zde byl Flight Simulator oblíbenější, než na mnoha osmibitových mikropočítačích).

Obrázek 21: Flight Simulator 2 – výběr typu monitoru.

Podobně, jako tomu bylo u hry Solo Flight, je i Flight Simulator „čistým“ leteckým simulátorem, v němž hráč nemůže bojovat (ostatně by k tomu neměl ani vhodný typ letadla – základním modelem je Cessna). Velkou snahou tvůrců této hry je dosažení co největší realističnosti letu i realističnosti herního světa, v němž jsou použita reálná (existující) letiště, mapy atd. Snaha o co největší míru realističnosti vedla k tomu, že letiště ve hře používala i stejné vysílací frekvence, jako tomu bylo ve skutečnosti. Jedná se navíc o jednu z prvních her s volitelným směrem pohledu: z kokpitu dopředu, pohled přes levé či pravé křídlo, pohled shora na letadlo atd.

Obrázek 22: Flight Simulator 2 – let nad řekou.

Již k prvním verzím Flight Simulatoru byly dodávány datadisky s mapami a letišti z různých částí světa (konkrétně pro počítače Atari se jednalo o čtyři diskety), takže si hráči mohli například vyzkoušet obletět svoje rodné město apod. Úroveň realističnosti zobrazení byla v prvních verzích hry samozřejmě ještě na nízké úrovni kvůli technickým parametrům tehdejších počítačů, ale právě na Flight Simulatoru je patrné, jak se projevil zvyšující se výkon i možnosti výpočetní techniky, takže se v současnosti jedná o hru s plnou 3D akcelerací a grafickými efekty (ty si ovšem nebudeme popisovat, protože úkolem tohoto seriálu je zmapovat historii vývoje her a nikoli dělat reklamu na moderní softwarové produkty :-).

Obrázek 23: Flight Simulator 2 – na levé straně je zobrazena věž poblíž letiště.

Obrázek 24: Flight Simulator 2 – příprava na start.

Obrázek 25: Flight Simulator 2 – alternativní pohled v půdorysu.

Obrázek 26: Flight Simulator 2 – servisní menu hry.

Obrázek 27: Flight Simulator 2 – monochromatický režim zobrazení.

Obrázek 28: Flight Simulator 2 – pohled přes levé křídlo.

6. Fighter Pilot

Dalším leteckým simulátorem, se kterým se v dnešním článku seznámíme, je hra se jménem Fighter Pilot, jejíž původní verze vyšla v roce 1983, tedy zhruba ve stejné době, jako výše popsaná hra Solo Flight (roky vydání pro různé typy domácích mikropočítačů se však mohou o jeden až dva roky lišit, například pro osmibitové mikropočítače Atari tato hra vyšla až v roce 1985). Ovšem zatímco Solo Flight je téměř čistým leteckým simulátorem, objevuje se ve hře Fighter Pilot i možnost vést letecké souboje či provádět nálety a ničení pozemních cílů.

Obrázek 29: Fighter Pilot – úvodní obrazovka.

Za vývojem hry Fighter Pilot stála firma Digital Integration (DI), která vydala i mnoho dalších leteckých simulátorů, z nichž některé jsou vypsány v následující tabulce:

# Rok vzniku Název
1 1983 Fighter Pilot
2 1985 Tomahawk
3 1989 F-16 Combat Pilot
4 1992 Advanced Destroyer Simulator
5 1992 Falcon Operation: Firefight
6 1993 Tornado
7 1994 Tornado: Operation Desert Storm
8 1995 Apache
9 1996 HIND: The Russian Combat Helicopter Simulation
10 1996 iF-16
11 1998 Front Line Fighters

Obrázek 30: Fighter Pilot – palubní deska.

Ve hře Fighter Pilot je použita velmi hezky propracovaná palubní deska, kterou je možné spatřit například na screenshotu číslo 30. Na desce jsou zobrazeny údaje o rychlosti, náklonu, výšce i rychlosti stoupání/klesání. Dále zde nechybí radar, záměrný kříž, nastavení (úhel) klapek a údaj o střelivu. K dispozici je i taktická mapa (screenshot číslo 32). Již zde však nenajdeme údaje o navigaci ve formě, jakou jsme viděli u hry Solo Flight. Celá hra se na většině typů domácích mikropočítačů ovládá kombinací klávesnice a joysticku. Na začátku hry je taktéž možné vybrat si typ mise, ovšem na rozdíl od dále popsané hry Tomahawk je hra Fighter Pilot (celkem logicky) orientována především na letecké souboje a nikoli na ničení pozemních cílů.

Obrázek 31: Fighter Pilot – typický konec hry.

Obrázek 32: Fighter Pilot – taktická mapa.

Obrázek 33: Fighter Pilot – přistávání.

Obrázek 34: Fighter Pilot – přistávání.

Obrázek 35: Fighter Pilot – náklon letadla a změna zobrazení horizontu.

7. Tomahawk

Druhou hrou společnosti Digital Integration, s níž se v dnešním článku seznámíme, je hra s názvem Tomahawk, jejíž první verze začala být nabízena v roce 1985. Jak již název této hry napovídá, jedná se o simulátor bitevního vrtulníku, čemuž odpovídá jak uživatelské rozhraní této hry, tak i mise, které má hráč k dispozici. Herní engine této hry se v mnoha ohledech podobá enginu použitému ve výše popsané hře Fighter Pilot, což je ostatně patrné i při pohledu na screenshoty, kde můžeme vidět jak podobné palubní desky, tak i téměř shodné hlavní menu hry.

Obrázek 36: Tomahawk – hlavní menu hry.

Samozřejmě se však liší způsob ovládání stíhačky od řízení vrtulníku, takže v této oblasti došlo k rozšíření palubní desky i ke změně funkce jednotlivých kláves. Zajímavé je, že hru lze na některých platformách ovládat kombinací dvou joysticků a klávesnice, přičemž jeden joystick řídí naklánění vrtulníku ve všech směrech (a tím pádem i dopředný pohyb či skluz) a druhý joystick lze použít pro otáčení (změnu otáček vrtulky) a změnu natočení listů hlavní vrtule (stoupání/klesání). Tvůrci této hry nezapomněli ani na možnost řízení náklonu listů vrtule a realisticky je pojata i simulace chování vrtulníku – například je možné si nacvičit přistání s poškozenými či vypnutými motory i další triky (looping podle podélné osy vrtulníku se mi však prozatím nepodařil :-) zatímco podle osy boční to není až tak velký problém při správném ovládání náklonu listů hlavní vrtule).

Obrázek 37: Tomahawk – vrtulník na heliportu.

Vzhledem k větším manévrovacím schopnostem vrtulníku (model ve hře je odvozen od AH-64) oproti stíhačce i rozdílům ve výzbroji bylo možné vylepšit jednotlivé mise, takže úkolem hráče není pouze zničit nepřátelské vrtulníky, ale útočit i na pozemní cíle – tanky a děla. Všechny objekty ve hře – vrtulníky, tanky, děla, stromy, hory – jsou zobrazeny stejným způsobem, jako v předchozích hrách, tj. s pomocí několika vektorů. Hráč si dokonce může vybrat i noční mise, které se od misí denních liší vlastně pouze tím, že není vidět horizont a všechny objekty ve hře jsou zobrazovány červenými vektory na černém pozadí (jednoduchá simulace IR vidění) a nikoli černými vektory na modro-bílém pozadí.

Obrázek 38: Tomahawk – taktická mapa ve hře.

Obrázek 39: Tomahawk – budovy jsou zobrazeny s využitím vektorů.

Obrázek 40: Tomahawk – stejně tak i stromy.

Obrázek 41: Tomahawk – toto je 3D model děla.

Obrázek 42: Tomahawk – v pozadí jsou vidět hory.

Obrázek 43: Tomahawk – nepřátelský vrtulník.

Obrázek 44: Tomahawk – nepřátelský vrtulník.

Obrázek 45: Tomahawk – náraz do země (kvůli zničeným motorům).

Obrázek 46: Tomahawk – závěrečné zhodnocení mise.

8. F-15 Strike Eagle

Poslední hra, se kterou se dnes ve stručnosti seznámíme, se jmenuje F-15 Strike Eagle a za jejím vývojem opět stáli programátoři ze společnosti MicroProse. Podobně jako v případě Fighter Pilota a Tomahawku je i F-15 Strike Eagle leteckým simulátorem zaměřeným na souboje, čemuž odpovídá i design celé hry a způsob zobrazení herního světa. Hra F-15 Strike Eagle vznikla v roce 1985 a portována byla na velké množství osmibitových mikropočítačů (Apple II, Atari, Commodore C64, ZX Spectrum), na osobní počítače (Atari ST, Amiga, IBM PC) a dokonce i na některé herní konzole, především na Game Boye a Segu Game Gear.

Obrázek 47: F-15 Strike Eagle – úvodní menu hry.

V této hře se objevuje několik vylepšení při zobrazování; především se to týká zobrazení části kokpitu a head-up displeje (HUD) se zaměřovačem, čímž se tvůrci snažili přiblížit se ke skutečným HUD (později se HUD stal součástí mnoha dalších leteckých simulátorů a i některých stříleček). Ve spodní části displeje se kromě palubní desky může zobrazit i taktická mapa, radar a schéma letadla s naznačenou municí (ta postupně ubývá, tj. nejedná se o pouhý statický obrázek); v některých verzích hry se v tomto schématu také objevují případná poškození. Ovládání stíhačky se podobá ostatním dnes popsaným leteckým simulátorům – joystickem je řízen podélný a příčný sklon stíhačky a klávesami jsou ovládány další systémy, především tah motorů (číselné klávesy) a volba zbraní.

Obrázek 48: F-15 Strike Eagle – pohled z kokpitu a zjednodušený pohled na palubní desku.

Na tuto hru později nepřímo navázalo velké množství dalších leteckých simulátorů a stříleček, jejich popisem se ale budeme zabývat příště.

Obrázek 49: F-15 Strike Eagle – zhodnocení mise.

Obrázek 50: F-15 Strike Eagle – tři vektory uprostřed obrazovky představují nepřátelskou stíhačku.

Obrázek 51: F-15 Strike Eagle – střelba na nepřítele.

root_podpora

Obrázek 52: F-15 Strike Eagle – prostředí hry.

Obrázek 53: F-15 Strike Eagle – zhodnocení neúspěšné mise.

9. Odkazy na Internetu

  1. Solo Flight (atari.fandal.cz)
    http://atari.fandal.cz/de­tail.php?files_id=4386
  2. Solo Flight – Second Edition (atari.fandal.cz)
    http://atari.fandal.cz/de­tail.php?files_id=5361
  3. Solo Flight (Moby Games)
    http://www.mobygames.com/game/solo-flight
  4. Solo Flight (Wikipedia)
    http://en.wikipedia.org/wi­ki/Solo_Flight_(video_game)
  5. F-15 Strike Eagle (atari.fandal.cz)
    http://atari.fandal.cz/de­tail.php?files_id=1910
  6. F-15 Strike Eagle (Moby Games)
    http://www.mobygames.com/game/f-15-strike-eagle
  7. F-15 Strike Eagle (World of Spectrum)
    http://www.worldofspectrum­.org/infoseekid.cgi?id=0001702
  8. Ace of Aces (Wikipedia)
    http://en.wikipedia.org/wi­ki/Ace_of_Aces_(video_game)
  9. Tomahawk
    http://www.worldofspectrum­.org/infoseekid.cgi?id=0005317
  10. Fighter Pilot
    http://www.worldofspectrum­.org/infoseekid.cgi?id=0001754
  11. Hry od Digital Integration
    http://www.mobygames.com/brow­se/games/digital-integration-ltd/published-by/list-games/
  12. Rescue on Fractalus!
    http://atari.fandal.cz/de­tail.php?files_id=2810
  13. 3D Deathchase
    http://www.worldofspectrum­.org/infoseekid.cgi?id=0001303
  14. Stealth
    http://atari.fandal.cz/de­tail.php?files_id=3018
  15. Landscape
    http://atari.fandal.cz/de­tail.php?files_id=2265
  16. Osm bitů ve třech rozměrech
    http://angryplayer.blogspot­.cz/2011/08/osm-bitu-ve-trech-rozmerech.html
  17. Tau Ceti
    http://www.worldofspectrum­.org/infoseekid.cgi?id=0005153
  18. Academy
    http://www.worldofspectrum­.org/infoseekid.cgi?id=0005156
  19. Combat Zone 3D
    http://www.worldofspectrum­.org/infoseekid.cgi?id=0001033
  20. Dimension Destructors
    http://www.worldofspectrum­.org/infoseekid.cgi?id=0001394
  21. 3D-Interceptor
    http://www.worldofspectrum­.org/infoseekid.cgi?id=0002493
  22. Dark Star
    http://www.worldofspectrum­.org/infoseekid.cgi?id=0001263
  23. Tau Ceti
    http://en.wikipedia.org/wi­ki/Tau_Ceti_(computer_game)
  24. TRANSPORTING ATARI COMPUTER PROGRAMS TO THE ATARI 5200
    http://www.atarimuseum.com/vi­deogames/consoles/5200/con­v_to_5200.html
  25. Atari A8 Games vs 5200 Games
    http://www.atariage.com/fo­rums/topic/169528-atari-a8-games-vs-5200-games/
  26. ATARI 5200 SUPERSYSTEM FREQUENTLY ASKED QUESTIONS
    http://www.atarimuseum.com/faq­s/5200faq.html
  27. Protector (video game)
    http://en.wikipedia.org/wi­ki/Protector_(video_game)
  28. Fort Apocalypse (atari.fandal.cz)
    http://atari.fandal.cz/de­tail.php?files_id=1880
  29. Fort Apocalypse (C64-wiki)
    http://www.c64-wiki.de/index.php/Fort_Apocalypse
  30. Blue Max (video game)
    http://en.wikipedia.org/wi­ki/Blue_Max_(video_game)
  31. Blue Max 2001 (atari.fandal.cz)
    http://atari.fandal.cz/de­tail.php?files_id=1492
  32. Blue Max 2001
    http://www.lemon64.com/?ma­inurl=http%3A//www.lemon64­.com/games/details.php%3FID%3D311
  33. Repton (1983 video game)
    http://en.wikipedia.org/wi­ki/Repton_(1983_video_game)
  34. Tribute to Repton
    http://www.jeffbots.com/c64/rep­ton.html
  35. Repton (atari.fandal.cz)
    http://atari.fandal.cz/de­tail.php?files_id=2745
  36. Panther (atari.fandal.cz)
    http://atari.fandal.cz/de­tail.php?files_id=2716
  37. Stealth (atari.fandal.cz)
    http://atari.fandal.cz/de­tail.php?files_id=3018
  38. Space Invaders (Killer List of Video Games)
    http://www.arcade-museum.com/game_detail.php?ga­me_id=9662
  39. Defender (Killer List of Video Games)
    http://www.arcade-museum.com/game_detail.php?ga­me_id=7547
  40. Galaxian (Killer List of Video Games)
    http://www.arcade-museum.com/game_detail.php?ga­me_id=7885
  41. Dot eaters: Space Invaders
    http://thedoteaters.com/?bit­story=space-invaders
  42. Dot eaters: Pong
    http://thedoteaters.com/?bit­story=article-3
  43. Dot eaters: Galaxian
    http://thedoteaters.com/?bit­story=galaxian
  44. Dot eaters: Defender
    http://thedoteaters.com/?bit­story=defender-and-vid-kidz
  45. Dot eaters: Breakout
    http://thedoteaters.com/?bit­story=breakout
  46. Space Invaders (Strategy Wiki)
    http://strategywiki.org/wi­ki/Space_Invaders
  47. Space Invaders (Arcade History)
    http://www.arcade-history.com/?n=space-invaders&page=detail&id=2537
  48. Defender (Strategy Wiki)
    http://strategywiki.org/wiki/Defender
  49. Defender (Wikipedia)
    http://en.wikipedia.org/wi­ki/Defender_(video_game)
  50. Stargate (Strategy Wiki)
    http://strategywiki.org/wiki/Stargate
  51. Caverns of Mars (atari.fandal.cz)
    http://atari.fandal.cz/de­tail.php?files_id=1549
  52. Defender (atari.fandal.cz)
    http://atari.fandal.cz/de­tail.php?files_id=1685
  53. Dropzone
    http://en.wikipedia.org/wiki/Dropzone
  54. Dropzone (atari.fandal.cz)
    http://atari.fandal.cz/de­tail.php?files_id=1734
  55. Jetpac (Wikipedia)
    http://en.wikipedia.org/wiki/Jetpac
  56. Jetpac (World of Spectrum)
    http://www.worldofspectrum­.org/infoseekid.cgi?id=0009362
  57. Lunar Jetman (World of Spectrum)
    http://www.worldofspectrum­.org/infoseekid.cgi?id=0009372
  58. Solar Jetman (World of Spectrum)
    http://www.worldofspectrum­.org/infoseekid.cgi?id=0012083
  59. Robotron: 2084
    http://en.wikipedia.org/wi­ki/Robotron:_2084

Byl pro vás článek přínosný?