Problém je, že tohle funguje do určité velikosti projektu. U malých projektů lze fungovat stylem "osamělý vlk" a to umí být opravdu velmi efektivní uspořádání.
Jak se projekt zvětšuje, je potřeba přibírat pomocníky, protože to už jeden člověk nenakóduje. Těm je nutno vysvětlovat, co a jak mají dělat - a mandaye se začnou utápět v komunikaci místo v kódování. Nepříliš dobří pomocníci potřebují pořádný dohled, dobří ho sice nepotřebují, ale zas vám nebudou ochotni moc dlouho dělat jen "lopaty" hlavnímu člověku.
U ještě větších projektů pak přichází to, že je jeden člověk v hlavě už prostě neudrží.
A další problém podobného systému je zastupitelnost. Když má celek projektu v hlavě jen jeden člověk a něco se mu stane nebo se s ním rozhádáte, tak to můžete zabalit.
Co se týče "strašné" moderní doby, tak výsledkem podobných úvah je třeba pozice SW architekta - člověka co má přehled o pokud možno celém systému, byť na poměrně high-level úrovni, aby to zvládl udržet v hlavě.