Hlavní navigace

IBM a sedm trpaslíků (devátá část)

22. 2. 2011
Doba čtení: 20 minut

Sdílet

V jubilejní padesáté části seriálu o historii vývoje výpočetní techniky se budeme zabývat především sálovými počítači Burroughs B5500. Jednalo se o komerčně velmi úspěšné mainframy, které sice navazovaly na předešlý model B5000, ovšem v mnoha ohledech byla platforma B5500 výkonnější i univerzálnější.

Obsah

1. Sálové počítače společnosti Burroughs a jejich konkurence

2. Mainframe Burroughs B5500

3. Architektura sálových počítačů Burroughs B5500

4. Výstupní periferní zařízení – řádkové tiskárny

5. Děrovačky a čtečky děrných štítků

6. Formát dat zpracovávaných mainframy Burroughs B5500

7. Reprezentace číselných hodnot v systému plovoucí řádové tečky

8. Práce s celými čísly a podpora vyšších programovacích ja­zyků

9. Odkazy na Internetu

1. Sálové počítače společnosti Burroughs a jejich konkurence

V předchozích dvou částech seriálu o historii výpočetní techniky jsme se zabývali zejména popisem sálového počítače B5000 zkonstruovaného společností Burroughs Corporation. Na začátku šedesátých let minulého století, kdy tento stroj vznikl, se jednalo o převratný počítač, který do světa informatiky přinesl některé velmi důležité koncepty. Jednalo se především o koncepci virtuální paměti (dnes používané zcela samozřejmě na prakticky všech platformách), ochranu částí operační paměti před přepisem popř. před přesměrováním čítače instrukcí do oblasti paměti, v níž se nenachází žádný spustitelný kód (poměrně nedávno byla tato koncepce představena na platformě x86 jako žhavá novinka pod názvem NX bit, popř. XD bit) a v neposlední řadě byla u počítačů B5000 taktéž provedena optimalizace řadiče, aritmeticko-logické jednotky a taktéž i instrukční sady takovým způsobem, aby byl umožněn rychlý běh aplikací naprogramovaných ve vyšším programovacím jazyku – v případě architektury Burroughs B5000 se jednalo především o programovací jazyk ALGOL.

Obrázek 1: Sálový počítač Burroughs B5000, jehož popisem jsme se zabývali v předchozích třech částech tohoto seriálu.

Sálové počítače Burroughs B5000 se těšily poměrně velké popularitě, a to jak mezi programátory, tak i mezi společnostmi, které si tyto mainframy zakoupily, popř. si je pronajaly. Ovšem firma Burroughs Corporation neusnula na vavřínech. Ve skutečnosti ani nemohla, protože konkurence představovaná ostatními šesti „trpaslíky“ a především pak společností IBM, vyvíjela nové mainframy a dokonce se začalo uvažovat i o koncepci minipočítačů. Ostatně odpověď konkurence na úspěšný mainframe B5000 na sebe nedala dlouho čekat, protože zhruba po roce od zahájení prodeje B5000 firma IBM začala nabízet počítač System/360, který taktéž v mnoha ohledech představoval mezník ve vývoji výpočetní techniky. Společnost Burroughs Corporation však již mezitím uzavřela důležité partnerství s firmou Great Valley Laboratories, jejíž zaměstnanci vedení Irvenem Travisem (velkým obdivovatelem architektury B5000) začali pracovat na novém typu počítače, který by sice měl být zpětně kompatibilní s B5000, ovšem měl by uživatelům nabízet mnohem větší výpočetní výkon. Jednalo se o sálový počítač pojmenovaný jednoduše B5500

Obrázek 2: Pohled na některé moduly sálového počítače Burroughs B5500.

2. Mainframe Burroughs B5500

Zatímco architektura původního sálového počítače B5000 byla orientována téměř výhradně na spouštění aplikací přeložených z programovacího jazyka ALGOL (další programovací jazyky se používaly méně často), byla situace u mainframu B5500 poněkud odlišná. Především konstruktéři vzali v úvahu fakt, že na konkurenčních platformách (UNIVAC, IBM 7×x, IBM 70×x, IBM 14×x…) kralují zejména jazyky COBOL a Fortran. Z tohoto důvodu byla aritmeticko-logická jednotka počítače B5500 rozšířena o možnost provádění součtů a rozdílů s decimálními čísly, což poměrně výrazným způsobem urychlilo především běh programů napsaných v COBOLu. Společně s touto změnou započala i práce na kvalitním překladači programovacího jazyka Fortran (konkrétně se jednalo o FORTRAN II a FORTRAN IV). Další změny spočívaly ve změně (optimalizaci) samotných elektronických obvodů i použitím modernější technologie umožňující použití vyšších hodinových frekvencí. To vedlo ke zvýšení čisté výpočetní rychlosti řadiče a aritmeticko-logické jednotky téměř na trojnásobek oproti původnímu modelu B5000 aniž by se nějak výrazně zvýšila pořizovací cena.

Obrázek 3: V pozadí tohoto snímku můžeme vidět moduly, v nichž se nachází procesory, operační paměť (core memory) a taktéž vstupně-výstupní kanály počítače Burroughs B5500. V popředí je dvojice řádkových tiskáren a taktéž operátorská konzole.

Dalšího zvýšení operační rychlosti mainframu Burroughs B5500 bylo dosaženo použitím magnetických disků současně s bubnovými paměťmi – po technologické stránce se sice jednalo o složitější periferní zařízení, které však měly větší kapacitu i současně nepříliš horší rychlost přístupu k datům. Každá bubnová paměť měla kapacitu 32768 slov s průměrnou rychlostí přístupu 8,5 milisekund, zatímco disková paměť mohla mít kapacitu až několik desítek megabajtů s dobou přístupu 20 milisekund. Operační paměť byla, podobně jako u předchozího modelu B5000, zkonstruována z feritových jader – celkem se jednalo o osm paměťových modulů, z nichž každý měl kapacitu 4096 slov a dobu přístupu k datům buď 4µs nebo 6µs (podle toho, zda byl použit model B460 nebo B461). Jak jsme si již řekli v předchozí části tohoto seriálu, bylo každé 48bitové slovo doplněno jednobitovým tagem určujícím, zda je v tomto slově uložen operand (obecně znaková nebo číselná data) nebo instrukční kód (většina instrukcí měla délku právě 48bitů, protože se díky zásobníkové architektuře nemusely v instrukčním kódu ukládat adresy více operandů).

Obrázek 4: Kromě slečny operátorky a dalších dvou skříní s operační pamětí je na tomto snímku zobrazena jednotka pro práci s děrnými štítky a vpravo taktéž paměťové jednotky s magnetickými pás­ky.

3. Architektura sálových počítačů Burroughs B5500

To, že operační paměť sálového počítače Burroughs B5500 byla rozdělena na osm modulů, nebylo samozřejmě náhodné, protože každý z těchto paměťových modulů mohl pracovat nezávisle na ostatních sedmi modulech, což – společně s existencí dvojice současně pracujících a v případě potřeby synchronizovaných procesorů – zvyšovalo operační rychlost tohoto sálového počítače (viz též schéma mainframu zobrazené pod tímto odstavcem). Každý z obou procesorů popř. každý ze čtyř vstupně-výstupních kanálů (I/O channel) mohl pracovat s libovolným paměťovým modulem, aniž by to zpomalovalo nebo jinak negativně ovlivňovalo práci ostatních částí počítače. Tok dat byl totiž zajištěn propojovací sítí. Opět je nutné připomenout, že se na počátku šedesátých let minulého století jednalo o poměrně unikátní technologii, která byla teprve o mnoho let později rozšířena na některých architekturách firmy Silicon Graphics a samozřejmě též na superpočítačích zkonstruovaných Seymourem Crayem, o nichž jsme se již v tomto seriálu zmínili.

Obrázek 5: Dva procesory počítače Burroughs B5500 jsou propojeny s osmi samostatně pracujícími paměťovými moduly přes propojovací síť. K této síti jsou taktéž připojeny čtyři nezávisle na sobě pracující vstupně-výstupní kanály.

Každý ze čtveřice vstupně-výstupních kanálů (I/O channel) byl řízen operačním systémem (kterým byl opět Master Control Program, neboli zkráceně MCP), nikoli přímo uživatelskými programy. V praxi to především znamenalo to, že uživatelský program sice mohl v případě potřeby zažádat o přístup k nějakému perifernímu zařízení, například k rychlotiskárně nebo čtečce děrných štítků, ovšem o povolení přístupu i o řízení toku dat se staral přímo Master Control Program, který zajišťoval jak dostupnost zařízení, tak i to, aby byla zařízení využívána efektivně. Periferní zařízení podporovaná systémem B5500 se nijak nelišila od zařízení podporovaných jeho předchůdcem B5000: jednalo se o klávesnici spojenou s tiskárnou používanou pro tisk zpráv operačního systému (dohromady tvořila tato dvě zařízení administrátorskou konzoli), jednu až dvě jednotky s bubnovými paměťmi, až deseti jednotkami s magnetickými pásky, maximálně dvě rychlotiskárny, taktéž maximálně dvě čtečky děrných štítků, jednu děrovačku štítků a nakonec i čtečku a děrovačku děrných pásek.

Obrázek 6: Čtveřice vstupně-výstupních kanálů (viz též předchozí obrázek) slouží ke čtení či zápisu dat až do 30 periferních zařízení. Jedná se především o bubnové paměti, řádkové tiskárny, jednotky pro práci s děrnými štítky a v neposlední řadě taktéž o operátorskou (administrátorskou) konzoli.

4. Výstupní periferní zařízení – řádkové tiskárny

V předchozí kapitole jsme si řekli, jaké typy periferních zařízení bylo možné k sálovému počítači Burroughs B5500 připojit. Zajímavé jsou technické parametry některých zařízení. Například řádkové tiskárny, které dokázaly vytvářet tiskové sestavy, provádět výpisy programů atd. na traktorový papír, vyráběla společnost Burroughs v několika variantách, které se od sebe lišily jak šířkou tisku (120 nebo 132 znaků na jeden tiskový řádek), tak především rychlostí tisku, která byla udávána v počtu textových řádků vytištěných za jednu minutu. Přepočet tohoto údaje na počet stran vytištěných za minutu je možné zhruba provést vydělením udané rychlosti tisku šedesáti. Například údaj 700 řádků za minutu odpovídá zhruba 700/60=11 stránkám formátu A4 za minutu (pokud by samozřejmě tehdy používané řádkové tiskárny dokázaly tisknout na oddělené listy A4). I když byla rychlost tisku řádkových tiskáren firmy Burroughs poměrně velká, byly procesory počítače B5500 i jeho operační paměť ještě mnohem rychlejší. Z tohoto důvodu dokázal Master Control Program (MCP) tisk řídit takovým způsobem, že se prováděl paralelně s běžícími programy (například se mohlo jednat o výstup tiskových sestav uložených na magnetické pásce – spooling).

ibm2

Obrázek 7: Malé porovnání architektury počítače Burroughs B5500 s jeho největší konkurencí – platformou IBM System/360.

V následující tabulce jsou vypsány všechny řádkové tiskárny oficiálně podporované sálovým počítačem Burroughs B5500, i když ve skutečnosti bylo možné k tomuto počítači připojit i některé novější modely tiskáren:

Model Typ tiskárny Šířka tisku Rychlost tisku
B320 řádková tiskárna 120 znaků/řádek 475 řádků/minutu
B321 řádková tiskárna 120 znaků/řádek 700 řádků/minutu
B325 řádková tiskárna 132 znaků/řádek 700 řádků/minutu
B328 řádková tiskárna 120 znaků/řádek 1040 řádků/minutu
B329 řádková tiskárna 132 znaků/řádek 1040 řádků/minutu

Obrázek 8: Rychlá řádková tiskárna používaná u mainframů Burroughs k vytváření tiskových sestav atd.

5. Děrovačky a čtečky děrných štítků

Mezi další typ periferních zařízení, o nichž by mohlo být zajímavé znát alespoň základní údaje, patří čtečky děrných štítků popř. děrovačky těchto štítků. U sálového počítače Burroughs B5500 se používaly děrné štítky podobné štítkům navržených a po velmi dlouhou dobu používaných firmou IBM (počátkem šedesátých let minulého století byl děrný štítek se seříznutým levým horním rohem standardizován již po více než 25 let). Na každém štítku tedy bylo možné zaznamenat 80 znaků textového řádku, což mj. umožňovalo snadnou konverzi programů napsaných v programovacím jazyku Fortran ze systémů firmy IBM (kde se znaky kódovaly v systému EBDIC většinou na štítek s dvanácti řádky) na platformu Burroughs B5500. Připomeňme si, že tehdy používané dialekty tohoto programovacího jazyka využívaly syntaxi, kde byl pro začátek každé syntaktické kategorie vyhrazen určitý sloupec – jednalo se například o začátek komentáře, návěští před příkazem, začátek příkazu atd.

Obrázek 9: Zařízení pro zápis informací na děrné štítky, které bylo taktéž dodáváno k mainframům firmy Burroughs.

V následující tabulce jsou vypsány základní parametry čtecích zařízení děrných štítků i zařízení používaných naopak pro jejich vyděrování. Nejdůležitějším parametrem těchto zařízení je samozřejmě počet štítků, které bylo možné přečíst či vyděrovat za jednotku času (zde za jednu minutu). Povšimněte si, že čtení štítků je obvykle rychlejší, než jejich děrování, což je však pochopitelné, neboť děrování muselo být provedeno mechanicky, zatímco čtení mohlo probíhat bezkontaktně (například s využitím fotodiody nebo fototranzistoru):

Model Typ zařízení Rychlost čtení Rychlost děrování
B122 čtečka 200 štítků/minutu
B123 čtečka 475 štítků/minutu
B124 čtečka 800 štítků/minutu
B129 čtečka 1400 štítků/minutu
B303 děrovačka 100 štítků/minutu
B304 děrovačka 300 štítků/minutu

Obrázek 10: Snímek operátorské konzole získaný z dobového reklamního materiálu společnosti Burroughs.

6. Formát dat zpracovávaných mainframy Burroughs B5500

Aritmeticko-logická jednotka sálového počítače Burroughs B5500 zpracovávala slova o šířce 48 bitů, což je ostatně stejná šířka, s jakou dokázal pracovat i mainframe B5000. Hodnoty slov se při výpisu operační paměti na tiskárnu administrátor­ské/operátorské konzole zapisovaly v osmičkové soustavě, na rozdíl od dnes převažující soustavy šestnáctkové – hexadecimální. Pro 48bitové slovo bylo nutné použít celkem šestnáct osmičkových cifer, protože každá osmičková cifra reprezentovala tři bity. Jak se dozvíme v dalším textu, byly prakticky všechny typy údajů sdružovány do násobků tří bitů (znaky po 2×3 bitech, mantisa byla představována 13×3 bity, exponent 2×3 bity, příznaky číselných hodnot 1×3 bity atd.), což zjednodušovalo porozumění obsahu operační paměti v případě jejího výpisu jako sady 48bitových hodnot vypsaných v osmičkové soustavě. V 48bitovém slovu mohly být uloženy čtyři typy informací: znaky, dekadická čísla (pro programovací jazyk COBOL), čísla reprezentovaná v systému plovoucí řádové tečky (FP – Floating Points) a konečně logické hodnoty.

Obrázek 11: Další dobový snímek modulů počítače Burroughs B5500.

V případě práce se znaky nebo s řetězci se do jednoho 48bitového slova mohlo uložit osm znaků, z nichž každý byl reprezentován šesticí bitů (6×8=48 bitů), což znamenalo, že se rozlišovalo pouze 64 různých znaků: používaly se pouze znaky velké abecedy, číslice, závorky a některé další znaky důležité pro jazyky ALGOL, COBOL a Fortran. Při práci s výpisem operační paměti byl každý znak reprezentován dvojicí osmičkových cifer. Logické hodnoty byly ukládány velmi neefektivním způsobem, ostatně podobně je tomu u některých procesorových architektur dodnes. Ve 48bitovém čísle byl v nultém bitu uložen příznak, že se skutečně jedná o operand (logická nula), následovalo 46 nulových bitů, které neměly žádný zvláštní význam a konečně v posledním bitu byla uložena vlastní logická hodnota true (1) nebo false (0). Při výpisu operační paměti s využitím osmičkové soustavy byly logické příznaky reprezentovány těmito hodnotami: 0000000000000­000 a 0000000000000001.

ibm6

Obrázek 12: S rozvojem relačních databází vybavených jazykem SQL se v COBOLu začala objevovat podpora i pro tento typ databází (to se ovšem týkalo až dalších modelů počítačů Burroughs, například řady 8×xx).

7. Reprezentace číselných hodnot v systému plovoucí řádové tečky

Nejsložitější byl pochopitelně způsob ukládání číselných hodnot reprezentovaných v systému plovoucí řádové tečky (v našich krajích spíše čárky). V tomto případě bylo 48bitové slovo rozděleno na tři části – příznakové bity, exponent a mantisu. Příznakové bity byly tvořeny trojicí: bitem určujícím, že se jedná o operand (tento bit měl stejný význam, jako u logických hodnot), bitem reprezentujícím znaménko mantisy a konečně bitem reprezentujícím znaménko exponentu. Samotný exponent byl uložen v šestici bitů (dvě osmičkové číslice, 0 až 64 dekadicky) a pro mantisu zůstalo vyhrazeno 39 bitů (neboli 13 osmičkových číslic). Vzhledem k tomu, že znaménko mantisy i exponentu bylo uloženo zvlášť, vyplývá z toho, že existovala možnost zápisu kladné i záporné nuly mantisy i exponentu; jinými slovy se jednalo o kódování čísel v jedničkovém doplňku, které má své přednosti, ale i některé zápory, kvůli nimž se dnes toto kódování příliš často nepoužívá.

Obrázek 13: Sestavování jednoho modulu s feritovými paměťmi počítače Burroughs B5500.

V následující tabulce je vypsán způsob reprezentace čísel v systému plovoucí řádové tečky ukládaných do jednoto 48bitového slova:

Index prvního bitu Délka (počet bitů) Význam
0 1 příznak operandu (vždy 0)
1 1 znaménko mantisy (kladná, záporná)
2 1 znaménko exponentu (kladný, záporný)
3 6 exponent (resp. absolutní hodnota exponentu)
9 39 mantisa (resp. absolutní hodnota mantisy)

Obrázek 14: Formulář, na nějž se zapisoval program v COBOLu předtím, než byl zaznamenán na děrné štítky. Teprve poté bylo možné provést jeho překlad a zápis výsledného objektového kódu na magnetické pásky.

8. Práce s celými čísly a podpora vyšších programovacích ja­zyků

Práce s čísly reprezentovanými v systému plovoucí řádové tečky (Floating Point) byla relativně pomalá, což se ovšem nijak zvlášť nezměnilo ani v současnosti, i když se někdy může díky hlubokému pipeliningu zdát, že moderní procesory dokážou FP operace provádět velmi rychle. Ovšem aritmeticko-logická jednotka sálového počítače Burroughs dokázala pracovat rychleji v těch případech, kdy operandem aritmetické instrukce byla celá čísla (integer), za něž byla v tomto kontextu považována pouze kladná či záporná čísla, jejichž exponent byl nulový. Pokud byla například použita celočíselná instrukce typu ADD a oba operandy uložené na nejvyšších dvou místech zásobníku měly exponent skutečně nulový, byl výpočet mnohem rychlejší a přitom rozsah reprezentovatelných hodnot byl díky 39bitové mantise (plus jednomu bitu rezervovanému pro znaménko mantisy) více než dostatečný. Ostatně se o tom můžeme přesvědčit jednoduchým výpočtem: maximální celé číslo s nulovým exponentem je reprezentováno mantisou mající v osmičkové soustavě hodnotu +7777777777777, což v desítkové soustavě odpovídá číslu 549 755 813 887. Při potřebě práce s většími celými čísly již bylo nutné využít (pomalejší) FP reprezentaci popsanou výše.

ibm-5

Obrázek 15: Ukázka programu napsaného ve FORTRANu II, ve kterém můžeme mj. vidět i použití aritmetického IF.

root_podpora

V úvodních kapitolách tohoto článku jsme si řekli, že při návrhu architektury počítače Burroughs B5500 vzali jeho konstruktéři v úvahu fakt, že nejpoužívanějším jazykem té doby není ALGOL, ale dvojice starších jazyků COBOL a Fortran (nutno ovšem říci, že ALGOL byl nejlépe navržen jak z hlediska překladače, tak i z hlediska syntaxe a sémantiky – bez ad-hoc řešení, kterým se oba dva další jmenované jazyky při svém vývoji nevyhnuly). Toho, že počítač B5500 byl vybaven poměrně dobrými překladači COBOLu a Fortranu, některé firmy využily při přechodu od konkurence právě na platformu B5500. Například jedna společnost v průběhu pouhých deseti týdnů dokázala na B5500zkonvertovat svých 86 programů v COBOLu, které původně byly napsány a odladěny na platformě IBM System/360. Právě tyto „success stories“ vedly k poměrně velké oblibě počítačů Burroughs B5500, kterých bylo nakonec za dobu cca osmi let prodáno více než 220 kusů. Firma Burroughs Corporation však mezitím vyvíjela další typy sálových počítačů a později i minipočítačů, o nichž se zmíníme příště.

Obrázek 16: Další ukázka programu napsaného ve FORTRANu, kde je ukázán způsob tvorby vnořených smyček. Jedná se o variantu FORTRANu používaného na platformě Burroughs (převzato z oskenovaných materiálu firmy Burroughs Corporation).

9. Odkazy na Internetu

  1. Burroughs – Third Generation Computers
    https://wiki.cc­.gatech.edu/fol­klore/index.php/Bu­rroughs_Third-Generation_Com­puters
  2. NX bit
    http://en.wiki­pedia.org/wiki/NX_bit
  3. Burroughs B5000, B5500 and B5700 (original) documentation
    http://www.bit­savers.org/pdf/bu­rroughs/B5000_55­00_5700/
  4. Burroughs B6500 and B6700 (original) documentation
    http://www.bit­savers.org/pdf/bu­rroughs/B6500_67­00/
  5. Burroughs B8500 (original) documentation
    http://www.bit­savers.org/pdf/bu­rroughs/B8500/
  6. ALGOL in the early 1970s
    http://www.sim­nia.com/it/cly­cl/algol/algol­.htm
  7. Burroughs: IF (Dec, 1961)
    http://blog.mo­dernmechanix.com/2009/02­/10/burroughs-if/
  8. Burroughs B5000: Encyclopedia II – Burroughs B5000 – ALGOL
    http://www.ex­periencefesti­val.com/a/Burrou­ghs_B5000_-_ALGOL/id/4823149
  9. HOW ASCII GOT ITS BACKSLASH
    http://www.bob­bemer.com/BAC­SLASH.HTM
  10. Burroughs B5000 Computer
    http://www.cs­.uaf.edu/2010/fa­ll/cs441/proj1/b5000/
  11. Burroughs large systems (Wikipedia)
    http://en.wiki­pedia.org/wiki/Bu­rroughs_large_sys­tems
  12. Burroughs large systems instruction sets (Wikipedia)
    http://en.wiki­pedia.org/wiki/Bu­rroughs_large_sys­tems_instructi­on_sets
  13. William Seward Burroughs
    http://history-computer.com/Mecha­nicalCalculator­s/19thCentury/Bu­rroughs.html
  14. Burroughs Corporation (Wikipedia)
    http://en.wiki­pedia.org/wiki/Bu­rroughs_Corpo­ration
  15. Adding machine (Wikipedia)
    http://en.wiki­pedia.org/wiki/Ad­ding_machine
  16. Burroughs B-205
    http://www.an­gelfire.com/sci­fi/B205/
  17. Burroughs 205 Hardware Package Design
    http://tjsawy­er.com/B205Pkg­.htm
  18. ERA 1101 Documents
    http://ed-thelen.org/comp-hist/ERA-1101-documents.html
  19. Ukázkový program pro UNIVAC 1101/ERA 1101
    https://wiki.cc­.gatech.edu/fol­klore/index.php/En­gineering_Rese­arch_Associates_an­d_the_Atlas_Com­puter_(UNIVAC_1101)
  20. UNIVAC I Computer System
    http://univac1­.0catch.com/
  21. UNIVAC I Computer System
    http://univac1­.0catch.com/y­ellowpage.htm
  22. UNIVAC (Wikipedia)
    http://en.wiki­pedia.org/wiki/U­nivac
  23. UNIVAC I (Wikipedia)
    http://en.wiki­pedia.org/wiki/U­NIVAC_I
  24. UNIVAC II – Universal Automatic Computer Model II
    http://ed-thelen.org/comp-hist/BRL61-u4.html
  25. UNIVAC II (Wikipedia)
    http://en.wiki­pedia.org/wiki/U­NIVAC_II
  26. UNIVAC III (Wikipedia)
    http://en.wiki­pedia.org/wiki/U­NIVAC_III
  27. UNIVAC 1101 (Wikipedia)
    http://en.wiki­pedia.org/wiki/U­NIVAC_1101
  28. UNISYS History Newsletter
    https://wiki.cc­.gatech.edu/fol­klore/index.php/Ma­in_Page
  29. UNIVAC Solid State (Wikipedia)
    http://en.wiki­pedia.org/wiki/U­NIVAC_Solid_Sta­te
  30. Bi-quinary coded decimal (Wikipedia)
    http://en.wiki­pedia.org/wiki/Bi-quinary_coded_de­cimal
  31. UNIVAC III Data Processing System
    http://ed-thelen.org/comp-hist/BRL61-u4.html#UNIVAC-III
  32. The UNIVAC III Computer
    https://wiki.cc­.gatech.edu/fol­klore/index.php/The_U­NIVAC_III_Com­puter
  33. UNIVAC III Photos
    http://jwstep­hens.com/univac3/pa­ge01.htm
  34. A History of Unisys Computers (kniha)
    http://www.lu­lu.com/produc­t/hardcover/a-history-of-unisys-computers/4627477
  35. UNIVAC III Instructions Reference Card
    http://www.bit­savers.org/pdf/u­nivac/univac3/UT-2455_UNIVACII­I_RefCd61.pdf
  36. Index register (Wikipedia)
    http://en.wiki­pedia.org/wiki/In­dex_register
  37. FLOW-MATIC, COBOL's Roots, Birth of COBOL…
    http://www.inf.fu-berlin.de/leh­re/SS01/hc/pl/co­bol.htm
  38. FLOW-MATIC
    http://en.wiki­pedia.org/wiki/FLOW-MATIC
  39. FLOW-MATIC Manual
    http://archive­.computerhisto­ry.org/resources/tex­t/Remington_Ran­d/Univac.Flow­matic.1957.102646140­.pdf
  40. Grace Murray Hopper
    http://cs-www.cs.yale.e­du/homes/tap/Fi­les/hopper-story.html
  41. Grace Hopper
    http://en.wiki­pedia.org/wiki/Gra­ce_Hopper
  42. Biographies of Women Mathematicians: Grace Murray Hopper
    http://www.ag­nesscott.edu/lrid­dle/women/hop­per.htm
  43. A-0 System
    http://en.wiki­pedia.org/wiki/A-0_programming_lan­guage
  44. Rosetta Code – Category:COBOL
    http://rosetta­code.org/wiki/Ca­tegory:COBOL
  45. COmmon Business Oriented Language
    http://foldoc­.org/COBOL
  46. COBOL Compilers
    http://www-01.ibm.com/sof­tware/awdtool­s/cobol/
  47. Cobol: Not Dead Yet
    http://www.com­puterworld.com/s/ar­ticle/266156/C­obol_Not_Dead_Y­et?intsrc=kc_rfavs
  48. The future's bright … the future's Cobol
    http://features­.techworld.com/ap­plications/3056/the-futures-bright–the-futures-cobol/
  49. COBOL Example Programs
    http://www.csis­.ul.ie/COBOL/e­xamples/defau­lt.htm
  50. Introduction to COBOL
    http://www.csis­.ul.ie/COBOL/Cou­rse/COBOLIntro­.htm
  51. COBOL programming – tutorials, lectures, exercises, examples
    http://www.csis­.ul.ie/COBOL/
  52. Wikipedia: COBOL
    http://en.wiki­pedia.org/wiki/CO­BOL
  53. Humor on Computers, Systems and Programming
    http://www-crypto.htw-saarland.de/we­ber/misc/program­ming.html
  54. OpenCOBOL
    http://en.wiki­pedia.org/wiki/O­penCOBOL
  55. OpenCOBOL.org
    http://openco­bol.org/
  56. OpenCOBOL FAQ
    http://openco­bol.add1tocobol­.com/
  57. TinyCOBOL
    http://tiny-cobol.sourcefor­ge.net/
  58. TinyCOBOL FAQ
    http://tiny-cobol.sourcefor­ge.net/docs/faq/
  59. JTC1/SC22/WG4 – COBOL
    http://ra.dku­ug.dk/jtc1/sc2­2/wg4/
  60. COBOL on COGS
    http://www.co­boloncogs.org/IN­DEX.HTM
  61. Cobol Coders: Going, Going, Gone?
    http://www.com­puterworld.com/s/ar­ticle/266228/C­obol_Coders_Go­ing_Going_Gone_
  62. BUNCH
    http://en.wiki­pedia.org/wiki/BUN­CH
  63. The Colossus That Works
    http://www.ti­me.com/time/ma­gazine/article/0,9171,9­49693–5,00.html
  64. Mainframe computer
    http://en.wiki­pedia.org/wiki/Ma­inframe_compu­ter
  65. United States Census Bureau
    http://en.wiki­pedia.org/wiki/U­nited_States_Cen­sus_Bureau
  66. Slideshow – More Core Memories
    http://spectrum­.ieee.org/com­puting/hardwa­re/slideshow-more-core-memories
  67. UNIVAC I Mercury Delay Line Memory
    http://ed-thelen.org/comp-hist/vs-univac-mercury-memory.html
  68. Digital Number System Part-III
    http://www.asic-world.com/digi­tal/numbering3­.html
  69. Excess-3 – Definition
    http://www.wor­diq.com/defini­tion/Excess-3
  70. Excess-3
    http://en.wiki­pedia.org/wiki/Ex­cess-3
  71. Method of complements
    http://en.wiki­pedia.org/wiki/Met­hod_of_comple­ments
  72. Univac documentation
    http://www.bit­savers.org/pdf/u­nivac/univac1/
  73. UNISERVO
    http://en.wiki­pedia.org/wiki/U­NISERVO
  74. John Mauchly
    http://en.wiki­pedia.org/wiki/Joh­n_Mauchly
  75. J. Presper Eckert
    http://en.wiki­pedia.org/wiki/J­._Presper_Eckert
  76. BINAC
    http://en.wiki­pedia.org/wiki/BI­NAC
  77. Delay line memory
    http://en.wiki­pedia.org/wiki/De­lay_line_memo­ry
  78. Paměť se zpožďovací linkou
    http://cs.wiki­pedia.org/wiki/Pa­měť_se_zpožďo­vací_linkou
  79. Description of the BINAC
    http://www.pa­losverdes.com/las­thurrah/binac-description.html
  80. UNIVersal Automatic Computer
    http://www.thoc­p.net/hardware/u­nivac.htm
  81. IBM 36-bit computers
    http://www.36bit­.org/ibm/
  82. Symbolics 36-bit computers
    http://www.36bit­.org/symbolic­s/
  83. IBM System 360/370 Compiler and Historical Documentation
    http://www.edel­web.fr/Simula/
  84. Who Was Who in IBM's Programming Research? Early FORTRAN Days
    http://www.tra­iling-edge.com/~bob­bemer/PRORES.HTM
  85. Control Data Corporation (CDC) 6600: 1966–1977
    http://www.cis­l.ucar.edu/com­puters/gallery/cdc/6600­.jsp
  86. Control Data Corporation (CDC) 7600: 1971–1983
    http://www.cis­l.ucar.edu/com­puters/gallery/cdc/7600­.jsp
  87. Cray History
    http://www.cra­y.com/About/His­tory.aspx?404;http:­//www.cray.com:80/a­bout_cray/his­tory.html
  88. Cray Historical Timeline
    http://www.cra­y.com/Assets/PDF/a­bout/CrayTime­line.pdf
  89. Company: Cray Research, Inc. (Computer History)
    http://www.com­puterhistory.or­g/brochures/com­panies.php?al­pha=a-c&company=com-42b9d5d68b216
  90. PDP-1 Web Pages
    http://www.pdp-1.org/
  91. PDP-1 Restoration Process
    http://pdp-1.computerhis­tory.org/pdp-1/
  92. Programmed Data Processor
    http://en.wiki­pedia.org/wiki/Pro­grammed_Data_Pro­cessor
  93. Digital Equipment Corporation
    http://en.wiki­pedia.org/wiki/Di­gital_Equipmen­t_Corporation
  94. PDP-1
    http://en.wiki­pedia.org/wiki/PDP-1
  95. Ancient Computing Machinery
    http://www.ee­.ryerson.ca/~el­f/ancient-comp/index.html
  96. Spacewar – The first computer video game. Really!
    http://www3.sym­patico.ca/mau­ry/games/space/spa­cewar.html
  97. Programmed Data Processor-1 Handbook
    http://www.dbit­.com/~greeng3/pdp1/pdp1­.html

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Vystudoval VUT FIT a v současné době pracuje na projektech vytvářených v jazycích Python a Go.