Hlavní navigace

Intel stále nemá konkurenční zbraň proti AMD, TSMC či Samsungu

Autor: Steve Jurvetson, podle licence: CC BY-SA 2.0
David Ježek

Rok se s rokem téměř sešel a můžeme se podívat na aktuální dění kolem Intelu, jeho schopnost postavit se konkurenci, ale také na to, jestli to vlastně není celé jen nepodstatná historická epizodka.

Doba čtení: 10 minut

Sdílet

Pár slov úvodem

Tak jako jsme v první polovině této dekády horečně na hardwarových webech diskutovali křečovité trápení AMD s výrobními procesy a CPU architekturami, poslední zhruba 3 roky se podobně přetřásá Intel. Dovolím si tedy na úvod připomenout článek komentující dění kolem procesorového gigantu, který na Rootu vyšel loni v říjnu a také v širším kontextu chyby typu Spectre, Meltdown, MDS Zombieload či implementace HT/SMP a mnohé další architektonické problémy, které se na Intel navalily (a ještě navalí).

Tehdy jsem v článku mimo jiné uvedl následující: „…AMD začne příští rok u vícera svých produktů přecházet na 7nm FinFET proces u TSMC. Ve stejné době Intel stále nebude mít ani 10nm proces. AMD tak bude mít v danou chvíli k dispozici pokročilejší výrobu, přičemž lze říci, že už současná generace procesorů Ryzen 2 / Threadripper 2 je přibližně srovnatelná s Intelem a přechod na nový proces u TSMC přidělá Intelu ještě další vrásky.“

Dnes můžeme říci, že se tyto informace trefily. Na trhu jsou dostupné jak 7nm CPU AMD, tak 7nm GPU AMD, vše díky výrobě u TSMC, která přechází na 7nm EUV technologii (podobně jako konkurenční Samsung). Intel sice uvedl první 10nm procesory, ale ty jsou (ultra)mobilní, pročež s desktopy nemají nic společného. A tento stav se letos nezmění.

Intel jakoby nebyl schopen v posledních letech nic udělat pořádně. Jenže ona to tak úplně není pravda, ostatně když přišel s prvními 14nm procesory (architektura Broadwell, CPU postupně uváděna na trh ~2014–2016), nedostal se s 10jádrovými desktop HEDT CPU 6950X přes 4,0GHz Turbo ani s TDP 140 W, základní takt byl 3,0 GHz. Nyní v říjnu zamíří na trh 8core Core i9–9900KS (mimochodem: reakce na 12jádrový Ryzen), jehož základem je takt 4,0GHz a bude schopen Turbo Boostu 5,0GHz na všech jádrech, to vše při TDP 127 W. Ano, není to plně porovnatelné, ale je zde jasně vidět pokrok v kvalitě 14nm procesu – podobně jako kdysi AMD vyždímala neuvěřitelné 35W TDP u Athlonu X2–3800+ EE SFF postaveném na 90nm procesu.

Pro příští další generaci 14nm procesorů pro desktopy plánuje Intel navýšení počtu CPU jader na 10, čímž dojde ke srovnání kroku s původním Broadwellem, takže pak si budeme moci udělat přesnější obrázek. Ostatně nelze vyloučit, že uvedení prostě jen čeká na chvíli, kdy těchto 10core CPU bude mít Intel na skladě dostatečné množství, nic víc.

Na druhou stranu je ale potřeba zmínit skutečnost, že většina lidí ani neví, kolik má CPU jader a současně většina dnes relativně spokojeně žije se 4×CPU.

Kdo vlastně kupuje ty 32jádrové trhače vláken?

Kupříkladu já osobně používám Core i7–4790 (což bylo ve své době dělo) a v 99,99% situací na nic nečekám (samozřejmě i díky SSD, byť jen SATA). Jsou samozřejmě situace, resp. aplikace, kdy bych ocenil jakýkoli počet CPU jader: například mám na discích stovky GB 4k H.265 videí z telefonu, která čekají na prostřih a korekce, to vše následované exportem do cca. 6k AV1+Opus s upscalingem + doostřením (neptejte se). Jenže na to je 4790 fakt málo, na to je málo i AMD Threadripper 2990WX, na to je málo i Core i9–9980XE. Tohle chce grafickou kartu s hardwarovým AV1 encodingem, podporovaným ideálně až do 8k (aby to bylo dostatečně „future-proof“.

Lisa Su s 64core AMD EPYC Rome

Lisa Su s 64core AMD EPYC Rome

Absence 10nm není problém, ty 32core 7nm AMD stejně W10 neumí využít

I kdyby nakrásně existovala teoretická možnost Threadripper 2990WX pořádně vytěžovat, desktopová Windows nejsou na 64 HT vláken pořádně připravena. A opět bych dodal, že většinou ani aplikace (a rozhodně ne hry).

AMD prostě přišla s úžasnou věcí, schopností vyrábět procesory velice flexibilním způsobem s prakticky libovolným množstvím jader. Zákazníků má a bude mít mraky v segmentech jako HPC či přímo v nejvýkonnějších superpočítačích, ale do desktopu běžného uživatele je to zbytečný luxus. A stejné platí i pro 28jádrový Intel, který jednoho dne v nepříliš vzdálené budoucnosti Intel pro desktopy představí.

Kšefty jsou a budou (i když v HPC jsou problémy)

Ano, AMD úspěšně bere Intelu jeho tradiční kšefty. V posledních měsících se objevily informace o nenulovém množství superpočítačů, které budou postaveny na EPYCech. A jakékoli množství jiné než 0 je množství, za které by Craig Barrett pálil na hranici před firemní centrálou a přenášel to satelitní televizí do všech poboček.

Navzdory tomu jsou tu ale spousty dalších trhů, kde se Intel drží. Má letité smlouvy, je tradičním partnerem a dokáže nabídnout celé platformy ve velkých objemech výroby. A když náhodou přijde krize na výrobní kapacity, „fallbackne“ výrobu čipsetů ze 14nm na 22nm proces, přeznačí některé produkty pod novější jména, vytvoří pro novou sezónu back-to-school novou papírovou platformu a v Lenovu, HP, Aceru, … budou víceméně spokojeni.

Nevěříte, že to funguje? Inu, podívejte se na segment low-end grafik Nvidia a to, jak se tam některá GPU jádra drží klidně i přes 5+ generací prakticky beze změny. Všechny ty následnické architektury po Skylake jsou jen dílčí droboulinké až skoro nulové inovace a přesto si Intel může dovolit prodávat nejvýkonnější desktopové CPU pro běžnou platformu (nikoli HEDT) za cenu přesahující 10 tisíc Kč.

Ostatně za rok 2017 tvořily příjmy od Dellu, Lenova a HP slušných 16 + 13 + 11 = 40 % celkových příjmů Intelu. Jo a mimochodem, to svého času Intelu vyčítané přesunutí některých čipsetů ze 14nm na 22nm výrobu spojené s mírňounce vyšší spotřebou těchto čipsetů, lze zasadit do kontextu aktuální skutečnosti, kdy čipset AMD X570 je na deskách většinou chlazen aktivně a lidé řeší, jak velký pasiv je potřeba použít, aby se ventilátoru zbavili.

AMD X570
Autor: AMD

AMD X570

Je Bob Swan korporátní kravaťák a nic víc?

Od doby, kdy se provalily Krzanichovy neposedné kalhoty (věřme pro tento moment, že to fakt nebylo kvůli podezření z insider tradingu) a svět objevil dosavadního CFO Boba Swana s jeho neupřímným výrazem v očích a obřím vyběleným chrupem, který od toho výrazu v očích odvádí pozornost, začala ve mně zrát myšlenka, že jestli tohoto dočasného CEO učiní trvalým, bude dobré se zamyslet nad tím, kam franssonovápísek chce Intel směřovat.

Ten moment nastal 31. ledna 2019, tak mi dovolte malou rekapitulaci.

Aby bylo jasno: Intel je firma s úchvatnou historií, firma, jejímiž branami prošly hromady vynikajících inženýrů a vědců. A také banda „kravaťáků“, kteří chtějí řídit stát jako firmu. Tedy pardon… firmu jako… firmu.

Prvním byl samozřejmě Robert Noyce neboli otec zakladatel. Zatímco Jack Kilby vytvořil první IO na bázi germania (což má své omezené využití), Robert Noyce to zvládl ve stejné době na křemíku (což dodnes využívá celý svět). Kilby dostal v roce 2000 Nobelovu cenu za fyziku právě za svůj podíl na objevu integrovaných obvodů, Robert Noyce zemřel 10 let před tímto momentem. Ten Robert Noyce, který měl titul bakaláře z matematiky a fyziky a poté si udělal doktorát z fyziky na MIT. A jeho osud byl poté spojen s průkopníky oboru, Fairchild Semiconductor a následně Intel (který vznikl v podstatě tak, že partička inženýrů z Fairchildu založila vlastní firmu). Intelu šéfoval 7 let.

Po něm převzal otěže firmy Intel dodnes žijící Gordon Moore. Ten si nejdřív na Berkeley udělal bakaláře v oboru chemie, aby následně na Caltechu (tam co mj učil Feynman) získal v chemii doktorát a poté dělal postdoktorální výzkum V Applied Physics Laboratory na Johns Hopkins University. Pak nastoupil do Intelu. V čele firmy stál dlouhých 12 let a střihl si jen tak od boku vyslovit se skřípěním zubů dodnes platný Mooreův zákon.

Mooreův zákon 1971-2018
Autor: Max Roser, podle licence: CC BY-SA 4.0

Mooreův zákon 1971–2018

Když skončil Gordon Moore, byl šéfem Intelu jmenován Maďar András István Gróf, známý spíše jako Andrew Grove. Člověk, který mohl nakrásně skončit v Auschwitz-Birkenau, naštěstí pro svět však nejen přežil 2. světovou válku, ale také Maďarskou revoluci roku 1956, prchl do Rakouska, aby nakonec bez dolaru v kapse a prakticky bez znalosti angličtiny v roce 1957 dorazil do USA. O 3 roky později už na univerzitě v NY získal bakaláře v chemickém inženýrství a o tři roky později Ph.D. na Berkeley. Poté začal ve Fairchildu jako výzkumník, aby později přesídlil do Intelu. Dnes je znám jako jedna z klíčových osob, která vystavěla svět IO a Křemíkové údolí do dnešní podoby. Za kormidlem v Intelu strávil 11 let.

Jeho nástupce Craig Barrett studoval na Stanfordu, kde ve stejné době jako Grove získal Ph.D. v oboru Materials Science. Na univerzitě následně pracoval ve výzkumném oddělení až do poloviny 70. let, rok také strávil v Anglii v National Physical Laboratory. Intelu šéfoval 7 let a během té doby si firma střelila generaci procesorů Pentium 4, protože za Barretta se zkrátka nedalo zbavit honby za frekvencí, za snem o prvním 10GHz procesoru (ne poté, co o pár dnů prohrál 1GHz metu s AMD).

V Izraelské laboratoři Intelu samozřejmě architekturu Conroe tvořili už za Barretta, ostatně navazovala na Pentium III (pamatujete zejména generace Coppermine a Tualatin?). Takže jeho nástupce Paul Otellini už spíš jen slízl smetánku, navíc podpořenou trápením IBM s PowerPC G5, které nebyly včas a v dané kvalitě, pročež Jobsův Apple teatrálně přešel na Intel (zde se v úspěšném přesvědčování Jobse přisuzuje Otellinimu významná role).

Otellini byl prvním CEO firmy Intel, který nebyl původem inženýrem ani vědcem. Měl bakaláře v ekonomii s následně dodělaným MBA na Berkeley (avšak v Intelu prošel mnoha pozicemi, včetně Grooveho asistena). Ale i díky tomu, že Intelu vládl 8 let v době, kdy AMD nebyla konkurencí, nebo tu konkurenci šlo potlačit silou a monopolními praktikami (viz miliardová pokuta od EU), vypadá dnes jeho éra lépe, než by mohla. Paul Otellini nicméně v roce 2013 z vedení firmy odešel a o 4 roky později umírá.

Jeho nástupcem se stal zvláštní člověk jménem Brian Krzanich. Ten sice na státní univerzitě v San Jose vystudoval bakaláře chemie, ale nic víc. V Intelu ale aspoň prošel řadou pozic, postupně stoupal v žebříčku a mimo jiné za jeho šéfování dodavatelským řetězcům Intel odstranil ze své výroby minerály těžené v konfliktních oblastech. Faktem je, že za Krzanicha se Intel výrazně rychleji adaptoval v nových trzích, mimo jiné mobilních technologiích, AI, autonomním řízení atd., byť nemalá část z toho byly nákupy malých firem a také mohl těžit ze skutečnosti, že AMD nepředstavovala konkurenci. Přesto však zůstane v paměti většiny jako šéf Intelu, který prodal všechny akcie, které mohl, těsně předtím, než se provalily chyby Spectre/Meltdown, o kterých v době prodeje (jakkoli s předstihem ohlášeného) věděl.

Intel ve 20. letech 21. století

No a tak tu máme Intel, který v éře #MeToo a Spectre/Meltdown je odejit z firmy a je samozřejmě potřeba jej rychle nahradit, protože Lisa Su má plynový pedál na podlaze a právě do motoru přilila několik oktanů navíc. Dočasně je tedy na pozici CEO dosazen dosavadní šéf firmy, jistý Bob Swan.

Bob Swan
Autor: Intel

Bob Swan

Ten Bob Swan, který vystudoval v Buffalu ekonomku a později si pořídil MBA. Ten Bob Swan, který do Intelu přišel teprve v roce 2016 a to rovnou na pozici vicepresidenta a CFO. Ten Bob Swan, který tak nemá ani potuchy o tom, jak to reálně chodí, co vlastně Intel dělá, jakou tradici má. Ani nemůže mít, vždyť desítky let předtím dělal pro General Electric, Northrop Grumman Space & Mission Systems Corporation či třeba HP Enterprise Services a eBay, všechno na finančních pozicích.

Bob Swan je prostě profesionální kravaťák, který je povolán tam, kde jsou potřeba služby někoho takového, který tyto finanční služby umí dobře, je za ně dobře placen a asi to tak v kapitalismu má být. Bob Swan je zkrátka nečím takovým, čím byl pro AMD Rory Read: ten udělal čistky, překopal procesy, ale bylo potřeba, aby přišli lidé jako Lisa Su a firmu zase někam nasměrovali, pryč od krizového řízení.

Krizový ředitel, to je dle mého vhodné označení pro finančníka Boba Swana. Z toho plynou trapné pokusy jako uplacené testy CPU, pokusy prezentovat, že je Intel rychlejší než AMD na testech office aplikací (sic!) a snaha těžit ze stávajících technologií za pomoci marketingu a dlouhodobých vztahů. Není na místě ptát se, jaké škody Bob Swan v Intelu nadělá: žádné, udrží firmu v dobré kondici pro svého nástupce a pro příchod nových pořádných produktů, podobně jako to bylo s Pentii 4 a následnými procesory Core Duo. Ale je na místě ptát se, kdy a kdo jej nahradí.

Celé roky se přetřásá, že Intel tu a tam jednal s Nvidií na odkupu a obvykle to ztroskotalo na tom, že výsledné velké firmě chtěl šéfovat Jen-Hsun Huang. Nvidia mezitím rostla a dnes už je z ní celkem gigant. Lze předpokládat, že proto byl zvolen plán B a v Intelu nyní pracují lidé jako Raja Koduri, GPU člověk původem z AMD. Tak přejme Intelu co nejvíc štěstí, protože rozjetá AMD tu konkurenci potřebuje.