Hlavní navigace

Jak na LaTeX: drobnůstky II

9. 11. 2001
Doba čtení: 4 minuty

Sdílet

Po delší odmlce je tu další díl LaTeXu. Jeho náplní v oblasti teorie bude správné dělení slov (hyphenation) a čeká nás také pokračování drobnůstek z minulého dílu.

Teorie

Správné rozdělení spočívá na několika faktorech. Zda slova dělit, či nedělit, záleží na druhu sazby. Pro sazbu do bloku (tedy oba zarovnané okraje) je rozdělování slov nejběžnější, méně časté je již při sazbě na praporek (případ, kdy je zarovnána pouze jedna strana). Dělení slov by se v žádném případě nemělo používat při sazbě na osu (což je jiný výraz pro centrovanou sazbu).

Dělení slov je na konci řádky naznačeno krátkou pomlčkou (rozdělovníkem), ten spolu s interpunkčními znaménky (čárka, tečka, vykřičník, …) narušuje sazbu. Z tohoto důvodu by nemělo být více než šest těchto znaků pod sebou, pro klasickou sazbu je doporučeno maximum tři znaky. Toto ošetření je převážně ponecháno na autorovi, protože jedním z nejpoužívanějších způsobů nápravy je přeformulování daného odstavce.

Slova se dělí na základě počtu slabik různými způsoby:

  • jednoslabičná slova se samozřejmě nedělí,
  • dvouslabičná slova lze dělit, pokud bude platit, že první slabika má více než jedno písmeno a po rozdělení budou na druhé řádce více než dva znaky (včetně interpunkce). Mezi nesprávné dělení lze zařadit případy: pů-da ú-čel o-tok kaka-o  … Správně rozdělená slova jsou taková: ná-hle pů-da, za-jíc po-le? …
  • víceslabičná slova se dělí s ohledem na jejich stavbu (předpona, základ, přípona). Slovo lze dělit také mezi dvěma samohláskami, které netvoří souhlásku (na-uka). Pro souhlásky platí rovnoměrné dělení (namyš-lený, seš-lý).
  • složená slova se dělí v místě, kde jsou spojena (česko-moravská, socio-patologická, vele-toč). Je-li v místě spoje uveden spojovník (česko-anglický slovník), provádí se dělení tak, že se spojovník přepíše na další řádku (česko-/-anglický slovník, kde znak ‚/‘ naznačuje řádkový zlom). Způsob, kdy se spojovník přesouvá na začátek další řádky a rozdělovník je na konci řádky předchozí, se vyskytuje v pravidlech pravopisu, bohužel už ne tak často v praxi.

Existují dva případy, které mají přednost před výše uvedeným dělením:

  • cizí slova se dělí podle pravidel jazyka, z nějž cizí slovo pochází. V případech, kdy neznáme daná pravidla, dělíme cizí slovo podle výslovnosti v češtině.
  • slova je zakázáno dělit tak, aby vznikaly vulgarismy (kni-hovna, ser-ver, …)

Drobnůstky

Čas
Pro uvádění časového údaje je pouze jedna správná možnost (bohužel již ne tak často používaná): 17.20:12,30 – sedmnáct hodin dvacet minut dvanáct sekund a třicet setin. V časovém údaji samozřejmě nesmí dojít k řádkovému zlomu.

Často se u nás používá čas s dvojtečkovou notací (17:25:25,30), ale to je anglický způsob (skoro všechno elektronické zboží je dováženo a výrobcům se nevyplatí dělat speciální řadu pro českou normu). Jsem zvědavý, zda někdy naše norma podlehne tomuto tlaku a jak dlouho bude odolávat.

Telefonní čísla
V telefonním čísle by neměl nastat řádkový zlom, z tohoto důvodu se při psaní telefonního čísla používají výhradně tvrdé nedělitelné mezery (~).

Číslo vysázíme vždy po dvojicích nebo trojicích:
155
53 45
155 00
25 32 21
654 25 56

Pokud chceme tisknout rozsah čísel (několik linek), pak zápis v LaTeXu je:
235~25–2, používá se pomlčka (nikoliv spojovník)

V případě vyznačení čísla pro spojovatelku nebo provolbu lze psát:
56 25/365 (spojovatelka)
56 25 365 (provolba)

Posledním případem, který se u telefonních čísel vyskytuje, jsou předvolby. Ty nemají stanoven přesný formát, a tak můžeme používat následující formáty (klasické doporučení: v celém dokumentu používat pouze jeden formát):
420 67/721 63 89 (asi nejpoužívanější formát)
420–67–721 63 89 (zde se používá spojovník)
(420 67) 721 63 89

Zkratky a značky
Rozdíl mezi zkratkou a značkou je nepatrný (většinou se liší pouze tečkou na konci), pravidla se používají pro obojí stejná. V textu je samozřejmě dovoleno vytvářet vlastní zkratky. Je nutností dodržet správný formát (většinou velká/malá písmenka), jinak by byla porušena všeobecná srozumitelnost.

Nyní několik pravidel, která by se při sazbě zkratek a značek neměla opomenout:

  • věta nesmí začínat zkratkou, pokud nechceme větu formulovat jinak, rozepíšeme zkratku do plného tvaru.
    Č. 5 žije je filmová komedie. – nesprávně
    Číslo 5 žije je filmová komedie. – správně
  • za zkratkou obsahující tečku se na konci věty nedělá další tečka.
  • pokud značka s čísly tvoří jediné významové slovo, sází se dohromady:
    odnáším 5kg závaží – pětikilogramové závaží
    závaží je 5 kg těžké – pět kilogramů těžké
  • zkratka s charakterem přídomku je oddělena z obou stran čárkou: Dodávku zajistí FirmaX, a. s., po dodání objednávky.

Tituly
Vztahují se na ně pravidla zkratek a značek, ale platí pro ně něco navíc. Neoficiální zkratky (zejména ing. a dr.) se ve větě píší malými písmeny. Pokud již máme neodbytné nutkání použít v textu (myšleno ve větě) titul, píše se jeden (většinou nejvyšší dosažený), a nikoliv všechny tituly (což nebývá zrovna často dodržováno).

Malý přehled akademických titulů a vědeckých hodností:
Bc., CSc., doc., Dr., DrSc., h.c., Ing., ing. arch., JUDr., Mgr., MUDr., MVDr., PaedDr., PharmDr., PhDr., PhMr., prof., RNDr., ThDr., PhD.

Chtělo by v tom udělat pořádek (polovinu titulů ani neznám), v zahraničí mají jednodušší a přehlednější tituly. Snad se to někdy zlepší i u nás.

Malý příklad vhodného a nevhodného zápisu:
Společně s ing. Mladým a dr. Náhlým jsme …
Společně s Ing. Mladým, CSc. a PaedDr. Náhlým, DrSc. jsme …

Uvozovky
Jsou používány pro přímou řeč, doslovné citáty, přesné názvy knih a uměleckých děl, nespisovné výrazy, ironii a mnoho dalšího. Pro českou sazbu se používají pouze uvozovky ve formátu 99–66. Samostatné uvozovky (tedy jako znak „) slouží pouze pro označení velikosti (disketa o velikosti 3,5“).

počeštěném LaTeXu lze použít příkaz \uv{text v uvozovkách}, pokud nemáte příkaz \uv k dispozici, pak si můžete do dokumentu vložit (příkazem \include) tento soubor, který vám příkaz \uv zpřístupní.

UX DAy - tip 2

Velmi děkuji neznámému autorovi, který tento soubor uveřejnil v konferenci o LaTeXu, odkud jsem jej stáhl.

Závěr

Poslední dva díly byly poněkud teoretičtější, proto se příště budu více věnovat praktické stránce psaní dokumentu v LaTeXu. Příště si ukážeme prostředí pro psaní seznamů.

Byl pro vás článek přínosný?