1) Pomocnymi skripty / ojeby ala su
Proč by měl být su ojeb? (Bavíme se o funkční a zdokumentované variantě, nikoliv o tom problémovém v článku.) Mě to naopak přijde jako součást unixové myšlenky, jeden program dělá jednu věc a to (v tomto případě) omezení práv spouštěného programu. Stejně jako tam může být nice, ionice apod.
Pomoci vlastnich sil aplikace
Na tom nevidím nic špatného, protože je to naprostý prd ve srovnání s tím, co většina programů řeší jako svoji hlavní práci.
Oboji je spatne - workaroundy / pomocne skripty casto zpusobuji problemy (napr. v sysvinit proto, ze neni schopen poradne sledovat procesy, protoze nepouziva cgroups).
Problémy jsou pouze s problémovými programy. Jsem té zásady, že problém by měl vybublat na povrch co nejdříve a nikoliv se skrývat pod dalšími vrstvami.
Duplikujeme kod, porad piseme to same dokola -> hrozi tam vznik chyby
Existují knihovny. I na toto. Takže není nutné duplikovat nic. Dokonce existují programy, které vše zařídí.
Za me idealni daemon je takovy, ktery:
1) Loguje na stdout
2) Spousti se v popredi
Souhlasím. To lze udělat v libovolném správci služeb.
A o to s jakymi pravy, pod jakym uzivatelem se pak elegantne muze starat spravce sluzeb.
Ale on se o to stará správce služeb. I u toho sysvinitu. Prostě tím formátem, ve kterém je to napsané, je bash (krom jiného je to i skriptovací jazyk a interaktivní prostředí pro spouštění programů). Ještě před x lety na tom nikomu nepřišlo nic divné.