Hlavní navigace

Jak se hlasovalo o Open XML?

17. 9. 2007
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

Kancelářský formát Open XML, který prosazuje Microsoft, neprošel hlasováním v ISO/IEC. Zatím ovšem nebyly oficiálně zveřejněny podrobné výsledky. My je ale pro vás máme! Zajímá vás, jak hlasovaly jednotlivé země a jaké mohly být jejich motivy? Co bude dál a komu by schválení Open XML prospělo?

Standard byl zamítnut

Komise ISO/IEC JTC 1/SC 34 neschválila standard ISO/IEC DIS 29500 definující souborové formáty Office Open XML. Bylo už o tom popsáno hodně digitálního papíru a k tématu bych se nevracel, kdyby se mi nedostaly do ruky zatím neveřejné výsledky hlasování. Jsou pochopitelně z dobře informovaného zdroje, jenž si nepřeje být jmenován.

Pojďme tedy rovnou k věci. Hlasování se zúčastnilo 41 národních standardizačních organizací – členů SC 34. Devět z nich se explicitně zdrželo hlasování, sedmnáct bylo pro a patnáct bylo proti. Takto vypadalo hlasování jednotlivých zemí.

pro (17) proti (15) zdržel se (9)
Ázerbajdžán
Jamajka
Kazachstán
Keňa

Kypr
Libanon
Malta
Německo
Pákistán
Pobřeží slonoviny
Saudská Arábie
Singapur
Švýcarsko

Turecko
Uruguay
USA
Venezuela
Česká republika
Čína
Dánsko
Ekvádor

Francie
Indie
Írán
Irsko
Japonsko
Jižní Afrika
Kanada
Korea
Nový Zéland

Norsko
Velká Británie
Austrálie
Belgie
Finsko
Itálie
Malajsie
Nizozemí
Slovinsko
Španělsko
Trinidad a Tobago

Bylo by chybou tuto tabulku číst jako rozdělení zemí na hodné a zlé, ať už z jednoho nebo druhého úhlu pohledu. V mnoha zemích se národní hlas formoval složitým způsobem, pod tlakem lobujících zastánců i odpůrců OOXML. Takto například dopadlo interní hlasování v USA, kde osm hlasů proti sedmi těsně rozhodlo o americkém hlasu pro. Způsob, jakým ke svému odmítavému stanovisku dospěl Český normalizační institut, popisujeve svém blogu Filip Molčan. Nenechte se zmást střídavým označováním postoje ČNI jako „podmíněný souhlas“ a „ne s připomínkami“. Pro potřeby proběhlého hlasování se český hlas jednoduše započítal jako „ne“. To, že odmítnutí doprovázel komentář, je logické, protože se jednalo o rozhodnutí z věcných důvodů a nikoli z ideologického principu. Připomínky negativně hlasujících budou sloužit jako východisko pro další jednání o osudu standardu, ale neplatí, že by se po případném vyhovění připomínkám hlas automaticky měnil na „ano“. Dlužno ještě podotknout, že rozhodující množství práce na dobře zdůvodněném českém stanovisku odvedl Jiří Kosek, za což mu patří můj obdiv.

Výsledky hlasování

Vraťme se ale k výsledkům hlasování. Ti z vás, kdo si ještě nezkazili oči neustálým civěním do monitoru, si možná všimli, že jména některých zemí jsou napsaná kurzivou. To má svůj důvod. V průběhu léta jsem zaznamenal, že do SC 34 vstoupilo mnoho nových zemí a někteří dosavadní pozorovatelé (O-memebers) se stali řádnými členy s právem hlasovat (P-members). Prošel jsem oznámení sekretariátu SC 34 za červen, červenec a srpen a zjistil, že jen v těchto třech měsících to bylo devět zemí. Jsou to ty uvedené kurzivou. Dva z nových voličů se zdrželi, jeden byl proti a šest hlasovalo pro OOXML, čímž výrazně změnili poměr sil. Bez nových zemí by výsledky hlasování vyzněly vcelku jednoznačně proti. Čísla napovídají, že náhlý zájem těchto zemí o SGML a XML ani jejich postoj při hlasování o OOXML nemusel být úplně spontánní. Lobisté ve prospěch OOXML tady asi odvedli dobrou práci.

Co se bude dít dále? Současná verze byla odmítnuta a v této podobě už se o ní hlasovat nebude. Bude svolána schůzka, jejímž cílem bude vyřešit připomínky těch, kdo OOXML odmítli. Předkladatel by se pak měl pokusit přijít s novou verzí standardu, akceptující co nejvíce připomínek, a požádat o nové hlasování.

Standard je, když…

Teď opustím pevnou půdu faktů a střízlivých komentářů a pokusím se rozvinout úvahu o úloze standardů v naší společnosti, a co mi z toho vyplývá pro případ OOXML. Hlavním úkolem standardů je umožnit interoperabilitu technologií a tím usnadnit uživatelům těchto technologií život. Obecně určitě není výhodné mít dva překrývající se a navzájem si konkurující standardy. Toto hledisko je dobré uplatnit při vzniku nových standardů. OOXML je ale v trochu jiné pozici. Milióny uživatelů dnes používají nepsaný de facto standard v oboru kancelářských dokumentů – formáty MS Office. OOXML je pokusem navázat na tento de facto standard a proměnit jej ve standard opravdový. Motivem k tomuto kroku ze strany MS není náhlé prozření a příklon k používání standardů, ale hrozba ze strany jiného standardu – ODF. Přesněji řečeno, MS nevadí existence jiného standardu jako takového, ale spíš vyjádření různých institucí, že budou trvat na důsledném užívání standardů. Tady končí legrace a MS potřebuje svůj standard, který by uchránil současné výsadní postavení firmy v oblasti kancelářských aplikací.

Situace v tomto segmentu je z pohledu standardizátorů velmi netypická. Ani ODF přes veškerou snahu autorů není dobrým příkladem univerzálního standardu pro všechny. Historicky vychází z formátů OpenOffice.org a vždy byl a je svými příznivci chápán jako zbraň proti MS Office. Pro Microsoft přechod na ODF není alternativou. Pokud cílem ODF bylo rozhýbat zablokovanou situaci a ukončit dominanci zavřeného proprietárního formátu, je tento na dobré cestě a OOXML je toho nejlepším důkazem.

root_podpora

Co je teď ku prospěchu uživatelů? Uživatelům MS Office by standardizace OOXML pomohla. Mohli by dál používat své oblíbené aplikace a nemuseli by se obávat možného budoucího tlaku na přechod od proprietárních ke standardním formátům. Podstatně lépe by se jim také komunikovalo s uživateli jiných aplikací. Tito menšinoví uživatelé by na kvalitním a skutečně otevřeném formátu pro nejrozšířenější balík kancelářských aplikací také vydělali, když už by tak často nemuseli bojovat s dokumenty, které bez specifické aplikace prostě není možné otevřít. V předchozí větě bych zdůraznil slova „kvalitní a skutečně otevřený“. To, s čím Microsoft zatím přišel, nenaplnilo očekávání odborné veřejnosti. Odmítnutí v ISO/IEC bylo jen hlasitým vyjádřením tohoto názoru. Doufám, že se Microsoft postaví k výhradám čelem a místo hledání řešení v zákulisí se vydá obtížnější cestou zlepšení formátů OOXML, tak, aby všem uživatelům přinesly maximální užitek.

Co bude dál?

Konečné schválení či neschválení OOXML nebude ani začátkem, ani koncem standardizace. Kancelářské aplikace se budou vždy vyvíjet a stejně se budou muset vyvíjet i odpovídající standardy. Při optimistickém scénáři by ODF a OOXML mohly postupně konvergovat k budoucímu jednotnému a modulárnímu standardu. Dobře vybrané základní technologie – XML a zip – to umožňují.

Jaký je váš názor na Open XML?

Byl pro vás článek přínosný?