Hlavní navigace

Je IPv6 jen pro bohaté?

Petr Krčmář

IPv6 už několik let poměrně slušně roste, ale jen díky několika světovým tahounům. Co může za to, že některé sítě implementují rychleji než jiné a ostatní vůbec? Může za to bohatství, konkurence nebo nedostatek IPv4 adres?

Doba čtení: 9 minut

Geoff Houston z APNIC se dlouhodobě zabývá měřením a získáváním rozličných statistik týkajících se internetu a jeho uživatelů. Jednou z měřených oblastí je i IPv6, ale neměří se pomocí nějakých sond rozmístěných po světě, jako to dělá například projekt RIPE Atlas. Neměříme datové toky, měříme vás. Používáme k tomu reklamní systém od Google, protože reklamy jsou všude, vysvětloval Houston na své přednášce na 76. setkání RIPE komunity (videočlánek).

V reklamě šířené tímto kanálem je malý JavaScript, který se snaží stáhnout ze tří zdrojů malý webový objekt. Jeden je dostupný pouze po IPv4, druhý jen po IPv6 a poslední disponuje oběma protokoly, abychom zjistili, kterou cestou se dáte. Doménové jméno je přitom vždy unikátní, takže není nikde nakešováno a je možné měřit také DNS dotazy.

Tímto způsobem je možné provést obrovské množství měření: 10 milionů denně. Na Google je skvělé, že pokud se uživatelům reklama nelíbí a neklikají na ni, nic za ni nemusíte platit. Při minimálních investicích je tak možné denně změřit obrovskou část internetu a zjistit, jak je na tom z hlediska nasazení IPv6.

Od nuly k 16 %

Uživatele je pak možné rozdělit do dvou kategorií: používající IPv6 a preferující IPv6. Ta první skupina je schopna stáhnout z internetu obsah po šestce, pokud je k tomu donucena a nemá jinou možnost. Druhá skupina používá oba protokoly a když dostane možnost volby, vybere si ten novější. APNIC sbírá data od roku 2011, takže vidí změnu za poměrně dlouhou dobu.

Je to klasický rostoucí graf typu „doprava a nahoru“. Zajímavý je propad preferencí jasně viditelný v roce 2015. Víme, co ho způsobilo a je to bizarní. Indie začala tehdy experimentovat s novým protokolem a používala propoj do Singapuru. Šestková síť ale používala propoj v Londýně, což způsobovalo zpoždění 300 milisekund. Mechanismus happy eyeballs v prohlížečích proto začal pochopitelně preferovat rychlejší cestu po čtyřkové síti.

Zvláštní je také zpomalení růstu v loňském roce. V první polovině křivka rostla čím dál strměji a najednou došlo ke zřetelnému zlomu a zklidnění. Nevím jistě, čím je to způsobeno a myslím, že to neví nikdo, řekl Houston. Pravděpodobně přestala působit nějaká síla, která hnala rozšiřování IPv6 kupředu. Už neplatí nějaký skrytý důvod, který způsoboval dosavadní nárůst.

Kdo má nejvíc IPv6 přípojek?

Jedním ze způsobů, jak odhalit příčinu zpomalení je podívat se na rozložení počtu uživatelů, kteří mají možnost se připojit k IPv6 internetu. Těch je celkem 540 milionů a nejvíc je jich překvapivě v Indii. Celkem 44 % uživatelů s IPv6 pochází z Indie, jen 21 % je ze Spojených států. 

Graf přitom neodpovídá velikosti populace v jednotlivých zemích. Indie je sice obrovská země s mnoha lidmi, ale Čína má ještě více obyvatel a na seznamu zemí s největším množstvím IPv6 přípojek vůbec není. Stejně tak chybí třeba Indonésie a Vietnam má velmi malé zastoupení. Z hlediska populace je tohle směšný graf, který ukazuje, že IPv6 se nerozšiřuje napříč státy rovnoměrně.

Pokud přeneseme tato čísla do mapy, svítí nám tam jasně Indie, Německo, Francie, Británie a Řecko. Více než polovina uživatelů se k IPv6 dostane v Indii a Belgii. Hodně dobře jsou na tom Spojené státy, Uruguay, Německo a Řecko.

Klíčový je poskytovatel

Ne každý má ale v dané zemi možnost se jednoduše k IPv6 připojit, zásadní je poskytovatel připojení (ISP), který takovou možnost vůbec nabízí. Důležité je se tedy podívat na konkrétní sítě (AS), ve kterých je největší počet připojených uživatelů.

Nasazením IPv6 je známý americký Comcast, který je ukázkovým poskytovatelem prodávajícím služby desítkám milionů uživatelů. Ne všichni mají zatím IPv6 k dispozici, ale postupně se daří překonávat další překážky a situaci ještě zlepšovat. Proč je ale s velkým náskokem vepředu indická společnost Jio? Protože stejně jako v případě Vodafone, Idea či AT&T jde především o mobilního operátora. To je do značné míry uzavřený svět a pokud chce operátor dostat IPv6 do vaší kapsy, tak ho tam prostě máte a je to.

IPv6 je luxus pro bohaté?

Při vymýšlení nového protokolu se jednoduše předpokládalo, že hlavní motivací k jeho nasazení bude nedostatek IP adres. Jakmile bude koncových zařízení více než adres, bude potřeba přejít na něco většího. Tahle jednoduchá teorie ale očividně neplatí. IPv4 adresy nám došly v roce 2011, teď máme rok 2018 a nový protokol je stále na méně než 20 % koncových zařízení. Co je tedy tou motivací, která poskytovatele k novému protokolu táhne?

Zaprvé, musíte být bohatý poskytovatel připojení. Protože vás ve skutečnosti k nasazení IPv6 nic nenutí. Neplatí, že bez něj byste neměli žádné zákazníky, protože 80 % světa pořád ještě k IPv6 přístup nemá. Šestku k životu nepotřebujete, není to nezbytné. Když to není nezbytně nutné, co to tedy je? Je to luxus, který si můžete dovolit.

Zbývá tedy změřit bohatství jednotlivých poskytovatelů, což lze provést skrz bohatství jejich uživatelů. Geoff Houston tedy vzal HDP dané země přepočítané na jednoho obyvatele a vynásobil ho počtem uživatelů daného ISP. Pořadím to velmi slušně zamíchalo a vznikl žebříček „nejbohatších poskytovatelů připojení“.

Nejbohatším poskytovatelem na světě je podle této statistiky americká společnost Comcast. Má 50 milionů uživatelů v jedné z nejbohatších zemí světa. Nasazuje IPv6? Rozhodně ano! Další v pořadí je Čína, která má řádově více uživatelů, ale menší HDP. Rozšíření IPv6 je tu ale velmi malé, takže neplatí, že všichni bohatí poskytovatelé automaticky ve velkém nasazují šestku. Někteří z nich ovšem ano: 13 z 20 má po šestce dostupnou více než třetinu zákazníků.

Ani po vynesení 400 nejbohatších ISP do grafu není vidět žádný konkrétní vzor. Korelace mezi „bohatstvím“ a nasazováním IPv6 zřejmá není. Zastoupení IPv6 je na grafu rozprostřeno naprosto náhodně. Dokonce je to tak, že 75 % uživatelů s IPv6 pochází ze sítí mimo nejbohatší dvacítku.

Nemusíte tedy být bohatí, abyste začali nasazovat IPv6. Ale pomůže to. Peníze pomáhají se vším. Ovšem není to zásadní, jak ukazuje například Čína. V dané metrice vychází jako druhá nejbohatší a přitom IPv6 v podstatě neprovozuje.

Kdo rychle roste, tomu docházejí adresy?

Další možností je, že záleží na rychlosti růstu. Pokud ISP v posledních letech rostl jako šílený, mohl teoreticky rychleji spotřebovat svou zásobu IPv4 adres. Protože se k dalším snadno nedostane, mohlo by být pravděpodobnější, že se bude zajímat o nový protokol, kde mu tento problém nehrozí.

V tabulce nejrychleji rostoucích poskytovatelů je vidět, že existují nejméně tři desítky sítí, které v uplynulých 16 měsících vyrostly o více než 100 %. Ty největší dokonce poskočily o desítky milionů uživatelů a několik stovek procent. Jsou mezi nimi některé, které mají skutečně vysoké zastoupení IPv6, ale jsou tam i jiné, které mají čistou nulu.

Stovka poskytovatelů s více než milionem zákazníků vyrostla za posledních 16 měsíců o více než 20 %. Jen 26 z nich má ale IPv6 nasazeno u více než 10 % uživatelů. Drtivá většina nejrychleji rostoucích ISP (93 %) používá při svém růstu IPv4 adresy a neinvestuje výrazně do rozvoje IPv6. Opět tu není žádný vzor, tohle není ten správný důvod.

Malá zásoba IPv4 adres?

Dalším důvodem nasazování IPv6 by mohlo být, že daný poskytovatel má velmi malou zásobu starých adres, které mu už pro provoz sítě nestačí. Tohle lze prozkoumat z hlediska počtu zákazníků na jednu využitou IPv4 adresu daného ISP. Počty ohlašovaných adres je možné snadno zjistit z BGP a poté provést korelaci s velikostí uživatelské základny.

Do žebříčku se dostalo 31 poskytovatelů s největší uživatelskou základnou. Všichni mají přes 10 milionů zákazníků a počet jejich IPv4 adres se hodně různí: od desítek tisíc po desítky milionů. Dramaticky se liší také to, s kolika dalšími zákazníky uživatel průměrně sdílí stejnou adresu: od jednotek až po osm stovek.

Rekordmanem je v tomto případě Globalcom z Nigerie, kde je na 15 milionů zákazníků jen 18 tisíc IPv4 adres. Tedy jedna adresa na 841 zákazníků. Nasazení IPv6 v takové síti? Nula. Celkem 418 poskytovatelů má více než milion zákazníků, přičemž 81 z nich má stále více IPv4 adres než uživatelů. Třetina z těchto šťastných má zastoupení IPv6 více než 5 %. Naopak 337 sítí má nedostatek IPv4 adres, ale jen 80 z nich má více než pětiprocentní zastoupení IPv6.  Opět tu nevidíme žádnou korelaci. ISP s méně IPv4 adresami rozhodně nenasazuje častěji IPv6.

Co když je potřeba ale najít poskytovatele pod ještě větším tlakem? Celkem 19 ISP má více než 100 uživatelů na jedné IPv4 adrese. Ti tedy mají adres největší nedostatek, přesto jen jeden z nich překračuje pětiprocentní hranici v nasazování IPv6. Vypadá to tedy,  že ani opravdu akutní nedostatek adres nenutí poskytovatele měnit protokol.

Internet se změnil

Protokol IPv6 byl navržen jako řešení pro úplně jiný internet, než známe dnes. Přešli jsme na centralizovaný model klient-server, kde hrají důležitou roli obří CDN. Klient už nemusí mít veřejně dostupnou IP adresu, protože nemusí být dosažitelný, pokud sám nemluví. Tlak způsobený vyčerpáním tak byl vlastně pohlcen změnou architektury celého internetu. To je v pořádku. Nevydrží to ale navždy, IPv4 neumí zázraky. Časem se to celé rozbije, varuje Geoff Houston.

Problémy ale nenastanou dnes, jde o to, jak vnímáme riziko. Sociologové a statistici vám řeknou, že lidé reagují na riziko různě. V Kalifornii žije 40 milionů lidí a všichni ví, že může přijít velké zemětřesení. Může to být zítra, ale většině lidí je to jedno. Nevnímají riziko. Kdo v Kalifornii nežije, tam žít nechce, protože vnímá stejné riziko intenzivněji.

Stejně tak různé skupiny lidí vnímají jiným způsobem riziko změny na internetu. Někoho to donutí jednat, jiné zase ne. Vidíme ovšem, že pokud váš konkurent změny začne dělat, pravděpodobně vás to donutí také.

Ukazuje to pohled na ekonomiky, kde alespoň tři ze šesti největších poskytovatelů mají IPv6 u více než 20 % uživatelů. Patří mezi ně Indie (58 %), Belgie (58 %), Spojené státy (44 %), Německo (39 %), Řecko (38 %), Japonsko (27 %) a Brazílie (26 %). Funguje tu model následování vůdčí síly. Když to začne dělat někdo velký, ostatní ho následují kvůli konkurenceschopnosti. Ani to ale neplatí pro každou zemi, v Británii například mají větší než 20% zastoupení IPv6 jen dva poskytovatelé. Žádné dva státy nejsou stejné.

MIF18 tip v článku Steiner

Žádný hlavní faktor neexistuje

Ukazuje se tedy, že žádný podstatný motivátor neexistuje: nemusíte být bohatí, nemusíte rychle růst, nemusí vám docházet adresy ani nemusíte být hnáni svým konkurentem. Všechny tyto faktory ale nějakým způsobem pomáhají a přispívají k tomu, že se na některých místech IPv6 nasazuje výrazně rychleji než jinde. Tyhle věci fungují v jednotlivých případech, ale neexistuje hlavní rozhodující faktor.

Zpět k původní otázce, co způsobilo nedávné zpomalení růstu implementace IPv6. Nevíme. Neumím vám říct, co je hlavním důvodem zastavení růstu IPv6 ani proč jsme přestali. V první řadě nevíme, proč to vlastně lidé dělají, uzavřel Geoff Houston a ještě dodal, že velkým hybatelem v tomto směru může být centrálně řízená Čína. Pokud takto velké množství uživatelů zavede IPv6, vliv na statistiky bude zásadní.

Našli jste v článku chybu?