Před sedmi lety jsem se zde zamýšlel nad tím, kam kráčí původně nadějná distribuce s nejistou budoucností. Mageia tehdy dlouze chystala sedmé vydání, které nakonec přišlo dvojnásobnou dobu po předchozím, dvakrát tak dlouho než bylo do té doby zvykem. Čekání na osmičku také tvůrci museli proložit vydáním verze 7.1 a na současnou devítku jsme si také počkali nadstandardně dlouho. Na desítku čekáme dodnes, už téměř dva roky, přičemž jsme v bodu více než dva měsíce oproti původně plánovanému ukončení podpory verze 9.
Mageia 9 je samozřejmě i nadále podporována, jde o aktuální vydání, ale má už své prachové pavučiny. Mageia zde stále používá LTS jádro Linux 6.6, ač LTS jádro 6.12 je tu s námi poměrně dlouho, aktuálně ve verzi 6.12.32. Mageia se tím nenechává rozhodit a i v testing větvi dnes aktualizovala jen na verzi 6.6.93.
Mageia 9 – aktualizace jádra (kdo chce nové, musí jinam)
Pro cokoli novějšího, přinášejícího třeba lepší podporu různého hardwaru, je potřeba sáhnout do jiných distribucí. Chcete Plasmu 6.x? Smůla, Mageia se nepřeklenula přes pětkovou řadu. Šestková bude až v Mageie 10, pro devítku ji nemá smysl připravovat. GNOME se zastavilo na verzi 44, LXQt také do dvojkové řady nedojde, PipeWire se spíše nekoná (nebo nefunguje dobře) a tak dále.
Když se podíváme na anglickou roadmapu, pro Alfa 1 zde nenajdeme ani žádné budoucí datum. Na francouzské jsou někdejší optimistické údaje, podle kterých už Mageia 10 měla existovat už více než půl roku. Takže se dá říci, že letos na desítku opět nejspíš nedojde.
Specifičnost maličké komunitní distribuce
Je to ale problém? Inu, pokud člověk rád sjíždí vlny bleeding-edge verzí softwaru, tak ano. Ale tito lidé typicky surfují na prkně s nápisem Manjaro či Tumbleweed. Mageia je spíš pro nás poklidné, z IT hlediska řekněme skoro-důchodce. Mageia je specifický svět. Svět vývojářů a balíčkářů, jejichž primární životní náplní není práce na Mageie, ale práce jiná. Mageia je spíš koníček a tomu odpovídají možnosti týmu.
Dění kolem RPM distribucí se celkem logicky typicky soustředí na ose Red Hat – SUSE, kde probíhá také nejvýznamnější financování vývojářů, a to včetně lidí pracujících na projektech typu systemd, Pipewire či Wayland a GNOME. Vývojáři Mageiy nefušují do vývoje prvků systému, pouze si pak vše dávají dohromady po svém, a to s vlastními nástroji, které jsou evolucí toho, co stvořil Gaël Duval pro původní distribuci Mandrakelinux. Už jen z toho principu tak jsou obvykle ve skluzu.
Mageia 9 s GNOME 44, červen 2025
Ostatně i proto dnes Mageia působí o to více archaicky. Instalátor obsahuje na dnešní dobu rozličné podivnosti, jiné věci naopak neumí a celkově jde svojí zvláštní cestou – což ale nemění fakt, že nadále funguje přijatelně. Stejné pak platí pro nástroje v systému, kdy třeba v GNOME není v typické instalaci k dispozici sledování provozu sítě, protože na toto Mageia používá vlastní „Síťové centrum“, na které se Nastavení GNOME neumí „napíchnout“ (nad čímž se jistě nikdo nepodivuje).
Tak už jsem si kupříkladu dávno zvykl používat RAW nástroje jako Rawtherapee a Darktable z Flathubu – díky tomu jsem objevil fork Rawtherapee zvaný Art. U Firefoxu už jsem to také vzdal a nedržím se Mageiácké RPM verze typu ESR, ale používám Flathubová vydání. Podobně řeším i GIMP, kde Mageia má v repozitářích stále verzi 2.10.x, zatímco na Flathubu už pochopitelně je GIMP 3.0.4.
Ona i ta nevyřčená výtka z úvodu na adresu opožděných vydávání nových verzí má svoji výhodu: Mageia 9, stejně jako před ní 8 či 7, je vlastně svého druhu LTS a já jako správce strojů, na kterých jsem různým lidem Mageiu nasadil, se nemusím trápit co půl roku obavami, jestli aktualizace něco nerozbila.
Pomalé témpo má výhody
Setrvačnost zkrátka má i nějaké výhody. Kdykoli zkusím nějakou jinou distribuci (tu Ubuntu, Fedoru, tu openSUSE, tu Manjaro), po čase obvykle potkám něco, co mi začne vadit. Nezřídka to je například skutečnost, že najednou nejde spustit nějakou Windows hru na Steamu přes Proton. Jeden den běží, další ne a mezitím neproběhly žádné aktualizace.
Hra se prostě nespustí, aplikace místo spuštění prostě spadne a toť vše, jako uživatel bych maximálně mohl prohrabat nějaké logy. Toto se typicky s Mageiou nestává, takže jí klidně odpustím, pokud můj Radeon má kvůli staršímu AMDGPU a Mesa o něco nižší výkon, než by měl třeba v Manjaru. Jindy zase nejde sladit vzhled LibreOffice s tmavou variantou GNOME. Nebo něco tomu podobného.
Mageia je zkrátka pomalá, konzervativní, nerada se měnící a možná i proto je schopna udržovat se v dobře funkčním stavu, navzdory podfinancování, navzdory nejspíš chronickému nedostatku vývojářských sil. Za těch 7 let se vlastně vůbec nikam nepohnula. Proto mě to k ní pořád táhne.
Proto ji také zkuste, pokud přemýšlíte, jestli by vám nějaký linuxový systém třeba nevyhovoval víc. Stonásob to platí pro případ frustrace z aktuálních Windows.
ČLÁNKY DO MAILU