Hlavní navigace

LiMux: příběh mnichovského Linuxu

29. 8. 2014
Doba čtení: 6 minut

Sdílet

Projekt LiMux byl nakonec úspěšně dokončen, ale cesta to byla strastiplná. Namísto plánovaných dvou let se migrace protáhla na téměř desetiletí. Přizpůsobení Linuxu pro konkrétní účely zkrátka chvíli trvá. Zvlášť když jste jedním z prvních, kdo se o to pokouší. Podívejme se, jak celá migrace probíhala.

Ve středu 16. června roku 2004 městská rada města Mnichov rozhoduje o tom, že nová informační infrastruktura města bude postavena na svobodných technologiích, zejména Linuxu. Dnes již takové zprávy nejsou tak výjimečné, nicméně ve své době se jednalo do jisté míry o revoluční rozhodnutí. Ve volbě ho podpořilo 50 zastupitelů, 29 bylo proti. O výhodách technologií Microsoftu je nepřesvědčil ani šéf společnosti Steve Ballmer osobně.

Abychom rozhodnutí zasadili do dobového kontextu, je třeba si uvědomit, že tehdy byl Linux pro běžné uživatele něco jako hrátky s ohněm. Ještě neexistovalo ani Ubuntu a naopak se světem šířila nová verze systému Windows XP. A i přes některé problémy, například s ovladači, byla poměrně pozitivně přijata.

Přestože by se tak nemuselo zdát, Microsoft roku 2004 a roku 2014 jsou hodně odlišné firmy. Zatímco před deseti lety firma IT průmyslu dominovala a boom osobních počítačů měl teprve přijít, dnes je tomu naopak. Společnost stále ovládá trh PC, ale co je jí to platné, když budoucnost bude patřit mobilním zařízením. I proto má odchod od Microsoftu dnes podstatně nižší hodnotu, než měl v roce 2004.

V tomto článku se však nebudeme zabývat vývojem IT trhu, výhodami jednotlivých operačních systémů nebo tím, kolik Mnichov přechodem na Linux vlastně ušetřil. Podíváme se spíš na to, jaká byla cesta LiMuxu, mnichovské linuxové distribuce.

Vítězství Debianu

Podobně jako opuštění Microsoftu byla překvapivá také volba linuxové distribuce, na které měl být budoucí LiMux vystavěn. Volba padla na Debian. To už v té době pochopitelně byl zajetý a v odborných kruzích uznávaný projekt, ale zároveň také projekt veskrze dobrovolnický bez podpory velké a finančně silné organizace.

Jednou z takových organizací byl Novell se svým komplexním linuxovým řešením SUSE, které spolu s Debianem prošlo až do poslední fáze výběrového řízení. Linux nelinux, zde rozhodla nezávislost. Mnichov se chtěl vymanit z područí jednoho dodavatele, což by se se SUSE podařilo pouze částečně. Sázka na Debian z jedné strany byla risk. Na druhou stranu si však lidé od LiMuxu mohli být jisti, že je to stoprocentně v jejich rukou.

Pilotní fáze

Nasazení Linuxu se záhy ukázalo být komplikovanější, než se předpokládalo. V plánu bylo uskutečnění migrace téměř všech deseti tisíc stanic už v roce 2006. V Mnichově si však brzy uvědomili, že by to bylo moc velké riziko. Proto byla naplánována roční pilotní fáze, která by měla ukázat, že je migrace opravdu možná, případně upozornit na nejrůznější nedostatky.

To bylo ale pouze jedno z mnoha zdržení. Spuštění pilotní fáze muselo být ještě o rok odloženo, celá fáze se nakonec protáhla až na dva roky. Důvod byl celkem prostý – chyby a nedostatky. Bylo jich však poměrně velké množství. A znáte to, chyby se obvykle samy poctivě nenahlásí, ale ozývají se neohlášeny v nejnevhodnější chvíle. Zařazení pilotní fáze se ukázalo být velmi dobrou volbou.

Poměrně důležitou součástí, podobně jako samotný operační systém, je pro úřední účely také kancelářský balík. Nahrazování Microsoft Office svobodnou alternativou OpenOffice.org probíhalo nezávisle na nasazení Linuxu. Pro velkou část uživatelů byl OpenOffice.org nasazen už na Windows, aby si postupně zvykali. To také nebylo snadné, neboť kompatibilita s proprietárními formáty byla podstatně horší než dnes.

LiMux není jediný. Podívejte se na další distribuce vyvíjené pro účely států a měst.

Ostré nasazení

Uběhly čtyři roky od rozhodnutí a Windows stále běžel na více než 90 procentech stanic. Počáteční nezdary však přinesly cenné zkušenosti, a tak mohl být zahájen ostrý přechod. Vzhledem k předchozímu vývoji už byl plán podstatně konzervativnější: budeme migrovat cca tři tisíce stanic ročně. Podle plánu by měl být přechod dokončen kolem roku 2013.

Co se týče grafického prostředí, možnosti byly asi jen dvě: GNOME 2 a KDE 3. Nakonec zvítězilo druhé jmenované, zejména proto, že k Windows mělo blíž a nabízelo více možností konfigurace prostředí. Toho v Mnichově také využili, prostředí ještě více poupravili po vzoru Windows. Stačí změnit barvy, přesunout pár prvků a uživatel je rázem mnohem klidnější.

Distribuce není volně ke stažení, takže se na ni bohužel nemůžeme podrobněji podívat. Nečekejte však žádné extrémy. Stále je to v podstatě standardní linuxový desktop s trochu poštelovaným KDE. Většina úprav na povrchu vůbec není vidět, obvykle se jedná o různé úpravy kvůli kompatibilitě a či zprovoznění něčeho, co v základní instalaci Debianu/Ubuntu nefunguje.

V roce 2009 byla uskutečněna další velmi důležitá změna. Namísto formátů Microsoft Office se začaly používat formáty z rodiny Open Document Format (ODF). To je patrně stále jeden z největších problémů, se kterým se v Mnichově potýkají. Přestože počet úřadů užívajících ODF roste, většina zůstává u Microsoftu.

Kompatibilita se během posledních let velmi zlepšila, a to i z opačného směru (Microsoft Office podporuje ODF), ale složitější dokumenty stále činí potíže. Většinou lze naštěstí pro odchozí dokumenty použít formát PDF. A když v OpenOffice.org něco není, tak si to vytvoříte. V rámci projektu vzniklo rozšíření WollMux pro práci s šablonami a formuláři, které bylo uvolněno jako open source pod tzv. evropskou veřejnou licencí (kompatibilní s GNU GPL).

Přechod na Ubuntu

Mezitím, co v Mnichově řešili problémy s Debianem, vznikla a získala značnou popularitu jiná distribuce – Ubuntu. Přestože je také založena na Debianu, může nabídnout něco navíc. Jedná se zejména o lepší připravenost na koncové uživatele a také lepší systém podpory. Ubuntu jasně říká: toto vydání bude podporováno pět let přesně do tohoto dne. A proto bylo rozhodnuto, že od třetí verze bude LiMux stavět právě na Ubuntu.

I tak jde spíš jen o upgrade motoru, prostředím zůstává KDE 3.5 (mnichovští vývojáři ho do Ubuntu 10.04 museli backportovat) a pro uživatele se (naštěstí) prakticky nic nezměnilo, samozřejmě kromě novějších verzí aplikací. Největší rozšíření LiMux zažil právě až v éře Ubuntu, které se nakonec ukázalo vhodné i pro takto masivní nasazení. Ubuntu zkrátka není je ten Linux pro začátečníky, což si firmy a organizace pomalu začínají uvědomovat.

Po počátečních problémech už šel přechod na Linux podle plánu. Z nějakého tisíce se počet migrovaných stanic navýšil na patnáctinásobek zhruba během pěti let. A v prosinci 2013 bylo oficiálně oznámeno: máme hotovo! Ale každý, kdo se pohybuje v této branži, ví, že hotovo ve skutečnosti není nikdy.

Podpora základního vydání Ubuntu 10.04 LTS už sice skončila, ale vývojáři mohou čerpat ze stále aktualizované serverové větve. I její podpora se však chýlí ke konci, který je plánován na duben 2015. Logicky je tak nutné přejít na novější vydání, vybráno bylo poslední Ubuntu 14.04 LTS.

UX DAy - tip 2

Největší výzvou bude volba grafického prostředí. I když by autoři zřejmě rádi zachovali KDE 3.5, na které už si uživatelé víceméně zvykli, tato varianta s sebou nese mnoho komplikací. KDE 3 mohlo být skvělým prostředím, ale pravdou je, že poslední údržbová verze vyšla už před šesti lety. Udržovat takové obstarožní prostředí by nebyla hračka. Zvlášť s výhledem do roku 2020.

Jednou z možností je také nasazení prostředí TDE (Trinity Desktop Environment), které se snaží udržovat staré KDE. Ale to byla další nejistota. V Mnichově nám však ukázali, že se nebojí jít nekonvenční cestou. A přestože to byla cesta trnitá, mnichovské nasazení Linuxu je považováno za vzor pro další města.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Bývalý redaktor serveru Root.cz, dnes produktový manažer a konzultant se zaměřením na Bitcoin a kryptoměny.