Hlavní navigace

Linux používá čím dál více uživatelů, těch aktivních je ale málo

Jiří Eischmann

Před dvaceti lety byl Linux hodně jiný, protože byl jiný celý obor IT. Postupně se z něj stal použitelný operační systém. Přesto jsme přišli o mnohé: velké akce, komunitní setkání a aktivní lidi.

Doba čtení: 8 minut

Sdílet

Když mě Root oslovil, abych sepsal svoje vzpomínky na používání Linuxu před 20 lety, říkal jsem si, že vlastně není o čem psát, že Linux používám dlouho, ale tak dlouho zase ne. Pak jsem si vzpomněl, že přece jenom nějakou tak starou zkušenost s Linuxem mám.

První setkání nevyšlo

Na základní škole jsme měli učitele, který byl zatvrzelý odpůrce Windows. Ve škole jsme se v informatice učili v Cybex Shellu nad DOSem a on experimentoval s Linuxem. Ač jsem tenkrát počítač používal převážně k hraní, zaujalo mě to a s kamarádem jsem si domů donesl CD se SUSE Linuxem.

Příliš jsme si s ním ale neporadili a zanedlouho šel z počítače pryč. Linux byl v té době pořád hodně nepřívětivý (minimálně pro kluka pořád školou povinného a odkojeného na Windows) a pomoc byla příliš daleko. Nikdo v mém okolí Linuxu nerozuměl a internetovou přípojku jsem dostal až za dva roky. Takže na co jsem nepřišel sám, to jsem prostě nerozlouskl. To se psal rok 1998.

Podívejte se, jak vypadal linuxový desktop na přelomu tisíciletí:

Knoppix ukázal cestu

K Linuxu jsem se vrátil až o šest let později, kdy mi kamarád půjčil live CD s Knoppixem. Paradoxně kamarád, který byl zapřísáhlý windowsák a do řádky se podle něj měly sázet ředkvičky a ne příkazy. Já zjistil, že Linux už je mnohem přívětivější než před lety a že se dá dobře používat. Navíc už jsem měl čerstvě trvalé připojení k Internetu (do té doby jen vytáčené od Telekomu, kde jsem pomocí ConnectionMeteru počítal každý impulz, aby taťka nezešílel z účtů za telefon) a pomoc tak byla mnohem blíže.

Začal jsem zjišťovat více informací, jakou distribuci vůbec použít. Pamatoval jsem si recenzi z Computeru, kde za nejlepší označili Red Hat Linux. Chtěl jsem tedy zkusit ten, ale zjistil jsem, že už se přetransformoval do placeného Red Hat Enterprise Linuxu. Dočetl jsem se ale, že existuje nějaký Mandrake Linux, který z Red Hat Linuxu původně vychází a zaměřuje se na desktop. A že si k němu můžu dokonce koupit českou příručku s instalačními médii. To znělo jako ta ideální volba, tak jsem vyrazil do knihkupectví a koupil Mandrake Linux 10.1.

Generální partner speciálu Žijeme 20 let Linuxem

ACTIVE 24 je tradiční webhostingová společnost s více než dvacetiletou historií. Poskytuje komplexní hostingové služby pro živnostníky, malé a středně velké firmy i jednotlivce. Soustředí se na vysokou technickou úroveň služeb a kvalitní zákaznickou podporu. Pro své servery využívá primárně moderní datové centrum Tower v Praze na Žižkově.

Už jsem zůstal

Příručka od Ivana Bíbra hrála důležitou roli v tom, že jsem u Linuxu zůstal. Ušetřila mi hodně času a vyvaroval jsem se díky ní mnoha chyb. Nějaký čas jsem provozoval na notebooku Mandrake Linux vedle Windows XP, ale pak mě přepínání mezi systémy přestalo bavit a rozhodl jsem se přejít na Linux kompletně. Tenkrát jsem byl velký propagátor prohlížeče Opera, pomáhal tvořit portál operacesky.net a překládal dokumentaci. Kdyby nebyla Opera také pro Linux, asi bych nikdy nepřešel.

Se svým oblíbeným emailovým klientem The Bat! jsem se musel rozloučit, ale našel jsem dobrou náhradu v Kontactu. Jinak mé desktopové potřeby desktop víceméně pokrýval. Naštěstí už jsem na počítači prakticky nehrál, protože s hrami to tenkrát na Linuxu opravdu žádná sláva nebyla. Obecně jsem měl ale výrazně více problémů s kompatibilitou než dnes, protože se používalo mnohem víc nativních aplikací než dnes. Přihlašování na předměty a na zkoušky šlo jen přes starou DOSovskou aplikaci, ve statistice jsme používali SAS, jehož komerční verze pro Linux byla, ta pro studijní účely ale pouze pro Windows atd.

Ivan ukazuje, co se bude dít, když autoři nesplní termíny

Nejvíc jsem se o Linuxu naučil, když jsem v druháku skončil na koleji, která vůbec neměla připojení k Internetu. To jsem ocenil, že český krabicový Mandriva Linux (nový název Mandraku po spojení s brazilskou Conectivou) měl distribuční repozitáře na DVD. Jako dárek jsem dostal „Linux: Dokumentační projekt“ a místo prokrastinace na Internetu jsem měnil v mechanice jedno DVD za druhé, zkoušel a učil se.

S komunitou jsem se dostal poprvé do kontaktu na pražských Linuxových pátcích. Jednou mi Franta Hucek říkal: Bude LinuxExpo a během něj se bude konat Mandriva Party. Dojdi, dojede Ivan Bíbr z Moravy, bude sranda. A byla. S Ivanem jsme kamarádi doteď. Samotné LinuxExpo byla zajímavá akce. Desítky stánků, návštěvnost šla do tisíců. Bohužel čas těchto akcí se chýlil ke konci. Za pár let skončilo jak LinuxExpo, tak velikáni jako Invex. Trochu déle žily v Německu. Pamatuji se, že když jsem v roce 2011 dorazil na LinuxTag do Berlína, byl jsem jak v Jiříkově vidění: počet stánků šel do stovek, návštěvníků bylo ten rok přes 12 tisíc. Ani LinuxTag už dnes neexistuje.

Ze zábavy prací

V roce 2006 jsem začal psát pro LinuxEXPRES. V té době ještě papírový. Dnes, kdy mají problém se uživit specializované webové magazíny, jde těžko uvěřit, že v té době tu existovaly dva papírové linuxové magazíny v češtině. Bohužel brzo je čekal stejný osud jako výše zmíněné veletržní akce. Přes LinuxEXPRES jsem se dostal k práci na Ivanových knížkách o Mandriva Linuxu a posléze Ubuntu. Ty byly zajímavé nejen z pohledu čtenáře, ale i autora. Nové verze distribucí vycházely co půl roku. Aby se knížky dostaly ke čtenářům v ještě relevantním čase, rozhodoval každý týden. Někdy to znamenalo pracovat nárazově i 20 hodin denně. Nakonec i knihy o Linuxu stihl podobný osud jako veletrhy a papírové časopisy. Náklady knih o počítačových technologiích klesaly a když se člověk dneska na tuto kategorii podívá, zjistí, že už vycházejí jenom ty pro co nejširší publikum. Kniha o Linuxu v češtině už nevyšla řadu let.

Taktéž v roce 2006 jsem poprvé měnil distribuci. Rok před tím jsem si koupil nový notebook. Poprvé a taky naposledy bez jakéhokoliv ohledu na kompatibilitu s Linuxem. U předchozího notebooku, na který jsem instaloval svůj první Linux, jsem měl velké štěstí a prakticky vše fungovalo, tak jsem předpokládal, že nový model (Acer Travelmate 2000) od stejného výrobce na tom bude podobně.

Nebyl. Nefungovalo prakticky nic: uspávání, funkční klávesy, ukazatel stavu baterky… Znovu už jsem tu chybu neudělal a držel se ThinkPadů, na kterých už jsem problémy s kompatibilitou prakticky neměl. Tenkrát jsem si udělal velký test distribucí a nejlépe si s mým notebookem rozumělo Ubuntu a Linspire. Já si nakonec vybral tehdy vycházející hvězdu Ubuntu. To mě taky přivedlo od KDE ke GNOME.

Jeden z mých prvních linuxových desktopů na Ubuntu

Vrchol Linuxu u nás

Roky 2008 až 2010 považuji za vrchol v aktivním zájmu o Linux u nás. Na českém fóru Ubuntu narůstal počet registrovaných uživatelů o tisíce ročně, počet čtenářů (jedna z mých recenzí Ubuntu měla přes 15 tisíc přečtení, což by z ní dnes dělalo absolutní bestseller), do projektů se hlásili noví dobrovolníci. Já nebyl v té době výjimkou a začal jsem mimo jiné přispívat do překladů GNOME, které mi nakonec přirostlo k srdci. Krátce na to jsem se potkal s Andre Klapperem, který byl v Praze zrovna na Erasmu, a ten mně pomohl se zapojit víc a nakonec se stát členem GNOME Foundation, kterým jsem doteď.

V roce 2010 začala narůstat moje nespokojenost s Ubuntu. Hlavně kvůli vzdalování se od GNOME, do kterého jsem přispíval. Verze některých komponent se zpožďovaly i několik vydání za upstreamem, měly plno distribučních patchů, naše překlady se do Ubuntu dostávaly pozdě. Zlom potom nastal, když si Ubuntu vytvořilo vlastní desktopové rozhraní Unity. Začal jsem tedy hledat pro sebe lepší distribuci.

To za mě nakonec vyřešila pracovní nabídka z Red Hatu. Na podzim 2010 jsem se poprvé vydal na konferenci LinuxAlt a tam jsem se dozvěděl, že brněnský Red Hat hledá někoho pro práci s komunitami a vztahy s univerzitami. Vzhledem k tomu, že jsem měl za pár měsíců státnicovat, přihlásil jsem se. A pár dní po státnicích jsem do Red Hatu nastoupil.

Na mapě světa

To mi otevřelo cestu do globální komunity. Rychle jsem se zapojil do Fedory, která mi časem přirostla k srdci a jejíž jsem i nyní uživatelem, přispěvatelem a propagátorem (ačkoliv teď už to není moje pracovní náplň, ale hobby). Díky tomu jsem se dostal k vytváření jedné z největších distribucí s tisíci přispěvatelů po celém světě. Dalo mi to příležitost vidět vytváření linuxové distribuce zase z jiného úhlu.

Jeden z cílů, který jsem si dal, bylo dostat Brno, kde bylo díky Red Hatu hodně open-source vývojářů, na mapu open-source světa. Podařilo se nám do Brna přitáhnout několik známých konferencí: GUADEC 2013, Akademy 2014, LibreOffice Conference 2016. A námi založená konference DevConf.cz má dnes skoro dva tisíce návštěvníků a stovky z nich ze zahraničí. Kdyby nás nelimitovala kapacita místa konání, je jich ještě podstatně více. Podobný problém má i bruselský FOSDEM, kde je účastníků ještě výrazně víc. Open-source akce tak o návštěvníky nouzi nemají. Jen se zájem z těch veletržních pro širší veřejnost přesunul k těm odborným.

Stánek Fedora na LinuxDays 2018

Posledním krokem v mém linuxovém životě byl přesun v rámci Red Hatu na pozici manažera aplikační části desktopového týmu. Posunul jsem se tak k oblasti, která mě vždycky zajímala. O linuxovém desktopu se v první polovině této dekády často psalo jako o něčem umírajícím, ale realita je taková, že i tady Linux rostl a počet uživatelů linuxového desktopu se zvyšoval. Jde to vidět na globálních statistikách, našich statistikách (např. počet uživatelů Fedory se za posledních 5 let zvýšil na dvojnásobek), zvýšený zájem o notebooky s Linuxem nám hlásí také hardwaroví partneři.

cif-tip-digitalizaceCR

Aktivních lidí je málo

Jen ten počet aktivních uživatelů už není, co býval. Linux na desktopu dnes používá víc lidí než kdy dříve, ale naše generace už přece jenom zestárla, založila rodiny a nemá čas se tolik aktivně zapojovat, a ta nová jej prostě používá, ale nemá takovou potřebu se kvůli tomu sdružovat, přispívat apod. Určité nadšení pro věc se asi také přesunulo do nových oblastí, nebo se rozmělnilo mezi více open-source projektů. Těch je dnes výrazně více než před 10 lety.

Před 15 lety si někteří mí známí klepali na čelo, že jsem se dal na něco tak podivného jako Linux. Já dodnes toho kroku nelituji. Našel jsem něco, co mě i po těch letech baví, potkal jsem řadu zajímavých lidí z celého světa a nakonec mě to i dobře živí. Přeji Rootu všechno nejlepší k 20. narozeninám a doufám, že u příležitosti těch 40. budu moct napsat to samé.