Ano, LISP není žádná novinka a existuje celá řada přehledů porovnávající různé „nové“ směrovací a adresovací techniky. Nikde jsem ale neviděl porovnání výpočetní a paměťové složitosti (ať už teoreticky nebo simulací) v rozsahu dnešního Internetu.
Co LISP nazývá EID a RLOC, tak tu máme už dnes a říká se tomu PI adresa a číslo AS. Jenže zatímco nyní skladujeme v BGP až 22 nebo 24 bitové prefixy (díky agregaci v místních sítí), tak s LISPem tam budeme mít celou adresu a pro každé připojené zařízení. Sice se zvažovaly různé DHT algoritmy, aby každý směrovač nemusel držet celou vyhledávací tabulku, ale i tak jen paměť vyměníme za rychlost. Budeme na každé spojení čekat jako s bittorentovým klientem na vyhledání seedů?
Ostatně co se podělo s původním návrhem, který místo zabalování packetů hodlal rozříznout IPv6 adresu na dva 64bitové bloky, ten první označit za RLOC adresu a druhý za EID (jak to v podstatě dnes dělá SLAAC) a na hraničních směrovačích pouze přepisovat horních 64bitů IP adresy?