Hlavní navigace

Názor k článku Mýty o ekonomické podstatě Open Source (2) od tdx - Vlastne je to celkem jednoduche, omlouvam se za...

Článek je starý, nové názory již nelze přidávat.

  • 24. 7. 2003 22:31

    tdx (neregistrovaný)

    Vlastne je to celkem jednoduche, omlouvam se za ten styl, nechal jsem se unest:-(

    Kazdy zakon, ktery neni prirodni (jako napr. gravitacni) neni mozne empiricky potvrdit se 100% platnosti, pouze s urcitou vetsi ci mensi pravdepodobnosti. Tzn. ze zatimco v gravitacnim poli Zeme jakekoliv hmotne teleso bude matickou Zemi pritahovano (a obracene), zadny "zakon", ktery by definitivne stanovil, jak se napr. rozhodne Pepa z Horni Dolni u voleb, neexistuje. Stejne tak nelze predpovedet (ani na zaklade znalosti minuleho vyvoje), jak bude svet vypadat za (dejme tomu) rok. Svet (mysleno ted spolecnost) se totiz ridi zakony, ktere si vytvorili lide. Jsou to pravidla, ktera se vytvarela v dlouhem vyvoji a predstavuji urcity soubor narizeni, ktera danemu spolecenstvi umoznuji co nejdele prezit v danem prostredi. (Pri jakekoli vyrazne zmene podminek jsou mimochodem na nic.)

    Veskere deni cloveka, ktere neni ciste biologicke povahy, je tedy razu pouze kulturniho (tzn. umele clovekem vytvoreneho; to ze rano vstanete a jdete do skoly/prace, abyste v budoucnu neumrel hlady, neni podmineno zadnym objektivne existujicim zakonem; zivit se klidne muzete jako lovec, klidne i okradanim bliznich).

    Pro kazdou lidskou kulturu jsou dulezite jine veci, tzn. jine veci maji svou hodnotu. Jenze veci samy o sobe zadnou hodnotu nemaji, tu jim pripisuje pouze clovek. Krasne je to videt na prikladu, kdy domorodci smenovali (z naseho pohledu) vzacne kovy/kuze/zlato atd. za pro nas bezcenne sklenene koralky.

    Proto take bude prislusnik urcite kultury (a kazdy jsme clenem nejake) pri zkoumani napr. historie, povazovat za dulezite neco jineho a ostatni pomijet. Protoze se nase kultura v minulosti (i dnes) upinala k jistym "hodnotam" (napr. penize), muze v nas vzniknout mylny dojem, ze vse se ridi na zaklade napr. ekonomickych zakonu.

    Problem je v tom, ze trh (ktery se ekonom. zakony "ridi") neni nicim jinym, nez produktem nasi kultury. To ze funguje neni dano jeho objektivni platnosti, ale tim, ze podvedome jsme jiz od nejutlejsiho veku formovani tak, ze jej za objektivne platny povazujeme. Kdybychom vyrustali (dejme tomu) pred peti sty lety v kmenu Krovaku, nebo na prelomu naseho letopoctu v komunite rigidnich judaistu, nas pohled na svet by vypadal radikalne odlisne.

    Z uvedeneho (velmi zjednoduseneho) plyne nasledujici - nase mysleni a tim i chapani fungovani sveta kolem nas, je pouhym produktem spolecnosti, v niz zijeme. To, co se deje kolem nas, mame tendenci ruzne skatulkovat, ocenovat a davat do souvislosti, protoze (diky tomu jak jsme tvarovani) se soustredujeme pouze na urcite veci a mylne v nas vznika dojem, ze to co se kolem nas deje (mysleno v lidske spolecnosti) ma nejaky rad. Ono ho skutecne ma, ale ten rad nema objektivne existujici charakter, je pouze veci sdileni urcitych hodnot a pravidel, ktera si kazdy od narozeni osvojuje.

    Proto to vypada, ze ekonomicke zakony lze aplikovat na funkci spolecnosti jako celku. Radi se totiz povazujeme za racionalni a nasi spolecnost za spolecnost vykonu (tzn. clovek je ocenovan podle toho, co je schopen (nejlepe diky vlastni pili) vykonat). To se sice hezky posloucha, ale neni to pravda. Naprosta vetsina nasich rozhodnuti je iracionalni povahy (napr. uspokojujeme potreby, ktere ani nemame) a misto v mantinelech rozumu se casto rozhodujeme v kategoriich moci.

    Na zaver tohoto hnusne dlouheho prispevku, ktery jsem puvodne ani nemel v umyslu, mala demonstrace. Vezmeme si jeden ze zakladnich ekonomickych zakonu, zakon poptavky. Zni: S rostouci cenou klesa poptavka po zbozi. Jak krasne a jak neutralne se nam to tvari, hotovy prirodni zakon. Jenze... zbozi je libovolny statek/sluzba, ktery se smenuje na trhu, tzn. ma svou cenu (hodnotu) a existuje po nem poptavka (potreba). A uz jsme u toho - hodnota neni one veci vlastni, ale je pripsana clovekem a podminena radou ryze neobjektivnich faktoru (napr. modou, velikosti duchodu atd.). Stejne tak (vynechame-li zakladni biologicke potreby a nektere psychicke) jsou veskere nase potreby vymyslene a pro zakladni funkci cloveka jako biologickeho druhu zcela zbytecne. (K cemu vlastne potrebuji minidisc, co lezi na stole prede mnou, k cemu potrebuji vydelavat penize praci atd.)

    Takze zaver tohoto sahlodlouheho vykladu je ten, ze myslet si, ze pravidla, kterymi se ridime my tady, plati i na druhem konci galaxie (co dim, treba na Mesici, nebo i rovnikove Africe) chce hooodne odvahy, ale osobne si myslim spis nekonecne drzosti.