Hlavní navigace

Na čem hrát staré hry: je Linux lepší než Windows 10?

Staré hry často ve Windows 10 již nefungují. Na Linuxu ovšem zase nefungovaly v době těsně po svém uvedení. Kdo má ale dnes lepší postavení? Všeobecná odpověď je samozřejmě nemožná, přesto je zajímavá už otázka.
David Ježek
Doba čtení: 9 minut

Sdílet

Co se traduje o Linuxu

Přiznejme si, že Linux nemá zrovna dobrou reputaci jako herní platforma. Ano, spousta her na něm běží, často však díky péči pár lidí či dokonce jen nějakého jedince (samozřejmě pomíjím GoG či Humble Bundle apod.). Většina AAA titulů se Linuxu vyhýbá, a tak, bez ohledu na SteamOS, vše většinou padá na bedra monstrprojektu Wine a jeho případných vylepšení či nadstaveb (CrossOver, PlayonLinux). I tak je ale úděl hráče často výrazně složitější než prosté klikání na „další“ následované spouštěním nově nainstalované hry na Windows. Alespoň takovýto dojem mají o Linuxu mnozí uživatelé, kteří jej vlastně nikdy nepoužili.

Staré hry
Autor: David Ježek, podle licence: CC BY-SA 4.0

Staré hry

Toto ale už dávno neplatí. Linux je v mnoha případech daleko lepší, je na rozdíl od Windows fungujícím ekosystémem pro hraní některých her. Podobně jako Windows 10 zametly s mnoha staršími aplikacemi nebo také podporou pro staré skenery a tiskárny, zametly i s mnoha hrami, zejména těmi, které nejsou na Steamu a které mají nějakou pitomou ochranu proti kopírování, která sice byla prolomena týden před vydáním hry, ale která přesto znepříjemňuje život všem uživatelům legální verze hry.

Na pár takových příkladů ze života se dnes podíváme.

Civilization IV (Complete)

Civilization IV v Linuxu
Autor: David Ježek, podle licence: CC BY-SA 4.0

Civilization IV v Linuxu

Windows: původní verze nefunguje. Problémem je ochrana SafeDisc. Řešením by mělo být odinstalovat komplet hru, znovu nainstalovat, přidat patch verze 3.19 (ten odstraňuje kontrolu originálního CD v mechanice) a voilá. Jenže původní Civ IV bez datadisků končí na patchi 1.74. Civilization IV Complete, tedy verze s datadisky a patchem 3.19 samozřejmě funguje.

Na Linuxu funguje na 100 % i původní verze. Verze s DLC, tedy s patchem 3.19 nevyžaduje CD v mechanice, pouštění původní Civ IV s patchem 1.74 jej vyžaduje. Mohu ale prohlásit, že Civku IV jsem v posledních týdnech hrál po řadu hodin na Linuxu a fungovala perfektně.

BioShock

Série BioShock a s ní její první díl je tak trochu zakletá záležitost. Když hra přišla na trh, mnohé recenze ji po herní stránce sice oslavovaly, ale mechanismy ochran si vysloužila brutální kritiku. Hra obsahovala SecuROM (to je taková bezva ochrana proti kopírování) a vedle toho ještě aktivační systém, který umožnil zpočátku pouze 5 instalací hry a jejich autentizaci vůči serverům vydavatele. To skýtalo dva trapné momenty. Vlastně tři. Ten první se ukázal hned v den uvedení: servery byly zcela přetížené a spousta lidí nemohla svou legálně zakoupenou hru vůbec spustit, protože neprošli přes aktivaci (zatímco piráti vesele hráli a hráli).

Druhý trapný moment nastal nedlouho poté, kdy někteří zjistili, že po šesté instalaci hry (výměna hardwaru, reinstalace Windows atd.) se hra už prostě neaktivuje. Vydavatel po vlně kritiky sice vydal nástroj, který umožnil instalační token revokovat, ale je nad slunce jasné, že tyto obstrukce vmetané do tváře vlastníků legálních kopií jsou odporné.

Trapnost SecuROM se mimochodem projevila o X let později: Windows 10 některé její techniky mají na černé listině a tak s příchodem této verze oken prostě hry takto obdařené přestaly fungovat (totéž platí i pro SafeDisc). Majitel originálního Bioshocku tak dostal přes ústa potřetí v řadě.

Já na tomto místě doplním ještě další moment. Když vyšel Bioshock 2, ještě jsem testoval nové grafiky na DIIT. Zástupce Nvidie mi tehdy nabídl Steam klíč na Bioshock 2 s tím, že si s ním můžu dělat, co chci. I přijal jsem, hru bez problémů ve Steamu aktivoval, abych následně zjistil, že vyžaduje ještě aktivaci ve službě Microsoftu Games for Windows. Několikrát jsem se tam pokoušel registrovat a hru aktivovat, nikdy proces nedoběhl do konce, obvykle skončil s nějakou chybovou hláškou, nebo se účet ve hře odmítal přihlásit. 

Efekt byl takový, že ač jsem měl legální Bioshock 2, nemohl jsem v něm ukládat pozici, a tak jsem po čase prostě Bioshock 2 ze svého Steamu odstranil a zařekl se, že od někoho takového nekoupím už nikdy žádnou hru. Série Bioshock tím pro mě definitivně skončila a vzpomínka se smrkla na dva v té době skvělé momenty, kde část hry, kdy poprvé máte možnost zachránit/vytěžit malou holčičku a rozhodnete se správně, řadím mezi nejatmosféričtější momenty herní historie.

Každopádně psal se duben 2020 a já se rozhodl zkusit znovu svůj původní Bioshock jak ve Windows 10, tak na Linuxu (Kubuntu 20.04).

Na Linuxu ani ťuk, ani se nespustí instalátor. Vím, že hra má status Gold ve Wine, ale mně prostě neběží ani instalace.

Ve Windows 10 se proces instalace dostane až ke konci, jenže geniální programátoři v 2k se rozhodli, že instalátor sám vyhledá patch a aplikuje jej. Patch ale po 13 letech nenajde, a tak vyhodí dialog, skrz který to můžete leda zkusit znovu, nebo proces instalace přerušit. Hezký bludný kruh, ze kterého vede cesta jen k nejbližšímu platíčku s antidepresivy.

Ano, existuje Steam verze, na Steamu je Bioshock dokonce v remasterované edici. Ale to by mě jako majitele originální hry přece správně nemělo zajímat. Já jsem zaplatil, vydavatel do hry nacpal protipirátské šmejdy a měl by tedy zajistit jejich trvalou funkčnost. Nezajistil. Veselé je to i v tom, že se ani běžný uživatel nedozví, co se děje. Windows 10 neinformují, že zablokovaly pokus o instalaci ochrany, hra neinformuje, že jí byl pokus zablokován. To platí i pro hry chráněné SafeDiscem, ty pro změnu jen chtějí pořád dokola instalovat ovladač SafeDiscu, jako datel na betonovém telegrafním sloupu.

Fallout 3

Třetí díl legendární herní série má značně ambivalentní reputaci. Fanoušci jedničky a dvojky ho často nenávidí. Změnil z izometrické na 3D grafiku, zjednodušil herní mechanismy a vůbec je celá hra taková „bethesdovsky tupá“. Ale najdou se i tací, kteří s tím problém nemají a naopak si užívají vyprávění příběhu a atmosféru světa, což engine pocházející z druhé poloviny 90. let z enginu Netimerse zkrátka asi umí. Každopádně to by nebyla Bethesda, aby svoji hru nepokazila něčím jiným.

Člověk za ty roky prakticky zapomněl, jak příšerně dlouho se tahle hra ze dvou DVD instaluje. Příšerně dlouho proto, že instalační médium se točí velmi, velmi pomalu. Trochu to připomíná jednu z prvních DVD-ROM mechanik od Toshiby, která aby aspoň znepříjemnila ripování DVD filmů, umožňovala s DVD-Video disky točit maximálně 2×.

Každopádně dál, než co je vidět na screenshotech, jsem se nedostal. Už PlayonLinux varuje, že i když vlastníte originálku, stejně to bude chtít No-CD crack, jinak si nezahrajete. I vyzkoušel jsem jich několik, ani jeden nezafungoval. Nepomohl ani patch na Intel HD grafiku a ruční navýšení grafické RAM na 512 MB. Letmý pohled do výpisu Wine v konzoli plácal něco kolem xlive.dll (plus další věci), což je součást balíku Games for Windows. Čili stejný šmejd jako u Bioshocku.

Na podobný problém naráží i Windows 10. Zde se hra nainstaluje, ale její SafeDisc ovladač Windows 10 pochopitelně do systému nepustí, pročež jej hra chce stále instalovat. Když ji zkusíte pustit přímým exe souborem, zahlásí cosi o chybě 43 (proč ne 42? nevím) v souvislosti s xlive.dll. Kdyby to nebylo smutné, asi po 20 minutách instalace z orig. DVD (ano, fakt to jde tak pomalu, může za to SafeDisc), jeden by se i smál.

Jedi Knight + Mysteries of the Sith

U čeho jsem funkčnost naopak neočekával a co překvapivě fungovalo na jedničku, je Jedi Knight. Tato 23 let stará hra nemá na instalačních médiích nejspíš žádnou ochranu proti kopírování. Dodnes si pamatuji, jak jsme ji v roce 1998 kopírovali za pomoci 2× CD-R mechaniky Mitsumi na nějaká noname CD-R a stačilo opravdu jen vytvořit kopii disků 1:1 v běžném vypalovacím programu té doby. Ostatně dat až tolik na obou CD nebylo, většinu obsahu tvořil vynikající soundtrack Johna Williamse v CD-Audio formátu.

Instalace hry tak byla otázkou jednoduchého naklikání, ve hře pak šla nastavit hw akcelerace i rozlišení 1920×1080 (moje LCD) a další věci. Jediné, s čím engine nepočítá, je vyšší citlivost současných myší. I moje low-end myška s 620dpi je na tuhle hru z doby kuličkových myší a rozlišení typu 640×480 příliš a doladit extrémně citlivou myš budete muset mimo samotnou hru, její posuvníky na to nestačí.

Windows 10 se s touto hrou vůbec nebaví. Instalátor suše oznámí, že na 64 bitech to nepůjde a je vymalováno. Řešení vymyslela komunita, která připravila náhradu za stařičký 16bitový instalátor. Ten doporučuje použít i na 32bitových W10, kde by původní instalátor fungoval. Vedle náhrady za knihovny DirectX jsou k dispozici i komunitní vylepšovátka (nové textury apod). Obecně ale tuto hru zprovozní lépe PlayonLinux, na první dobrou bez nutnosti googlit řešení.

Heroes of Might and Magic III Complete

Původně jsem měl v plánu přidat do téhle skvadry her ještě HOMAM3. Nakonec ale, po chvilce žonglování s instalačním médiem mé originálky plné verze včetně datadisků jsem si to rozmyslel a zavzpomínal na staré časy.

Na časy, kdy jsem si v hlubinách internetu obstaral kopii této své hry, která není zkažená češtinou a není zkažená nutností žonglovat s optickým kotoučkem. Tato verze funguje dobře na Linuxu i ve Windows 10.

Co si odnést závěrem

Ano, je to jen pár příkladů her, které možná už ani nikdo soudný nehraje. Ano, můžete se potutelně usmívat a říkat si, že tohle vše je třeba jen PEBKAC. Že by to šlo vyřešit tím či oním přiohnutím v konzoli. Nebo Steam verzí. Nebo GoG verzí. Nebo přechodem na Playstation.

Jenže o to právě jde. Časová potřeba na rozchození těchto originálních her se často vinou svinstva, které na jinak dobrou hru nacpalo herní vydavatelství (které často ani nemělo žádný podíl na jejím vzniku), je příliš velká. Než abych X hodin řešil, jak zprovoznit těch pár her, když už ne na Linuxu, tak ve Windows 10, to opravdu vyjde levněji si je znovu koupit na Steamu, GoG apod. Čili znovu zaplatit za to, za co jsem kdysi zaplatil plnou cenu. Slovy: plnou původní cenu. To vše jen proto – řečeno slovy RMS – že mě nějací „kravaťáci v USA“ okradli o mé uživatelské svobody nasazením ohavných ochran proti kopírování.

Právě Richard Stallman se mi do mysli při přípravě podkladů pro tento článek vkrádal víc a víc. Možná je to poloblázen, ale v tomto má pravdu. Toto vše je důsledek pouze toho, že nám jako uživatelům jsou už dobrých 25 let kradeny svobody. Svobody v užívání díla, za které jsme zaplatili. Někdo nám jej prodá. Někdo, kdo na něj nacpal ochranu a později, když ji Microsoft znefunkčnil, se neobtěžoval vydat No-CD patch pro své platící zákazníky. Někdo, kdo na to nacpal autentizaci vůči serveru. A pak ten server vypnul, a neobtěžoval se zjišťovat, kolik lidí tím na…štve.

Všechna čest firmám, které své ovečky podporují po dlouhá léta od vydání hry. Legendární už dnes je třeba podpora Diabla II od Blizzardu, ač si tento výrobce pověst pokazil aférou kolem blitzchunga a Heartstone.

tip-efektivni-rizeni-prace-temata

Jedinec ale nemá možnost obrany. Kdo jednou přistoupil na pohodlí majoritních platforem, může hopsat pouze tak, jak tyto platformy pískají. Nelze od nich čekat slušnost, kdy když už se rozhodnou na podporu nějaké hry zcela vykašlat, mohli by alespoň vydat část příslušných, pro funkčnost kritických zdrojáků. Vývojáři by to jistě kolikrát udělali, ale práva ke hrám bohužel často vlastní lidé, kterým o hry nešlo, nejde a nikdy nepůjde. Je to pro ně jen komodita a zákazník je ovečka, co zaplatí za DVD verzi, aby o pár let později zaplatila na Steamu znovu.

Hollywood by mohl vyprávět, jak mnohým fanouškům prodává filmy už popáté – nejprve v kině, pak na VHS, DVD, Blu-ray a nakonec UHD Blu-ray či Netflixu/Disney/apod. Hry jsou dnes převážně byznys, kdy jsou spíše tvořeny X-té recykláty v rámci sérií se zvučným jménem (Call of Duty apod.) a do mainstreamu AAA titulů už originalita nepřichází (což je shodné s filmovým průmyslem dnešních dní).