Názor k článku Na démony bez init skriptů od Ondřej Novák - Nejde to, protože autoři aplikací používají malloc pro...

Nejde to, protože autoři aplikací používají malloc pro rezervaci adresového prostoru, což není totéž jako rezervace paměti. Ve Windows se to rozlišuje. Stránky se buď rezervují (RESERVED), nebo commitují (COMMITED). V režimu RESERVED se sice vedou ve stránkovém registru procesu, ale nic v nich není, nelze do nich zapisovat, ani číst, fyzicky neexistují. Jakmile ji aplikace potřebuje, provede na kterékoliv rezervované stránce COMMIT a tím dostane přidělenou paměť. A nebo taky ne, pokud OS nemá kde brát.

Jenže aplikace třeba kolem UNIT po startu zarezervuji stovky megabajtů, které reálně nikdy nepoužijí. Pravděpodobně tedy používají malloc jen pro rezervaci adresového prostoru. Bohužel to operačnímu systému nehlásí, takže ten nemůže tušit, zda zabraná paměť opravdu může být v budoucnu reálně potřebná.

ULimit je fajn, ale neumí nastavovat limit nějak chytře, třeba na základě aktuálního stavu paměti. Třeba bych chtěl, aby limit každé aplikace byl vztažen k aktuálně volné paměti. Třeba pokud si nastavím limit 80%, budu schopen jeden jedním procesem využít celých 80% a dalším procesem 80% ze zbývajících 20%. Ale takovouhle logiku v linuxu nenajdu.