A právě ta odtrženost od reality mě štve. Nadnesené řeči, že bych se pomalu měl stydět, když se programováním živím.
V podstatě propagování komunismu. Nic proti, mně by se takový systém taky líbil, jenže nefunguje. Dokud nedostanu zadarmo dlabec, dokud platím nájemné, elektriku, plyn, vodné a stočné, za odpadky a co já vím za co všechno, tak mi za moji práci někdo musí zaplatit. Nebo musím jít dělat něco, za co mi zaplatí, třeba kopat kanály...
Nemůžu se zabývat moralizováním a teoretizováním o sdílení informací.
Celé tyhle řeči mi připomínají knihu Roberta Merleho Za sklem. Je to o studentských bouřích na francouzských universitách. Všichni jsou strašně nadšení, strašně radikální, potírají se frakce revoluční a revolučnější - a všechno tohle se odehrává v kampusu, kde z koleje do mensy a poslucháren se chodí skleněnými chodbami. Všichni jsou ve skleníku, revoltují proti společnosti. Té společnosti, která je živí a chrání před skutečným životem.
Budiž těm hackerům čest a sláva za to, co udělali. V jiném prostředí to asi ani udělat nemohli. Ale etika, morálka, to je o vztazích mezi lidmi. O skutečných vztazích mezi skutečnými lidmi. Ne mezi anděly.
Kdybychom byli andělé, komunismus by bylo ideální zřízení.
Nejsme.
A tedy není.