Hlavní navigace

Nintendo Game&Watch – Mario: zpátky v čase díky retro edici kapesní konzole

20. 1. 2022
Doba čtení: 8 minut

Sdílet

 Autor: Michal Tauchman
V dnešním článku bych rád představil jednu retro záležitost v moderním hávu – současnou reinkarnaci přenosných handheldů Nintendo Game&Watch. Ty jsme nosili v kapse v osmdesátých letech, ale i dnes potěší.

V dnešním článku se, jak je u mne zvykem, podíváme na jednu retro záležitost, nicméně pro mé články s nezvyklým rokem výroby. Dnešním námětem je nová přenosná herní konzole Nintendo Game&Watch – Mario edition.

První přenosné konzole

Tato konzole vychází designově z původních Game&Watch, které byly vyráběny v letech 1980 až 1991. Tyto přenosné konzole používaly LC displeje, na kterých byly z výroby předtištěné herní prvky. Řídící procesor potom dle potřeby rozsvěcel jednotlivé segmenty, které tvořily iluzi pohybu herní postavy/prostředí.

Jedná se o velmi primitivní způsob zobrazení herní grafiky, který nabízel jen velmi omezené možnosti. Nicméně díky své jednoduchosti umožnil výrobu dostupných přenosných herních konzolí. V našich končinách jsou ale spíše známé ruské klony Elektronika IM, které jsou designové kopie původního Nintenda G&W. Nicméně se ne vždy jedná o pouhé kopírování, přišli s vlastními variantami her (např. na motivy seriálu Jen počkej, zajíci). Já osobně jsem jako dítě doma zažil „Chobotnici” (ta byla zkopírována se vším všudy).

Originální provedení herní konzole Nintendo Game&Watch. Zde hra Parachute.
Autor: Orlando105, podle licence: CC BY-SA 3.0

Originální provedení herní konzole Nintendo Game&Watch. Zde hra Parachute.

Konzole tohoto typu jsou levné na výrobu, neboť není třeba žádný vysoký výpočetní výkon procesoru (originální G&W používal 4bitový procesor Sharp typu SM5×x s integrovanou ROM i RAM pamětí) a složité řadiče displeje (ten měl zmíněný také Sharp již integrovaný v návrhu). Nevýhody použité technologie jsou asi předem jasné, herní prvky jsou silně omezené, jejich variabilita je minimální a brzy omrzí. Také každé zařízení pevně obsahovalo jedinou hru*. Nicméně ve své době se jednalo prakticky o jedinou dostupnou elektronickou možnost hraní na cestách.

* Výjimkou potvrzující pravidlo byla později přenosná konzole R-Zone od Tiger Electronics, která umožňovala výměnu her. Základ tvořila čelenka kam se vložila drobná cartridge obsahující displej se segmenty a ovladač. Segmenty byly pak promítány na sklíčko před okem hráče. Jednalo se o poměrně otřesné zařízení, které vzniklo jako levná verze zařízení Nintendo Virtual Boy v očekávání svézt se na jeho předpokládané popularitě. Oboje byly tržní propadáky. 

Revolucí v přenosných konzolích byl až v roce 1989 Nintendo Game Boy, který masově zpopularizoval grafický displej a výměnné cartridge s hrami i pro přenosné přístroje.

Nintendo Game Boy.
Autor: Evan-Amos, podle licence: Public Domain

Nintendo Game Boy.

V devadesátých letech pak vyráběla tyto jednoúčelové LCD hry ve velkém společnost Tiger Electronics, která se snažila přenést známé značky (jak televizní, tak herní) do této omezené technologie. Nabízeli obrovské množství variant, včetně verzí v hodinkách. Nicméně tyto handheldy byly k sehnání spíš v USA, u nás byly dostupné různé neznačkové tržnicové verze.

Zpět v čase díky retro edici

Odtud odbočím k hrdinovi dnešního článku, a tou je nedávno vydaná retro edice Nintendo Game&Watch, připomínající právě tyto pionýrské doby přenosného hraní. Konzole samotná je zabalena do velmi atraktivního balení, uložena je ve zlaté krabičce v retro designu, a přes ní je ještě přetažen průhledný obal s motivy Maria, a oba prvky balení do sebe vzájemně designově zapadají.

Balení konzole včetně poloprůhledné fólie s doplňujícími motivy.
Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Balení konzole včetně poloprůhledné fólie s doplňujícími motivy.

Oddělené části obalu.
Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Oddělené části obalu.

Na zadní straně krabičky (kromě informací, že si máme dokoupit originální nabíječku Nintendo) nalezneme obrázky herních variant, a zde je asi každému jasné, že nemáme tu čest s jednoúčelovou LCD hrou. Na rozdíl od původních konzolí tato obsahuje barevný displej a vestavěné tři hry – Super Mario Bros., Super Mario Bros. 2 (Super Mario Bros.: The Lost Levels) a Ball. První dvě zmiňované hry jsou konverze známých ze slavné konzole NES, asi nejslavnějších plošinovek. Třetí je simulací hry originálního vzhledu původních segmentových her.

Zadní část krabičky.
Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Zadní část krabičky.

Displej je drobný 2,5" barevný podsvícený LCD. Nintendo je extrémně skoupé na jakékoli technické parametry, takže ani přímo na stránkách výrobce, v manuálu a ani po internetu se mi nepodařilo vypátrat parametry displeje. Rozlišení je nicméně dostačující (rastr je zblízka vidět, ničemu to ale nevadí), barvy jsou syté a pozorovací úhly skvělé.

Hardware je velmi solidní

Mechanické zpracování konzole je celé z plastu, je velmi lehká, až to může působit trochu dojmem nepříliš vysoké kvality. To vynikne právě v kontrastu se hrami Elektronika IM, které mají celé přední čelo kovové, takže znatelně víc váží a působí pevněji (originální G&W jsem bohužel neměl to štěstí osobně porovnat).

Nicméně lícování je velmi dobré, nikde nic nevrže, a i přes lehkost plastů hra nakonec působí v ruce pevným dojmem, neboť nedochází k žádnému kroucení ani v zápalu hry. Ovládací prvky konzole odpovídají konzoli NES (tedy ovládací kříž + tlačítka B a A). Tlačítka Start a Select chybí (ty má až verze se Zeldou), nicméně to pro hru s Mariem není překážka. Kříž je vyroben z gumy. Funkce konzole lze pak volit doplňujícími třemi tlačítky.

Přední část s ovládacími prvky.
Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Přední část s ovládacími prvky.

Na boku pak ještě nalezneme poslední tlačítko, kterým lze konzoli zapnout/vypnout a konektor USB-C, kterým nabíjíme integrovaný akumulátor. Kapacita je opět tajemstvím, nicméně zde se aspoň z oficiálního návodu dozvídáme, že nabití akumulátoru trvá cca 3 hodiny a poté nám nabídne přibližně 8 hodin provozu.

Naštěstí díky ostatním kutilům nemusím hned rozebírat své zařízení, a tak lze nahlédnout pod pokličku třeba na tomto videu:

Tam nalezneme odpověď ohledně akumulátoru, je to 3,7 V 525 mAh s modelovým označením HAC-006, který nalezneme také v Joy Conech pro Nintendo Switch. Což je fajn zpráva, protože i díky jeho připojení pomocí konektoru bude servisovatelnost této nejpalčivější komponenty snadná. A díky jeho využití i v dalších produktech by mohla být i v budoucnu solidní dostupnost náhradních akumulátorů.

Hlavní procesor je od ST Microelectronics, konkrétně model STM32H7B0. Z produktového listu se dozvíme, že se jedná o procesor architektury ARM Cortex-M7, který může pracovat na frekvenci až 280 MHz a obsahuje integrovanou flash paměť 128 kB a 1,4 MB (1376 kB) SRAM paměti. Má rovnou integrovaný řadič pro TFT-LCD. Posledním pro nás zajímavým čipem může být MX25U8035F, což je CMOS flash paměť o velikosti 8 MB od firmy Macronix. Pro zajímavost lze uvést, že dle datasheetu tento čip dokáže udržet svůj obsah po dobu 20 let.

Na zadní straně nenalezneme kromě pár popisků nic, což je docela škoda. Jak originál, tak výrobky Elektronika IM měly vzadu vyklápěcí stojan, který umožnil, aby v režimu hodin stál výrobek v použitelném úhlu.

Zadní část. Bohužel neobsahuje vyklápěcí stojánek jako originál.
Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Zadní část. Bohužel neobsahuje vyklápěcí stojánek jako originál.

Co nabízí software?

Když u toho zůstaneme, název Game&Watch vznikl od toho, že kromě hry bylo možné použít zařízení jako hodiny/budík. Funkce hodin je velmi efektní, neboť celou dobu po displeji pobíhá Mario a ostatní postavy ze hry, lze zvolit tlačítky vzhled plošinek či Mariovi přihodit nějaké nepřátele do cesty (oboje se ovládá pomocí tlačítek B a A). Při posunu hodnoty času Mario přiběhne a srazí starou hodnotu. Pozadí se mění podle denní doby. 

Funkce času tedy působí moc hezky, nicméně použití sráží několik detailů. Prvním již zmíněným je chybějící stojánek, tedy aby zařízení stálo v rozumném úhlu, je třeba to vyřešit samostatným stojánkem. Dalším problémem je vývod USB z boku, takže aby přístroj běžel permanentně jako hodiny, bude celou dobu nevzhledně trčet kabel z boku přístroje. Poslední chybějící věcí je budík, tuto funkci jsem na novém zařízení nenašel.

Fotka displeje v režimu hodin.
Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Fotka displeje v režimu hodin.

Při přepnutí do herního režimu dostaneme na obrazovce výběr ze tří dostupných her. Můžeme mezi nimi libovolně přepínat a zařízení si pamatuje pozici, kde hráč skončil, stejně tak při uspání zařízení či přepnutí na hodiny.

Fotka displeje - první z variant hry Mario.
Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Fotka displeje – první z variant hry Mario.

Hry samotné asi netřeba nijak zvlášť představovat. Jedná se o klasické 2D plošinovky v plnohodnotném provedení z konzole NES, včetně ozvučení. Bohužel tady se projeví asi největší neduh konzole, a to jsou rozměry. Tyto hry totiž vznikly pro televizní obrazovky, a na drobném 2,5” displeji jsou opravdu titěrné. Nicméně přes tento handicap jsou skvěle hratelné, pomáhá tomu směrový kříž, který přes menší rozměry je velmi responzivní a dělá hry výborně ovladatelné i pro běžnou mužskou ruku. Což je velmi důležité, neboť tyto hry jsou závislé na správně reagujícím ovládání. Zde naštěstí Nintendo nenechalo nic náhodě.

Fotka displeje - druhá z variant hry Mario.
Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 3.0

Fotka displeje – druhá z variant hry Mario.

Poslední hrou je Ball, které se snaží simulovat vzhled původních Game&Watch se segmentovým displejem a piezo reproduktorem. Je to velmi jednoduchá hříčka, jejíž cílem je žonglovat s míčky.

Fotka displeje - hra Ball.
Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Fotka displeje – hra Ball.

Poslední tlačítko obsahuje nastavení, kdy je možno si přizpůsobit podsvícení displeje a hlasitost ozvučení přes vestavěný reproduktor (sluchátka připojit nelze), případně resetovat postup ve hře.

Příjemné překvapení

Jaký je tedy závěr? Musím říct, že konzole příjemně překvapila. Zpracování je velmi dobré, a hry jsou opravdu dobře hratelné. Navíc je drobný přístroj velmi efektní, neboť zaujal jak starší pamětníky handheldů Elektronika IM, tak mladší ročníky, kteří si s chutí vyzkoušeli klasickou plošinovku, která má stále co do hratelnosti nabídnout.

Nevýhody jsem zmínil v rámci této krátké recenze, nejvíc mi asi vadí absence integrovaného stojánku, a vývod USB z boku, což obojí znevažuje použití přístroje jako hodin. Druhou mojí výtkou je velmi titěrné zobrazení, vzniklé převedením her z televizní obrazovky na drobný handheld. Chybějící budík s klidem odpustím, dnes máme spoustu jiných možností.

Root obecny

Aktuálně jsou na trhu dostupné dvě varianty, tato recenzovaná s Mariem a pak varianta se Zeldou, nabízená v klasické zelené.

Zdroje: ST.com a Macronix.com [PDF]

Chcete mít každé ráno v mailu přehled aktuálních článků z Rootu? Objednejte si náš mailový servis a žádná důležitá informace vám neuteče. Objednat si lze i týdenní přehled nebo také newsletter To hlavní, páteční souhrn nejdůležitějších článků ze všech našich serverů. Newslettery si můžete objednat na této stránce.

Autor článku

Nadšenec do IT technologií současných i minulých.