Hlavní navigace

Nintendo Switch: herní konzole pro pamětníky – hardware

Svatopluk Vít

S příchodem vánočních svátků se v nejedné rodině začíná život připravovat na to, že se pod smrkem či jedličkou objeví nový herní elektronický miláček. Podíváme se společně na jednu z variant – Nintendo Switch.

Doba čtení: 9 minut

Sdílet

Pokud tíhnete k počítačovým hrám, jistě znáte přístroje Microsoft Xbox, Sony Playstation nebo Nintendo Switch. A protože i u nás tíhneme k počítačovým hrám (hlavně tatínek) a protože i u nás ty tři jména známe (hlavně tatínek), tak se to nějak skoulelo a pod jedlí se objevila konzole od Nintenda, kterou si přál hlavně tatínek.

Když jsem se o konzoli bavil se svou ženou, dostal jsem záludnou otázku: „A proč Nintendo Switch? Proč ne Xbox nebo Playstation?“ Musím říct, že mne donutila se nad tím řádně zamyslet. Proč vlastně nemám tuhle klasiku a místo toho neklasiku? A jediným vysvětlením, které k tomu mám, je asi to, že jsem vždy tíhl k japonským elektronickým zařízením (zúženo ze tří na dvě zařízení). A asi mám rád ty, co stojí v koutě a snaží se (a proto Nintendo). Projevuje se to třeba tím, že vlastním digitální zrcadlovku značky Pentax. Taky je ten třetí a snaží se. A daří se jim to moc dobře.


Nintendo Switch po vybalení z krabice

Trocha mé vlastní historie

Úplně první (a v té době úplně nevědomé) setkání s herním produktem od Nintenda jsem podstoupil o letních prázdninách roku 1985. Jeden můj dlouholetý koníček způsobil, že jsem se octnul na letním soustředění spolu s kamarády, kteří se v květnu 1985 vyskytovali v Japonsku v rámci koncertního turné. Šlo o pěvecký sbor Permoník z Karviné a to herní zařízení bylo od Nintenda ze série Game & Watch s jedinou hrou s názvem Donkey Kong. 

Co je to Nintendo a co je to Donkey Kong jsem vůbec neměl tušení, vždyť jsem byl jen desetiletý kluk. Bylo to jedno, byla to „digi hra“ a mohl jsem si zahrát. Hrál jsem za malého panáčka, který přeskakoval sudy, lezl po žebříku a snažil se dostat nahoru a zachránit princeznu a přitom naštvat velkého opičáka. Zvláštností bylo, že ta hra měla dva displeje, které byly synchronizované. V již zmíněném odkazu najdete video s podrobným představením. Asi si dokážete představit, jaký dojem to na mne udělalo. Tyhle prázdniny se povedly.

Poznámka: Uvědomte si prosím, že to byl rok 1985, rok v hluboké totalitě s poměrně masivní izolací od všeho západního. Tahle hra byla jedno velké „UFO“ a kamarád, který ji vlastnil, byl jednoduše king (i když v té době by mu nikdo takhle neřekl). Hra byla originál z Japonska tak, jak ji jeho sestra v Japonsku koupila v běžném obchoďáku. Navíc se muselo řešit, jak zařízení napájet, protože fungovalo na knoflíkové baterie, tedy něco, co se tady ani nedalo pořádně sehnat. Ale jsme národ kutilů, že?

Na konci roku 1986 jsem se dostal už k regulérnímu počítači Atari 65XE a tak začala má IT kariéra. Naučil jsem se programovat a hrát hry. Nemá smysl asi popisovat, co všechno jsem vlastnil a co hrál, protože o tom tento článek není. Vraťme se zpět do portfolia společnosti Nintendo. Když jsem v roce 1993 ještě před základní vojenskou službou pracoval v knihkupectví, odloučen od rodiny (přestěhoval jsem se do Prahy), po večerech jsem hrál. Pro tyto účely jsem si pořídil bazarovou herní konzoli Nintendo Gameboy (dnes je známá pod označením Gameboy Classic) a měl jsem asi tři. Dokonce jsem po letech i upgradoval na Gameboy Pocket, který mám dodnes a občas se k němu vracím, hlavně děti jsou tím fascinované.

Zatím předposledním přírůstkem je Nintendo Wii. V době svého uvedení (v roce 2006) to bylo zařízení, které představilo revoluční novinku v podobě bezdrátového ovladače Wii Remote. Právě tahle technologická novinka stojí za tím, že se z modelu Wii stala nejúspěšnější konzole jak od Nintenda, tak i ve srovnání s konkurencí. A ovladače byly tím, co přesvědčilo i mne, pořídit si tuhle krabičku domů. A navíc k ní pořídit i tzv. Wii Balance Board. S aplikací Wii Fit se tak dalo cvičit doma pod střechou. A bylo to poměrně zajímavé.

Nová krabička u televize

Ten sáhodlouhý úvod beru jako vysvětlení toho, proč mám rád svět Nintendo (protože jsem na něj zvyklý a mám jej pod kůží) a když jsem uvažoval, jestli bych chtěl ještě nějakou konzoli (i v době dnešních tabletů a mobilů a hlavně z důvodu svého již nejinošského věku), proč jsem u Nintenda zůstal. Ten důvod se jmenuje Nintendo Switch. Je to poslední kousek skládačky na poli herních konzolí a přišel s poměrně dobře zpracovaným světem on-line i off-line hraní. Už Nintendo Wii umělo některé prvky obvyklé v dnešní době (hraní on-line tj. propojení se s herními servery nějaké hry), ale spousta věcí ještě vázla (nákupy). Ale když se někdo snažil, šlo to.

Poznámka: Poměrně zásadní věcí, kterou jsem si svůj herní zážitek na Nintendu Wii vylepšil se nazývá WiiBrew. Velmi stručně jde o speciální internetovou stránku s herním/programovým obsahem. Dá se tu najít spousta her – předělávek nikdy oficiálně nevydaných na Wii či různých utilitek pro „fígle“ v oficiálních hrách apod. Tohle samozřejmě není oficiální distribuce z Nintenda, a používání bylo možné jen díky tomu, že vývojáři využili chybu firmware, skrze kterou bylo možné upravit boot loader a z vložené SD karty nastartovat speciální aplikaci. A představovalo to hru kočky s myší, protože Nintendo vždy nějakou díru ve firmware zalepilo a vývojáři našli další a tak pořád dokola.

Jsme o 10 let dál, než v případě Nintendo Wii a je to znát. Existují zajímavé stránky, kde si můžete o Nintendu přečíst spoust věcí, pokochat se videem a občas také můžete zajít do kamenného obchodu si zařízení osahat (obvykle musíte vyhnat nějaké tam u něj hrající si dítě). To, v čem je ale Nintendo Switch dál, je propojení do on-line světa. Existuje oficiální Nintendo e-shop, který už není geolokačně omezen (aspoň se tak tváří). Jak se používá a co je k dispozici, o tom se rozepíšu později. Příklon k internetu je asi tou největší změnou v rámci konzole.

Poznámka: Jistě vás napadlo, jestli se nějaká „SwitchBrew“ nekoná i v případě této konzole. Bingo! Je k dispozici, ale zatím jsem se k tomu nedostal to vyzkoušet. Co jsem jen v rychlosti zjistil, je využívána nějaká hardwarová chyba, takže s tím Nintendo nemůže nic pořádného udělat. Respektive Switch je k dispozici ve dvou hardwarových verzích a jedna jde upravit a druhá ne. Jeví se to poměrně jednoduše – pokud koupíte konzoli v obchodě dnes, máte novou verzi bez hardwarové chyby. Takže můžeme maximálně čekat, jestli se něco objeví. Ale starší verzi ještě seženete, pokud vám jde o tohle. Málokdo by totiž čekal, že Nintendo udělá upgrade hardware, a ono ho udělalo.

Tak co je Nintendo Switch vlastně zač? Jedná se o tzv. hybridní konzoli. Je to klasický kus hardwarové krabičky, kterou pomocí drátu připojíte k televizi, popadnete dva (bezdrátové) ovladače a můžete hrát. Hybridnost spočívá v tom, že konzole má displej (s úhlopříčkou 6,2“ a rozlišením 1280×720) a lze ji také připojit k televizi (přes HDMI a 1080p). Jinými slovy – při hraní nejste odkázáni na televizi. Může to tedy fungovat tak, že máte konzoli ve stojánku u TV a když někam jedete, vytáhnete ji ze stojánku a hrajete dál. Vzpomínáte si na Sony a jejich PSP? Tak tuhle konzoli máte také. Navíc ještě klasický Playstation, abych zůstal u jedné firmy.


Konzole v cestovním módu

Poznámka: A aby mi Nintendo vysvětlování zkomplikovalo, přišlo v září 2019 s novým modelem Nintendo Switch Lite. Je to vlastně konzole Switch bez možnosti připojení k televizi, s menším displejem (5,5“) a bez odpojitelných ovladačů, nicméně ty z „plnohodnotného“ Switche na Lite fungují. Výhodou je nižší cena. Jinak je herní zážitek podobný, jako u „velkého“ Switche.

Co se týká hardware, tak ovladačům se říká Joy-Con a jsou dva (levý a pravý). Na každém z nich najdete analogovou páčku plus tlačítka, uvnitř akcelerometr a gyroskop. Navíc se v pravém ovladači nachází i IR kamera a NFC. K čemu je to dobré jsem pochopil až později (více si přečtěte v herní recenzi). Na jedno nabití vydrží ovladač fungovat asi 20 hodin. A během našeho hraní jsme ovladač v průběhu dne nevybili a přes noc se zase nabil (ve specifikaci se píše, že plné nabití trvá asi 3 a půl hodiny).


Joy-Cony v provedení Neon Red & Blue

Poznámka: Narazil jsem i na to, že si někteří hráči stěžují na malou životnost Joy-Conů. Údajně byly vadné po nějakých 10 hodinách hraní. Já jsem se však s ničím podobným nesetkal.

V balení je dodáván i „nástrčný“ modul Joy-Con Grip, z něhož uděláte Gamepad klasického tvaru. U nás doma jsme si však oblíbili využívání dvou Joy-Conů jako dvou ovladačů. Stačí je jen otočit o devadesát stupňů a máte dva mini gamepady. Navíc zde najdete i jakési lišty s poutky, které na ovladače nasunete a poutko upevníte na ruce. Zabráníte tak nechtěnému katapultování ovladače v zápalu hry. Pokud byste chtěli hrát ve více hráčích, musíte dokoupit další Joy-Cony. Hardwarových doplňků je k dipozici poměrně dost. Máme tu již zmiňované další Joy-Cony, gamepad Pro Controller a jiné doplňky jako jsou pouzdra, nabíjecí stojánky apod.

Na Switch docku (součástí balení, lze dokoupit i samostatně), což je hardwarová komponenta pro připojení k TV, do které se Switch vkládá, se nachází i 3 USB porty (deklarovány jako USB 2.0, nicméně dle informací uživatelů je jeden z nich verze 3.0 i s typickým modrým „vnitřkem“). Připojit tak můžete např. LAN adaptér (USB na RJ-45), drátové ovladače, klávesnici nebo sluchátka. Samozřejmě je tam zdířka pro napájení a výstup na HDMI.


Switch dock s vloženým Switchem

Poznámka: Existuje specifická řada doplňků, kterou Nintendo pojmenovalo Nintendo Labo. Je to několik doplňků, které jsou vyrobeny z kartonu a přidávají zajímavý zážitek. Nějakým způsobem do nich zabudujete Joy-Cony nebo samotnou konzoli a můžete hrát. Třeba v kitu Variety najdete klavír, motocyklová řidítka nebo udici. K dispozici je ale i tzv. Robot Kit nebo např. VR Kit.

I když se podíváte do papíru zjistíte, že hardwarové parametry Nintendo Switch jsou v porovnání s konkurenčními konzolami nejslabší. Jenže dobrá optimalizace a hlavně Nvidia Tegra čip je něco, co nepřipouští, že by se mohlo jednat o propadák. Řada titulů vypadá na Switchi stejně jako na Playstationu či Xboxu. Přesto si myslím, že pravověrní hráči Nintendu přednost nedají. A jen pro úplnost – 4K rozlišení zatím v Nintendu neumějí, ale nemyslím si, že by to bylo něco zásadního. Ale také se objevují zprávy, že se to může změnit.

MIF20_tip3

Jen to předešlé shrnu – do výčtu vlastností, kterými Nintendo Switch disponuje, patří obrazovka o velikosti 6,2“ a rozlišení 1280×720 bodů, 4 GB RAM a 32 GB úložiště, microSD slot na paměťové karty až do velikosti 2TB, 3,5 mm audio jack na sluchátka, HDMI konektor pro až 1080p video a samozřejmě Wi-Fi standardu a/b/g/n/ac a Bluetooth 4.1. Vestavěná baterie vydrží zařízení pohánět asi 4 a půl až 9 hodin. Pokud máte starší verzi Switche, je to „jen“ 2 a půl hodiny až 6 a půl hodiny. Nabije se to za asi 3 hodiny. Uváděná kapacita baterie je 4310 mAh. A hodně to závisí na tom, co hrajete.

Mám-li to však zhodnotit – pokud chcete konzoli 2 v 1, neváhejte a pořiďte si Nintendo Switch. Pokud chcete klasickou konzoli, pořiďte si Nintendo Switch také, není to žádný propadák. Jak se na Nintendu Switch hraje, se dozvíte v dalším díle.