Hlavní navigace

PC-BSD s KDE: aktuální verze řady 10

31. 7. 2014
Doba čtení: 8 minut

Sdílet

Seriál o použití PC-BSD s KDE na desktopu se nám pěkně rozjel. V minulých dvou dílech jsme se společně věnovali popisu starší verze PC-BSD 9.2 z loňského podzimu. V dnešním dílu popíšeme naopak verzi úplně nejnovější – letošní PC-BSD z desáté řady. Ta přinesla mnoho změn nejen v balíčcích, ale i systému.

Dá se říct, že vývoj PC-BSD byl za posledních pár měsíců poměrně bouřlivý. Asi nejlépe to ukáže přehled verzí tak, jak byly uvedeny na oficiálním blogu distribuce.

  • verze 9.2 vyšla 7. října 2013
  • testovací verze 10.0 vyšla 12. listopadu a 2. prosince 2013
  • 10.0-RC2 vyšla 26. prosince 2013
  • 10.0-RC5 vyšla 23. ledna 2014
  • verze 10.0.1 vyšla 14. března 2014
  • aktuální verze 10.0.2 byla uvedena 24. června 2014

Než se pustím do popisu samotné instalace, chtěl bych se trochu vrátit v čase do jara letošního roku. Několik měsíců jsem používal verzi 9.2 k plné spokojenosti. Tato spokojenost však byla narušena zpočátku nenápadným, ale posléze velmi otravným faktem: po běžné aktualizaci začalo čím dál častěji docházet k samovolnému restartu stroje bez zjevných příčin.

Navíc se v té době objevil projekt, u kterého by bylo vhodnější přejít na některou z linuxových distribucí. Proto jsem se rozhodl, že vyřeším obě situace jedním krokem. Ukázalo se ale, že to není tak jednoduché. Mám zřejmě nějakou „divnou“ konfiguraci stroje ve spojení se starší kartou AMD 4670, a tak se mi nepodařilo nainstalovat (a většinou ani spustit jako Live) žádnou „běžnou distribuci a nakonec jsem skončil u Slackware.

Ale abych se vrátil zpátky k PC-BSD: v rámci zoufalé snahy se strojem něco udělat (investovat do nové grafiky se mi opravdu nechtělo a nechce!) jsem vyzkoušel tehdy aktuální verzi 10.0. Bohužel se ani nepodařilo spustit instalaci z DVD ( to se mi později potvrdilo i na virtuálním stroji, takže to nebyl problém jenom mého stroje).

Při zkouškách pozdějších verzí 10.0 se mi na virtuálním stroji (VirtualBox i VMware Player) sice instalace zdařila, ale po jakémkoliv nastavení grafické karty a rozlišení monitoru po instalaci nenaběhl X-systém. Proto bych případným zájemcům nedoporučoval tyto verze zbytečně zkoušet a přejít rovnou k verzi 10.0.2.

Na její uvedení jako obvykle upozornila zpráva na distribučním blogu. Ve zprávě jsou uvedeny nejdůležitější novinky, pokyny pro aktualizaci (včetně přechodu na inovovaný balíčkovací systém PBI) a odkaz na stažení příslušného ISO souboru. Jak je z následujících odkazů zřejmé, má tato verze název Joule a je zatím k dispozici pouze jako 64bitový systém:

root_podpora

Z odkazů vyplývá, že změn bylo provedeno docela dost a některé z nich i přímo v samotném jádru systému. Já uvedu jenom několik důležitých:

  • nové verze prostředí – KDE 4.12.5, Cinnamon 2.2.13, Gnome 3.12.2 a vlastní prostředí Lumina v alfa verzi
  • přepracovaný balíčkovací systém PBI s aplikací AppCafe, jeho integrace se systémem PKGNG, podpora pro náhledy aplikací, hodnotící systém a „úklid“ balíčků
  • zlepšený systém notifikace mezi aplikacemi a systémem v panelu
  • PulseAudio je výchozí pro ty aplikace, které ho podporují
  • přidáno plné šifrování disků systémem GELI včetně možnosti bootování bez přítomnosti nešifrovaného oddílu
  • změny v instalační proceduře

Nyní už je čas se pustit do instalace. Jak je asi zřejmé z předchozího textu a bude ještě jasnější z přiložených obrázků, probíhala instalace na virtuálním stroji. Obrázků, které jsou uložené v hlavní galerii, jsem udělal opravdu hodně a postupně se k nim budu odkazovat textem. Myslím si, že podrobný popis je na místě pro případné zájemce o novou verzi i pro ty, kteří uvažují o aktualizaci či přechodu na novou verzi.

První obrázek ukazuje tři možnosti instalace: výchozí grafickou instalaci, instalaci ve VESA módu a textovou instalaci. Nejběžnější asi bude grafická instalace a tu budu také popisovat. V dalším kroku na druhém obrázku je vidět volba jazyka pro instalaci. Pokud je to jenom trochu možné a schůdné, doporučuji ponechat volbu na angličtině. K důvodům se vrátím později. Já jsem při volil češtinu, ale jak bude z obrázků patrné, překlad není ani zdaleka úplný. V levém dolním panelu je k dispozici 6 ikon, které umožňují zobrazit a případně nastavit některé vlastnosti systému a instalace. Jedná se o diagnostiku HW komponent, nastavení síťového připojení, aktuální pomoc, zobrazení klávesnice na displeji, změnu výchozího uspořádání klávesnice a přechod do terminálu. Všechny uvedené možnosti jsou vidět na třetím až desátém obrázku.

Pak následuje volba toho, co se vlastně bude instalovat. Jsou zde tři základní možnosti: instalovat grafický desktopový systém PC-BSD, serverový systém (nazývaný TrueOS, což je vlastně FreeBSD doplněné o balíčkovací systém, warden jailsy a některé další aplikace z PC-BSD). Poslední možností je obnovení systému z úložiště Live-Preserver. Volby jsou na obrázcích 11 – 13. Jak je z obrázků patrné, při instalaci desktopové verze je výchozím prostředím KDE, které nakonec budeme také instalovat. Předtím bych ale chtěl ještě upozornit na možnosti, které se skrývají pod tlačítkem Customize. Jedná se o možnost instalace systémových balíčků, které jsou vidět na obrázcích 14 – 22. Nemá cenu je zde vyjmenovávat, jenom bych upozornil na možnosti při instalaci desktopových prostředí, kde je opravdu slušný výběr „plnotučných“ i jednoduchých prostředí a běžných i tilling okenních manažerů. Rozdíly od předchozích verzí jsou v tom, že možností volby je více, ale není již možné si u jednotlivých variant volit instalované součásti.

Pak následuje důležitý krok, kterým je dělení disků. Tato část instalace se pořád vylepšuje a dává možnosti instalovat velmi jednoduché, ale také dosti komplikované konfigurace disků přímo v grafickém prostředí instalace. Jak je vidět, základní a velmi prostou volbou je dělení jednoho disku. Toto bude asi nejčastější varianta u běžných uživatelů. Pokud by někdo chtěl více možností a složitější dělení, volí Customize. Zde se skrývají 3 možnosti: Basic, Advanced a FreeBSD Experts.
Volba Basic nenabízí nijak moc dalších možností – pouze výběr z dostupných disků či oddílů a instalaci na SSD disk, kdy se nevytvoří SWAP oddíl a deaktivuje se příznak atime.

Volba Advanced už toho nabízí mnohem více. Kromě výše uvedených dvou možností ještě dělení pomocí tabulky GPT, vynucení velikosti bloků 4K, volbu správce bootování a změnu názvu základního datového poolu ZFS. Dále je možné zvolit a vybrat disky do zrcadla nebo některého z RAIDZ schémat. Co je úplně nové, je možnost přímo v instalátoru vybrat zařízení pro ZIL (logovací oddíl) a L2ARC (oddíl pro cache). Pokud bylo zvoleno dělení pomocí GPT, je zde také nová varianta pro šifrování disků pomocí frameworku GELI včetně zadání hesla. Již v dřívějších verzích byla možnost přidávání/odebírání/změna přípojných bodů. Nově je možné velmi jednoduše nastavit velikost SWAP oddílu.

Volba Experts umožní pouze jedinou akci: otevřít terminál a postarat se o dělení disků za pomoci příkazů a příslušných aplikací.

Po provedení libovolného způsobu a formy dělení se vždy objeví shrnující přehled. V každém kroku dělení disků je možné se vrátit o jeden krok zpět nebo přejít na úplný začátek a začít znovu. Dělení disků je v galerii.

Po rozdělení disků je možné začít se samotnou instalací. Podle výkonu stroje to nějakou chvíli trvá a instalace proběhne ve čtyřech interních krocích: vytvoření nadefinovaných ZFS oddílů a jejich formátování, rozbalení systému z DVD, instalace vybraných metabalíčků a odpojení všech přípojných bodů. Nakonec jsme vyzváni k restartu do nově instalovaného systému. Jak je patrné z několika obrázků, je možné zvolenou konfiguraci nahrát na USB a případně použít pro další stejnou instalaci.

Po ukončení instalace je možné restartovat a spustit nově instalovaný systém.

Jako první se objeví dotaz na konfiguraci displeje. Jak je patrné z obrázku, je nastavena grafika vmware a rozlišení 800×600 bodů.

Další tři obrázky ukazují možnosti nastavení monitoru a konečné nastavení pro ukázkovou instalaci.

Nastavení je následně testováno a uživatel je požádán o jeho potvrzení či případně o další změnu. To je vidět na dalších dvou obrázcích.

Dalším krokem je jednoduché nastavení jazyka lokalizace.

V dalším kroku se nastavuje časová zóna nastavení času v BIOSu. Je zde také možné zadat hostname nebo ponechat původní ve tvaru pcbsd-1234 – viz další obrázek.

Následně se nastaví heslo pro roota:

Dalším krokem je zdánlivě jednoduché vytvoření uživatele, nastavení jeho hesla a případně šifrování uživatelského adresáře. Pokud si ale prohlédnete následující dva obrázky, možná vám bude něco podezřelé. Já bych na to navázal opakováním doporučení nechat jazyk instalace na angličtině. Z neznámých důvodů se totiž v průběhu instalace a prvotního bootování nějak divně nastaví klávesnice a v tomto bodě se snaží vnutit uživateli nějakou azbuku!

Je samozřejmě možná i druhá varianta, kterou jsem použil v ukázce: nastavit jazyk instalace na češtinu a v tomto kroku pomocí ikonifikovaných tlačítek vlevo dole nastavit znovu klávesnici a/nebo jazyk na češtinu. Pak proběhne vše OK.

Tímto krokem je „předstartovní“ nastavení ukončeno a uživatel je o tom informován příslušným způsobem:

Na dalším obrázku je konečně vidět přihlašovací obrazovka systému.

Je zde pět možností provést nějakou akci nebo něco nastavit. První z nich je možnost restartu nebo vypnutí stroje.

Druhou možností je nastavení jazyka lokalizace.

Třetí možností je nastavení typu klávesnice a jejího rozložení včetně zkoušky zobrazení znaků.

Čtvrtá možnost je volba spouštěného grafického prostředí. Při instalaci jsme volili KDE, ale jak je vidět, je zde k dispozici i Fluxbox. Ten sice není možné při instalaci vybrat k instalaci, ale automaticky se instaluje spolu s každým jiným prostředím nebo WM. Pokud by se při instalaci nevybralo nic jiného, Fluxbox je instalován opět automaticky.

Poslední volba je pak výběr uživatelů pro přihlášení. V daném případě je založen pouze jeden, takže tato volba není funkční. Po přihlášení nastartuje prostředí KDE a objeví se základní obrazovka ve výchozím nastavení. Po chvíli se objeví uvítací obrazovka, která je vidět na druhém obrázku.

V rámci uvítání je možné získat podrobnější informace a je také samozřejmě možné ho nastavit tak, aby se při dalším spuštění systému už neobjevilo. Více si ale necháme až na příště.

V příštím dílu se zaměříme na novinky verze 10.0.2 a změny při instalaci, využití desktopových prostředí a další důležité informace pro zájemce o nasazení PC-BSD na desktop.

Byl pro vás článek přínosný?