y zavolejAPředejBlok: [ x y | objekt zavolejMetoduSParametrem: x]místo
y volejObjekt: x seSelektorem: #zavolejMetoduSParametrem:. Je to „smallatlkovský pseudokód“, nároky na syntaktickou správnost si nekladu, ale asi chápete. :-D Ale jak vidíte, pokud chcete přímo předat „vázanou metodu“ (říkám to správně po Pythonovsku? :-)), můžete taky. Jen to není obvyklé. Občas se hodí reference na metodu, občas je lepší anonymní blok kódu - má jakožto uzávěr přímý přístup k lokálním proměným volající metody a umožňuje tak tvorbu vlastních řídicích konstrukcí a interních iterátorů. (Externí iterátory člověk může samozřejmě používat taky. ;-)) Ruby se podvolí obojímu. :-) Osobně mi přijde, že oba způsoby mají svá pro a proti a že z typické směsky use-cases vyjdou v průměru tak nějak nastejno. Takže pak už je to jen otázka preferencí. ;-)